Netradičně pohled naopak, tedy na (prodavačkou) nepozdraveného autora:

Každý, troufám si říci, že i autor má někdy špatnou náladu. Málokdo, opravdu málokdo dokáže pak s druhými komunikovat bez ztráty věnečku.

Ublížit však může jen tomu, kdo má velké ego. To je taková ta orientace jen na sebe, chybí soucit a láska. (Třeba prodavačce umřela babička, třeba ji to nikdo nenaučil...)

Jak se velké ego pozná? Neuctivé pozdravení, odštěknutí či druhý řidič klepající si na čelo se majitele ega dotkne, pamatuje si to, někdy by i toho řidiče rád protroubil atd.

Jako opak jsem znal pokorného kněze, kterého se nikdo nemohl dotknout, každému dal úsměv a pozornost.

Očekávat toto od druhých se ale nenosí, myslím, že ani ten, co se v našem státě nazývá první pokorný není vůbec, co pak očekávat od mladé prodavačky, s malými zkušenostmi ran života.

Měnit ale můžu jen sám sebe a kritizovat to špatné u druhých svědčí o egu a malé pokoře.

To vše píšu s vědomím, toho, že ani mně se pokory nedostává, tyto řádky píšu jako takové ujasnění si, co bych chtěl či měl dělat. Autora jsem se nechtěl dotknout, také to třeba psal s pokorou a láskou aby změnil svůj postoj, presidenta či prodavačku změníme jen laskavostí (pokud budou chtít), nikdy ne kritikou...

Koho to jen trouchu zaujme, najděte si něco o symetrické komunikaci, ta je v naší společnosti dosti, dosti nepoužívaná.

Žasnu nad přesvědčivým až diktátorským kazatelstvím pana Pražáka (z jeho odborného pohledu prodavačky,) s kterým většinou nesouhlasím a svůj postoj měnit nehodlám. Když už se dotkl mě jako autora, přičemž jak známo, debatovat by se tady mělo o obsahu příspěvku.

Mně zase fascinovaly závody v rychlosti skenovaní zboží na kase v penny, kde mají za kasou pro jistotu jen kratičký pultík, v důsledku čehož začalo zboží kvapem kupené za skenem přepadávat na zem. Fascinovaly mně do té míry, že jsem tam raději přestal nakupovat.... Jo, kultura nakupování u nás nemá chybu.

Můj věk již překročil 70. Na situaci kterou popisujete mám již dlouho recept. Přestanu odebírat zboží s pultu a čekám na reakci. Samozřejmě se na mne udiveně podívá a já ji poděkuji za klídek. Funguje to téměř vždy.

někdy má člověk strach se jich na něco zeptat-ale když se nějaká usměvavá najde je nakupování hned příjemnější

Martine, máš dost zážitků

Tento "problém" není ani v druhu zaměstnání, ani v penězích - ale v lidech. Buď se umí chovat, a nebo ne. Jo, je to smutné...

Kdyby ta prodavačka u pokladny brala 30 tisíc čistého, mnohem více by si svého místa vážila a podle toho by se asi taky chovala.

Myslím, že ne. Chybí tam vztah k zákazníkovi.

No, ja vam k tomu řeknu asi toto - troufám si říct, že ani jedna z těch prodavacek, pokladních není vyucena v oboru. Proto nemají žádné obchodní chování. Pred vánoci jsem kupovala dětskou hračku, doma jsem zjistila, že mi ji uctovali dráž než bylo na krabici. Šla jsem to reklamovat, u pokladny stály 4 holky, nejprve se se mnou dohadovaly, co že chci, že se jim to nikdy nestalo, jedna na mě stekla - účtenku- druhá mi bez jakekoliv omluvy vrazila do ruky peníze. Chapu, stát se to může, ale obchodník by mel říct aspoň slůvko omluvy. Jenže ty holky to nikdo nenaučil, ono se stačí všimnout, jaká je tam fluktuace.

hm, ty boty mě zaujaly poněkud jinak, obouvat si propocený šuflata po několika hráčích přede mnou by se mi asi nechtělo, fusakle nefusakle. Asi teď víte, že na bowlingu jsem byl zatím jen v hospodě, kde člověk mohl zůstat obutej ve svých

Na bowlingu je vystrikavaji nejakym sprejem, nebo tedy meli by