Setkání s pašeračkou Terezou
Ne, zabránilo mi v tom protijedoucí auto, takže vyčkávám, těším se na následné zrychlení. Ale že se fakt vleče, že se nestydí, takhle zdržovat provoz, kleju. Jet mezi obcemi šedesátkou, to je něco na mě! Předjíždím, patřičně zatroubím, letmo se kouknu. No jo, bez komentáře. Nevyježděné pipiny, a ta starší to dnes vzala na sebe. Předvádím jim žíznivou čáru a za dva kilometry jsem doma. Kvůli vyložení nákladu zastavuji na autobusové zastávce před dveřmi domu, a to mi nemějte za zlé, protože kdo by se tahal se 48 konzervami pro pouhé čtyři psy a proměnlivý počet koček i dvěma nákupními taškami z parkovacího místa pětadvacet metrů opodál. Sice za sebou nechávám pro autobus co nejvíc místa, kdyby snad náhodou, protože nenevrlého autobusáka jsem doposud nepotkal .
Vykládací rychloakce kulový blesk tak může začít. Otevřu kufr, ze třech schodů snáším první dva balíky konzerv, pak druhá várka, chystám se na třetí, když si všimnu, jak na „mé“ zastávce zastavuje auto. A nebylo to auto ledasjaké, bylo to zrovna to, které jsem při předjíždění vytroubil. Znejistím jenom trochu, protože mohlo být mnohem hůř. To kdyby si se mnou chtěl vyrovnávat účty třeba takový hromotluk-mafián, a předpokládám, že nejenom slovně. Paní řidička vystoupila, nedělo se nic. Pak si tělo protahovala, přešlapovala na místě. A protože neměla roušku, která by mi bránila v poznání, jestli je hezká nebo škaredá, dal jsem se do přátelské řeči.
„Dobrý den, paní, moc se omlouvám, to jsem byl já, který na vás před chvilkou troubil, ale nemějte mi to za zlé, já už jiný nebudu…“
„Tak to nevím, že jste to byl vy, ale já na vás troubla taky.“
„Tak to já taky nevím, a dobře jste udělala, zasloužím si to. Ale příště musíte hlasitěji a déle. Takže počkat, vy jste tu nezastavila proto, abyste mi vynadala?“
„Ne, to ne, vím, že jedu pomalu, nebyl jste jediný, komu to vadilo, ale hrozně mě bolí záda, dnes to ani trochu nedávám. Jestli jste to někdy zažil, tak to se fakt nedá. To nevíte, jestli se máte natahovat, krčit, sedět na levé půlce nebo vpravo, je to fakt hrozný,“ rozpovídala se poněkud teatrálně.
„No, za volantem asi nezažil, ale když vás tak pozoruju, tak mě napadá - nechcete injekci?“
„Jak injekci? Jak to myslíte injekci?“ nechápala.
„No, prášky vám nepomohly, jestli jste si nějakou tabletku vůbec vzala, takže je na řadě injekce od bolesti.“
„Jo tak! A to vy máte vždycky připravenou injekci jen tak?“ je stále v mírném údivu.
„No, tak nějak tak. Vždyť já jsem tady vlastně už doma, jo a taky jsem doktor, tak toho mám v lékárničce i trochu víc. Pro všechny ty smrtelné vesnické případy, víte?“ Zvážněla, zpozorněla.
„Počkejte chvilku,“ řekla a šla se s kamarádkou do auta poradit.
„Tak jo. Ale nezamykejte, Klárka počká v autě. Kdybych se nevrátila do pěti minut, zasáhne.“
„To zní skvěle. Z jakého trapného detektivního seriálu to máte?“ snažím se odlehčeně zavtipkovat.
„Hele, nezlehčujte to, vžijte se do mé situace, jo?“ dává mi najevo, že to její bolest je tu na prvním místě.
„Do vaší bolavé situace? Tak to ani náhodou!“ jsem už prostě takový osobitý, totiž nesmírně vtipný.
„Tak vidíte! A jak vůbec poznám, že jste doktor? Taky byste nemusel být,“ začíná hru na pochybnost.
„Máte pravdu, nemusel, Při státnici z chirurgie jsem měl namále, a při všeobecné atestaci jakbysmet. Prostě, dítě štěstěny. Takže navrhuju nechat to na potom, až jak injekci píchnu? Jestli dobře nebo špatně, co vy na to?“
„Asi vám budu muset věřit, co?“
„Už tomu si tak bude. Riziko je všudypřítomné. Raději mi povězte, jste na něco alergická?“
„Na lidi a na práci je asi špatná odpověď, co?“
„Přesně! Špatná, neoriginální a hodně častá. Takže ani na jod ne?“
„Ne, nevím o ničem.“
„Něco proti srážení krve náhodou neberete? Třeba warfarin?“
„Cože? Že bych se jako ochotně pomalu zasebevražďovala?“ projevila se jako znalkyně filmu o warfarinovém vrahovi.
„Takže nic a nezdržujte. Čas kvapí, zbývají dvě minuty. Než sem vtrhne vaše záchranářka.“
„Povolte si kalhoty, opřete se o zeď. Chcete ji doleva nebo doprava?“
„Zrovna teď je mi to úplně jedno. Jé, vždyť máte na zdi diplom!“ všimne si velkého rámu těsně nad sebou.
„No vidíte! Takže si při tom můžete i číst. Už ani nevím kolik let se ho snažím dovézt do ordinace, že si místo něj pověsím krajinku Honzy Odvárky ze Svratky. Tedy, až si ho od něj koupím. Ale dost keců. Takže píchám doprava a přeneste váhu doleva. Super! Hotovo! Počkejte, ještě vám to zalepím.“
„Jo, jo, čtu. Universitas Carolina Pragensis...Jé, Karolína! Uf, uf, dál to nedávám. Ale děkuju vám, pane doktore,“ pověděla mile, obdivně a spokojeně se na mě pousmála.
„Moc neděkujte, v píchání jsou lepší sestřičky,“ usmál jsem se.
„To bych neřekla,“ a úsměv opětovala.
Odešla, odjela, rozloučila se, a já jsem byl rád, že jsem pomohl. Tak nějak netradičně, tak spontánně. Když jsem příběh večer vyprávěl manželce, ptala se, jak vypadala. Taková, taková, asi kolem třiceti, vzpomínal jsem. A vlasy? No, tak asi blondýnka, no, spíš špinavá blondýnka, řekl jsem raději, a jak jsem si ji začal stále více vybavovat, připadalo mi, že mi je odněkud povědomá. Snažil jsem se rozpomenout odkud, a ono ejhle, přišel jsem na to!
Byla hodně podobná pašeračce Tereze, jak si odpykává trest v pákistánském vězení. A proč by nemohla, vždyť jde jenom o podobnost, a pousmál jsem se tomu. A když už jsem si vzpomněl, pak jsem na to všechno pomalu zapomínal...
Jenomže za tři dny mi na Messenger přichází zpráva: „Jméno bylo na vašem diplomu, tak vám můžu ještě jednou za pomoc poděkovat. A teď, kdy je mi už líp, jezdím rychleji. S pozdravem Karolína Vrbasová.“ No jo, vždyť jo, ta podoba taky!
Martin Hatala
Odkaz lesního muže
Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc
Martin Hatala
Je potřeba nakrmit koně
Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?
Martin Hatala
Až přijde Klárka
Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.
Martin Hatala
Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu
To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to
Martin Hatala
Myšičko myš, pojď ke mně blíž!
„Jste první,“ hlásil nám hostitel hned po pozdravu na uvítanou. A mně jako soutěživému snaživci začalo vrtat hlavou, co tím, že jsme první, myslel. V čem jsme první? Ať už to bylo v čemkoli, tak si zasloužíme cenu nebo aspoň
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
- Počet článků 625
- Celková karma 14,54
- Průměrná čtenost 1553x
Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.
Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.
neviditelny text