Téměř na místě činu
pouštím, ale má to svá rizika. Sice se nezatoulá, ale pořád nemá ráda všechny lidi. Nikolku zase držím na uzdě proto, že pořád někam pospíchá, odbíhá, ale lidem nebezpečná není. Aby z procházky něco měla, vypouštím ji až poslední kilometr, a přitom se modlím, aby se vrátila. V případě zatoulání, ať máme výchozí hledací stanici z domova. Ano, už se to vyplatilo.
První kilometr máme za sebou, čeká nás rozcestník - vlevo nebo rovně. Častěji volím doleva, tudy je kopec mírnější. Jenomže hned po odbočení si Kiru za obojek raději zacvakávám, ať mám pod kontrolou fenky obě. Na lesní cestě asi 30 metrů přede mnou totiž stojí auto, kolem kterého se potuluje nějaký chlap. Přibližuji se, řidič mě už zdaleka uctivě zdraví. Nejsem jím zrovna dvakrát nadšený, auto tady nemá co dělat! Pozdrav opětuji později a nepříliš nadšeně, protože k lidem, kteří brázdí lesy na prdeli za volantem, já úctu nemám.
Můj dnešní lenoch sice zastavil těsně před značkou zákazu vjezdu, ale co naplat, v lese už kilometr byl. Když ho se psy míjím, už sedí uvnitř, ale využívám chvíle, než nastartuje. Klepu na okýnko. Otevírá ho, znovu mě slušně pozdraví. Já na něj ale zhurta, že je před ním značka zákazu vjezdu, a že doufám, že to bude akceptovat... „Ano, ano, samozřejmě pane, a nezlobte se, omlouvám se, hned se otočím.“
Až mě to vyděsilo, jak poslušný byl. Žádné vysvětlování, žádná hádka nebo aspoň odpor, ale omluva, zdvořilost, naspěch měl hodně! A jak slíbil, tak i splnil. Vycouval, odjel, šlus, finíto.
Jenomže ne tak z mé mysli, nasadil mi brouka do hlavy. Co tam ten chlap dělal? Vykonával potřebu? Malou či velkou, ale proč zajel z hlavní silnice tak daleko? Nebo šel vynést odpadky? Jak moc byly nebezpečné? Když, tak určitě velmi. Ale zase – proč tak komplikovaně? Odskočil si na houby? Byl konec dubna, ty běžné ještě nerostly. Nebo snad kradl dřevo? Do malého kufru? Šel si stromky, nebo něco jiného jenom očíhnout? Jenomže co? Nic mě nenapadalo. Tím hůř pro mě, neznalost mě trápila, pořád jsem na to musel myslet. Ale cožpak nemám s sebou psy? Navíc Nikolku - Bloodhounda barváře? napadalo mě.
Podle zvyklosti podnikáme pětikilometrový okruh, kterému prakticky říkám lízátko. Už se vracíme, brzy se napojíme na tyčinku. To je právě ta první i poslední křižovatka procházky, odkud to je na místo činu jenom kousek. A pak - hop přes nízký příkop, s oběma psy vyrážím do lesa na průzkum. Jde to ztuha, skláním se, jak můžu, ale i tak jsou psi nižší, pohyblivější, odolnější. Přeskakuji větve stromů, vyhýbám se těm vyšším, ale ty nepřekonatelné mě pružně šlehají, a co teprve nevyzpytatelné pařezy a křovité houštiny, které mí společníci ani nevnímají. Jsem tahán, vláčen, je to náročné. Kira chce doprava, Nikolka doleva, dvě vodítka a strom přede mnou. Holky neblázněte, už dost! Tak daleko by s mrtvolou nezašel ani ten nejdůslednější vrah stopařek!
A pak mi to došlo. Jak moc jsem byl nepříjemný, jak moc jsem riskoval. Jak to jenom říkal? Hned po prvním pozdravení totiž utrousil něco jako: Já jsem si tam jenom něco… Ať už to bylo cokoli, byl jsem příšerně neopatrný. Vždyť to mohl být kdokoli!
Od opravdu nevinného, bezúhonného člověka po zrůdu nejvyšího kalibru. Že ne? Protože se choval jako slušňák? Tak to jste viděli málo kriminálek a thriller ani jeden. Byl jsem dotěrný a drzý, to ho mohlo vyprovokovat k agresi, dedukuji, co všechno se mohlo stát. Snad se zalekl toho, jak zajišťuju ostrou Kiru, toho, že jsme na něj byla trojitá přesila. Ale nic platno, kdyby měl střelnou zbraň… Hrůza pomyslet, už nikdy bych se neměl chovat tak laxně, chovat se hnusně k neznámému člověku na překvapivém místě. Důrazné školení o zákazu vjezdu komukoli, si pro příště rozhodně odpustím.
Vracím se s nepořízenou, ale aspoň s vědomím, že jsem pro rozřešení udělal aspoň něco, s úlevou, že psům ani mně se nic nestalo. SPZetku auta jsem sice neznal, ale Hyundai byl tmavě modrý nebo černý. Hlavně však, řidiče bych poznal stoprocentně. Vypadal totiž jako mladší brácha už bohužel zesnulého herce Jaroslava Šmída, doktora od jezera hrochů. Ale proč vůbec takhle katastroficky přemýšlím, když se s velkou pravděpodobností nic nestalo? …
O čtyři týdny později, zrovna neděle dopoledne byla, si s přítelkyní na terase v klidu vychutnáváme kafe, psi kolem nás škemrají o buchétku, koňské hlavy na nás z boxů prosebně civí, jako by mezi nás chtěli taky, kohout Ferda pozdně zakokrhal, když v tom… Kolem nás frmol! Projede policejní auto. První, druhé, třetí! Nehoukají, jen blikají, ale sakra naspěch rozhodně mají. Škoda, paráda mohla být o to větší, stále ve mně dřímá dušička malého kluka.
Hned bylo jasné, že dopolední idylka končí. Vyděšeně se na sebe podíváme, pochopili jsme se. O historce Olina věděla, také ona si na ni hned vzpomněla. Dopíjím kafe a se slovy, že se jdu přiznat, vyrážím do lesa. Poprvé v životě autem. Třesou se mi ruce, ale výmolovatou cestou to nebylo.
Martin Hatala
Odkaz lesního muže
Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc
Martin Hatala
Je potřeba nakrmit koně
Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?
Martin Hatala
Až přijde Klárka
Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.
Martin Hatala
Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu
To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to
Martin Hatala
Myšičko myš, pojď ke mně blíž!
„Jste první,“ hlásil nám hostitel hned po pozdravu na uvítanou. A mně jako soutěživému snaživci začalo vrtat hlavou, co tím, že jsme první, myslel. V čem jsme první? Ať už to bylo v čemkoli, tak si zasloužíme cenu nebo aspoň
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Strach z migrace i rebelie proti levici. Mladí Němci se přiklánějí k AfD
Čekali byste, že mladí Němci volí hlavně Zelené nebo jiné levicové strany? Omyl Roste podíl těch,...
Méně teorie a faktů, více praktických znalostí. Blíží se reforma školních osnov
Premium Ministerstvo školství chystá změnu toho, co a hlavně jak by se měli žáci na základních a středních...
Usnul za volantem a srazil lidi na chodníku. Pro ženu a dítě letěl vrtulník
V Kostelní Lhotě na Nymbursku vjel v neděli odpoledne řidič osobního auta na chodník, kde srazil...
Čínský prezident přiletěl na návštěvu Francie. „Vítali“ ho naštvaní Tibeťané
Do Paříže přiletěl čínský prezident Si Ťin-pching, který v pondělí zahájí dvoudenní státní návštěvu...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 625
- Celková karma 16,55
- Průměrná čtenost 1553x
Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.
Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.
neviditelny text