Konfekční panák

Obyčejné sázení smrčků, na tom přece nemůže být nic zajímavého, natož dramatického, řeknete si. Jenomže - co když? Co když jde sazeči o život! 

Sto mladých smrků mám za sebou včera, dnes mě čeká to samé, ale nechce se mi. Ohrada je dlouhá, takže mě stejná práce nejspíš nemine ani zítra. V příkopu u silnice vyrýt čtvrtmetrovou díru, vybrat smrček, zkontrolovat kořeny, usadit ho, zavalit hlínou, udusat ji kolem. A doufat v brzký déšť, protože jinak... Ne, na to nechci ani pomyslet! Kolečkem po kolečku přivážet dva pětadvacetilitrové kanystry s vodou a zalívat a zalívat. Kolikrát? Do mírného kopečku s vodním nákladem, nazpátek lehčeji. Jak jinak - při mém životním štěstí...

Sázím, sázím, sázím, jsem do práce tak zabraný, že už ani nevím, kolik sazenic mám za sebou. Není to těžká práce, ale přece jenom, ve dvou by probíhala rychleji i veseleji. Tento handicap, dá-li se to tak nazvat, se snažím zahnat myšlenkami na cokoli jiného, nejlíp příjemného. Moji mysl však přepadá stále dokola pořád to samé, – ještě vyvézt hnůj na pole, už konečně opravit zavírání dvířek klece pro psy, vyplet předzahrádku, posbírat psí hovínka po statku, nejlíp při tom najít mikynu, jestli ji fenka Nikolka ještě nenašla, takže neroztrhala, uvařit těm darebným psům a pomoct ženě ustlat stáje a nakrmit koně, protože i ona toho bude mít za dnešek taky dost. Nezapomněl jsem na něco? Bylo by dobře, kdyby ne, ale nefandil bych si tolik, znám se. Časem si určitě ještě na něco důležitého vzpomenu.      

Tak soustředěný jsem na to sázení stromků byl, že pocitu, jako by mě někdo sledoval, nevěnuji žádnou pozornost. A opravdu, když sahám pro další várku sadby do kbelíku, vidím, že u auta přes silnici stojí chlap. Nu což, každý jsme nějaký, třeba zrovna on rád pozoruje. Pomyslím si, že asi bude mít nějaký problém, do kterého nevidím, žádné jiné závěry jsem z toho nedělal. Proč taky, když jsem naučený všímat si vždycky jedině svého. Sleduje mě? No a co? Dělá mi něco? Nedělá. Jeho věc. Po další porci smrčků odcházím pro další a vidím ho, jak se osměluje. Jak silnici přechází, jak se ke mně přibližuje! Elegantně oblečený chlapík čtyřicátník - kravaťák.

Ani to pro mě ještě nebyl důvod k panice, ale přece jenom, mírně znepokojivé mi to už připadalo. I tak jsem si stále namlouval, že pro své chování nějaký logický důvod mít musí. Který však já neznám.

Ne že bych za sebou cítil jeho dech, ale už jsem přemýšlel, co tu pohledává, proč na mě pořád tak civí. Že by nějaký známý? Který si stále není jistý osobou a chce mě pozdravit? No, nevím, možné to je, nějaký ten kamarád o deset let mladší by se mezi ostatními našel. Jen se mi jaksi nikdo nevybavuje.

Nebo něco potřebuje a váhá se mě zeptat? Že by dotaz na cestu? Na palivo do nádrže? To je opravdu takový stydlín? Ale vždyť, snad už každý má v autě navigaci nebo mapu v mobilu, no ne? Ale nevšiml jsem si, že by můj případ někam telefonoval. No je to vůbec normální? Nedržet půl hodiny mobil v ruce? A zrovna někdo takový? Asi bude fakt divný...

Tak přece! Nejspíš to bude úchyl čekající na vhodnou situaci neprojíždějících aut, v nestřeženém okamžiku ke mně vyrazí a zapíchne mě! A ukradne mi i ten zbytek stromků. No proboha! To snad ne! Já nechci umřít tak bizarní smrtí! Ale v příkopu bych se nejspíš svalil až k plotu, který naštěstí není hluboký, takže by mě při troše štěstí uvidělo hned první auto. Možná i život zachránilo, nebo už jenom smutně zkonstatovalo. Brrr! Mám já to ale nápady, takhle morbidně si vymýšlet. Ale co když....

Přistihl jsem se, že mi sázení smrčků už nejde tak zručně jako ze začátku. Třeba za to může jenom únava z delší monotónní činnosti, ale pravděpodobně i nervozita z přítomnosti nevítané osoby. A co víc, kouknu za sebe, ten vyfiknutý vrahoun už stojí na bližším kraji silnice, zase se o kousek příblížil!

Tak to mi už připadalo docela nevkusné a nazval jsem ho čumícím konfekčním panákem. A hadrový panák budu brzy já, napadla mě nelichotivá kontinuita s nedávnou přečtenou knihou. Za tím musí něco být a dávám dohromady plán obrany. Je jednoduchý. Rýč, hlína a moje pevné boty. A s čímpak na mě vyrukuje on? Neznámo s čím. Vypadá, že v rukách ani v kapsách nic nemá. Ten si na mě ale věří! Ale co když zdání klame? Vzhledem, oděvem, klidem? Nebo čtu hodně detektivky?  

Klidný jsem rozhodně nebyl. Zneklidněn o to víc, když se rozešel a zastavil se až u mě. To už nešlo ignorovat. Ustal jsem v práci, vyčkával jsem. On na silnici nahoře, já u plotu dole, dělily nás dva metry. Brzy nastane okamžik pravdy. Čas pozdravu nebo útoku, násadu od rýče svírám v dlani jako bych ji měl přilepenou. Pozdravil, takže začátek dobrý. To však může být jenom zastírací manévr. Ve střehu jsem byl stále. Co ode mě může chtít někdo, kdo vypadá jak vystřižený ze žurnálu? Promluvil: 

„Pane, nezlobte se, že vás tak dlouho pozoruju, ale nemohl bych si aspoň jeden stromek zasadit?“

Klidně všechny, chtělo se mi odpovědět. Ve stisku rýče jsem povolil a pousmál jsem se tomu všemu.          

Autor: Martin Hatala | pátek 19.7.2019 10:26 | karma článku: 20,72 | přečteno: 545x
  • Další články autora

Martin Hatala

Odkaz lesního muže

Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc

23.2.2024 v 11:52 | Karma: 16,55 | Přečteno: 363x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Je potřeba nakrmit koně

Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?

3.2.2024 v 14:05 | Karma: 12,54 | Přečteno: 327x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Až přijde Klárka

Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.

27.1.2024 v 14:09 | Karma: 20,55 | Přečteno: 1099x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu

To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to

8.1.2024 v 15:51 | Karma: 28,62 | Přečteno: 1302x | Diskuse| Společnost

Martin Hatala

Myšičko myš, pojď ke mně blíž!

„Jste první,“ hlásil nám hostitel hned po pozdravu na uvítanou. A mně jako soutěživému snaživci začalo vrtat hlavou, co tím, že jsme první, myslel. V čem jsme první? Ať už to bylo v čemkoli, tak si zasloužíme cenu nebo aspoň

6.11.2023 v 13:51 | Karma: 17,75 | Přečteno: 542x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé

28. dubna 2024  22:16

Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...

Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem

28. dubna 2024  20:49

Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...

Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem

28. dubna 2024

Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....

Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky

28. dubna 2024  19:06

Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...

  • Počet článků 625
  • Celková karma 14,54
  • Průměrná čtenost 1553x
Myslete si o mně co chcete, stejně mě pravdivě nepoznáte. Ani z mých knížek - Martin Hattala: http://www.palmknihy.cz/web/   hatala.m@seznam.cz

Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.

Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.

 

neviditelny text

Seznam rubrik

Oblíbené blogy