Úkol uděláme nejpozději do středy!

Kdysi jsem tu uveřejnil blog s názvem "Tak jak to ostříháme?" z kterého mělo vyznít, že nesnáším empatický plurál. Naťuknul jsem několik neškodných případů ze života, ale čas ukázal, že mluvení v množném čísle škodlivé je!

Je zavádějící a matoucí! Empatický plurál není přátelský ani soucitný, je vyhýbavý! Když se mě někdo zeptá, jak se máme, tak odpovím, že nevím jak on, ale já docela dobře. Tak nějak s tím bojuji, protože tento nesmysl mi připadá dětinský, neosobní, zbabělý, a také se používá při nerozhodnosti vykání nebo tykání - takže je i stresující.

Ale vy už jistě čekáte na onen skutečný příklad plurálu vysloveně škodného. Zde je:

Anička z druhé bé přinesla poznámku, že nesplnila domácí úkol. Nebyla s ní řeč, jen co přišla ze školy domů neustále plakala, nedala se utišit, rodiče nemohli na důvod přijít. Nakonec se jim to přece jenom podařilo, muselo, jinak bych o tom nepsal.

Hodinu po hodině, kousek po kousíčku, pomalu a nejistě jako pětistovkové puzzle, rodiče útržkovitě skládají Aniččinu zpověď, aby se jim v osm večer něco neurčitě rýsovalo, a po krátkém hodinovém telefonátu s maminkou úspěšnější žákyně jim docvaklo toto:

Paní učitelka řekla v pondělí žákům tuto osudnou větu: A úkol uděláme nejpozději do středy, z čehož přemýšlivá Anička usoudila, že v úterý nebo ve středu zadaný úkol udělají ve škole všichni společně. Ať žije Anička! A paní učitelka, ta ať se naučí správně se vyjadřovat!

A protože nepíšu krátké blogy, přiznávám i to, že nemám rád zdrobněliny, když se používají nevhodně, často, zbytečně. Nejde o zažitou židličku a hrníček, už i kafíčko směřuje k jejich výsadnímu právu, ale o masíčka, telefonky, autíčka a podobné nesmysly používané ve smyslu masa, telefonu a auta ne menšího než běžného vzezření.

Ale pojďme k tomu, že i v současném zženštilém a zhýčkaném světě jsem zřejmě natrefil na někoho, komu vadí zdrobněiny snad ještě víc než mně. V obchodě si prohlížím náušnice a paní prodavačka mi sděluje, že je k nim i přívěs. Zavětřím, zpochybním, uvažuju. Přívěs? To jako za auto přívěs? Něco jako akce 2 + 1 zdarma? A proč zrovna přívěs? Není to moc? Nebo jsou ty náušnice až tak drahé? Když jsem na logičnost nepřišel, opatrně jsem se zeptal.

"Jaký přívěs?"

"K tomu přívěs, tento přívěs!" a ukazuje mi k ním ladící přívěšek. A proto vážení, některé zdrobněliny ano, tedy uvážlivě, všeho s mírou.