Jak to, že nevyhrálo Chorvatsko?

A proč mělo? Protože mělo! Asi před půl rokem jsem si totiž náhodně přečetl článek jakéhosi věštce, který své abrakadabra zakončil sdělením, že mistrem světa ve fotbale se stane Chorvatsko. To jsem si zapamatoval, a ačkoli  

nesázím, nelenil jsem, a po prvním chorvatském zápase jsem na jejich prvenství vsadil. Částka malá ani velká s kurzem 1:55 slibovala vcelku příjemné finanční zpestření.

Kam se na úspěch ze sportovního sázení hrabe sportka a jí podobné loterie s milióntinovou šancí vyhrát znatelnou sumu! Považte: 32 týmů, z kterých odbouráme 7 „břídilů“ a šance na výhruje1:25! To je v porovnání s taháním náhodných čísel nesrovnatelné! A protože fotbal nemá logiku, začátečníkům by stačilo na začátku mistrovství vsadit třeba po tisícovce na dva, tři průměrné týmy, a třeba raději jen na čtvrtfinále, semifinále… a mít trochu toho štěstíčka.

Já však vsadil vše na jednu kartu, protože proč bych měl jinak, že? Když Chorvatsko byla jistota! A věřte nebo ne, pracovní povinnosti mi nedovolily se o turnaj nějak blíže zajímat, natož sledovat hru nějakého Chorvatska. Věřte mi i to, že jsem byl naprosto v klidu, snad bych se díval jenom až na finále. I při něm bych nebyl nervózní, protože o triumfu Chorvatska jsem byl přesvědčen.

Až později se dozvídám, jaké štěstí mělo mé nevýrazné mužstvo při postupu ze skupiny, že kdyby belgický Lukaku netrefil jenom tyčku, mohlo být jinak, v dalším zápase museli dohánět brankové manko s bojovnými Japonci, které vyřadili až na pokutové kopy. Chudáci Brazilci, říkal jsem si před zápasem a přinutil se na jejich souboj dívat. Plichta, prodloužení, tak to zase vyhrají na penalty, byl jsem si jist. Jenomže co to? V prodloužení Chorvati inkasují, času na vyrovnání pramálo. I potom měli Brazilci vše ve svých rukou a míč na kopačkách jako přilepený, takže nic nenasvědčovalo tomu, že zápas ztratí.

Poprvé jsem znervózněl a smiřoval se s tím, jak jsem já, rozumný to hoch, nějakému pofidernímu věštci naletěl, že velký bazén na zahradě zase nebude. Jenomže Brazilci půjčují soupeři míč, rychlý protiútok a gól! Tři minuty před koncem, neuvěřitelné! Chorvaté dostávají v penaltovém rozstřelu zase šanci. A zase ji využívají! Fantazie! Postupují přes favorizované Brazilce!

Není pochyb o tom, že věštec je frajer, vyzdvihuji ho do nebes. Co na tom, že další překážkou jsou pro Chorvaty Argentinci. Bezmezně věřím v další postup, a pak už jenom finále s Francií nebo Marokem. A upřímně - bylo by mi úplně jedno, koho by ve finále porazili.

Nevím jak si to vysvětlit, ale stalo se něco pro mě nečekaného. O konec chorvatské pohádky se suverénně postarala skvělá Argentina. Ale líto mi toho bylo jenom chviličku, neúspěch jsem bral sportovně, ba našel jsem si na tom všem i jedno velké pozitivum. Vlastně je dobře, že jsem nevyhrál, a víte proč? Protože kdyby ano, hrozně moc by mě mrzelo, že jsem nevsadil víc. Prohra tak pro mě byla vysvobozením od trápení nad relativně skromnou sázkou.