Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Marek Eben mě zklamal

24. 07. 2017 14:16:24
Myslel jsem si o něm, jaký je to mistr v moderátorském oboru, ale i on chyboval. I tak pro mě jedničkou stále je, jen potvrdil rčení o tom, že i mistr tesař se někdy utne. Bylo to nedávno při komentování Karlovarského filmového

festivalu, kdy řekl, zkráceně cituji: „... dva hlavní protagonisté filmu...“ Tomu, kdo tápe, vysvětluji, že už samotný pojem protagonista v sobě zahrnuje hlavního představitele, hlavního herce, postavu, vůdčí osobnost. Polemizovat by se dalo i o tom, jestli můžou být protagonisté dva.

Na stejnou úroveň, a to musí být pro pana Marka docela potupa, stavím i vykřičené a několikrát zdůrazňované „dvěmi cenami, dvěmi medailemi...“ pana Jakuba Koháka při vyhlašování jakéhosi fotbalisty nebo sportovce roku. Na nejapnou a infantilní jakože srandu nebyl sám, ale sdílel tandem s panem Koptou, přičemž tuto jejich trapárnu-šaškárnu na úrovni školní besídky nacvičované deset minut, jsme bohužel měli možnost v televizi sledovat. Tak obvykle dopadne snaha, když chce někdo být úporně spisovný a přepískne to s ujištěním, že „dvěma“ nezní dost dobře.

Nebo jinde: Když se hra během komentování fotbalového klání našich mladých fotbalistů s Anglií kvůli faulu na nezvykle dlouho prodloužila, usmolil oborník na slovo vzatý „delší pauzičku.“ Taky nevím... Vlasy mi stávají z kratší i delší pauzičky, z malého i velkého obídku. Zase nedávno, snad krátce po televizních zprávách to bylo, jsem z předsíně zaslechl něco o „nejkomplexnějšímu“ cviku a přispěchal se na toho chytrolína podívat. Nepřekvapil mě – hrdě vystajlovaný elasťák cinknutý narcisem a metrosexuálem žvanil a žvanil víc než cvičil. Kdybych měl tu možnost, poradil bych mu, ať raději jenom cvičí a posunkuje. To jediné bych mu věřil.

Mám rád večerní pondělky a středy, kdy se snažím nezmeškat Malý pitaval z velkého města (1982) a Hříšní lidé města pražského (1968). Na těchto seriálech je poznat, že je od sebe pár let dělí, ale rozdílnost řeči jenom dobou vzniku to nebude. Zatímco ve starším snad není jediná zbytečná věta, dialogy jsou jasně formulované a herci s nimi nespěchají, v Pitavalu je to obojaké. Malé odbočení: Pomyslený žebříček zbytečných vět vedou americké, zvláště pak romantické filmy, od kterých na patnáct minut odejdete, a když se vrátíte, dvě ženy v kavárně stále sedí a blábolí, přičemž zjišťujete, že jste nejenom o nic nepřišli, ale přínosně jste si stihli udělat kafe a dětem přečíst pohádku na dobrou noc.

V Hříšných lidech jako by se ostatní herci snažili klid a rozvážnost herce Marvana napodobit, v Pitavalu si jdou více po svém. Zářným příkladem toho je těžko ukočírovatelný frajírek Zedníček, kterému je role ušita na míru, za protiklad bych mu přiřkl staršího herce Vlastimila Haška. Jejich odlišnost nespočívá pouze v charakteru postav, věku, ale i v tom, že na rozdíl od Zedníčka oslovuje kolegy i podezřelé správně pátým pádem a rozkáže, aby se prosor „zajistil.“ Myslíte si, že i tohle je dílo scénáristy? Já si myslím, že ne. Dlužím vysvětlení: V dnešní době se už skoro nic nezajišťuje, ale po vojensky zabezpečuje a prvním pádem oslovuje i volá. Chjo!

Pojďme od televize dál, poslouchám i rádio, jednou, dvakrát, omylem i Ranní mozkovou rozcvičku nejmenované stanice, protože fakt nevím jaké. Hned poté jsem přeladil. Velkým úkolem pro „dovolaného“ posluchače je přiřazovat k příjmením vybraných sélebrit křestní jména. Stranou ponechme, snad ani ne nápad, jako spíš zavádějící název tohoto počinu, takže scestné přesvědčení soutěžících o své chytrosti. V jednom případě měl soutěžící přiřadit křestní jméno k příjmení Holý. A představte si, tak jako jemu, i mně se na prvním místě vybavil herec dětských rolí Tomáš Holý, ale komentátor to nechtěl uznat. Po chvilce nejistoty, kdy mu ze studia zřejmě někdo napovídal, Tomáše vzal a přiznal, že myslel Romana Holého, hudebníka skupiny J.A.R., zřejmě dobrého kamaráda, kterému chtěl asi udělat radost. No, nic proti oběma, mně zběsilá skupina J.A.R. také něco říká, ale přece jenom - ve srovnání s Tomášem Holým, neřku-li s přírodovědcem světového formátu Antonínem Holým, (přš. antivirotika,) se mi vybavuje přirovnání o nesahání ani po kotníky. A možná si někdo vybaví i obrázky dříve populárního malíře Stanislava Holého. (Např. Jů a Hele, animace k filmovým Básníkům.)

Třeba jenom v hospodě u piva, kdy následující ráno všechno smaže, bychom se mohli unést plytkostí, nasekat spoustu chyb a nepřesností, nechat se unášet svou nesoudně nabytou výjimečností, tam se to v okuhu deseti opilých přátel ztratí. Ale třeba v médiích, z kterých jsou oslovovány tisíce lidí, tam už jde v případě selhání o pořádnou ostudu!

Pro další příklady omezenosti nemusím chodit vždycky jenom k cizím, ve zkratce uvedu jeden pracovní. Nastává potíž, na kterou nadřízený stupeň reaguje, a to celkem čtyřikrát. Ne čtyřmi pokyny, to jenom ten původní se třikrát během měsíce opravoval a ihned hlásá do světa, aby ten poslední, přičemž si netroufám tvrdit, že definitivní, můj nadřízený nadřízeného, zazdil posledním slovem, cituji:„A tímto se předcházející nařízení zrušuje.“

Vším tím chci říct, že nejenom proto jsou šéfové, ředitelé, šéfredaktoři a téměř generálové, aby jenom byli a byli lépe ohodnoceni, ale aby se o činnost podřízených také zajímali, kontrolovali ji. A když to dělají, tak ještě víc. Věřte mi, když v televizi není zrovna nějaká významná sportovní událost, v průměru ji sleduji asi půl hodiny denně, a vidíte, co všechno z toho vzešlo. A jaký z toho plyne závěr?

Všichni ti figurkoví vynálezci televizních a rozhlasových žvástů za to, za sebe, nemůžou, vždyť tím, že byli na svůj post vybráni, byla jim dána důvěra, ubezpečení v tom, že jsou ke své práci způsobilí! A když už zavrávorají, tak je na nadřízených, aby je o jejich nesmyslech a chybách informovali, aby je jednou, dvakrát opravili, poučili a nepoučitelné vyhodili! A chápali to jako vlastní selhání!

I když... jestli si to nepředstavuji až příliš jednoduše. To, aby šéfové své chybující ovečky kontrolovali, aby jim jejich výkony vytýkali, bude zřejmě zcela zbytečné. Proč? Protože by na nic nepřišli, nic neodhalili, sami jsou totiž úplně stejní, ne-li na jazykové úrovni ještě horší. A to není dobré zjištění.

Autor: Martin Hatala | pondělí 24.7.2017 14:16 | karma článku: 27.90 | přečteno: 3309x

Další články blogera

Martin Hatala

Bylo to fajn, nevěsto!

„Aby ti nebyla zima,“ a objal ji kolem obnažených ramen. Neodpověděla, neucukla. Konečky prstů ji začal po rameni opatrně a jemně hladit. Nic neříkala, ale ostře se k němu otočila: „A ty bys opravdu chtěl být mým milencem?“

15.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 15.49 | Přečteno: 638 | Diskuse

Martin Hatala

Nešla bys na pivo?

Už delší čas jsem ji sledoval. Jak se koupala, jak se opalovala, jak si mě vůbec nevšímala. Přesto jsem ve své pozorovatelské činnosti nepolevoval, nepřestával si přát, aby se aspoň jednou podívala mým směrem, jednou jedinkrát na

22.9.2017 v 12:43 | Karma článku: 22.25 | Přečteno: 944 | Diskuse

Martin Hatala

Tak jak to ostříháme?

Ti, kdo mě dobře znají, už vědí, co názvem blogu sleduji, ti text dál číst nebudou. Ale vy ostatní, vy byste mohli! Do mrtě mě totiž může vytočit to, když...

14.9.2017 v 13:36 | Karma článku: 20.29 | Přečteno: 912 | Diskuse

Martin Hatala

Platit předem, a dýško taky předem?

Tak z toho jsem byl hodně vysoko na větvi. A dělo se to zrovna teď v létě hlavně v restauračních zahrádkách, že si jídlo a pití objednáte u barového pultu uvnitř nebo u okýnka, a hned platíte. Já jsem měl vždycky zato, že

5.9.2017 v 14:04 | Karma článku: 31.80 | Přečteno: 2419 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Heller

Je třeba otevřít českou otázku

Od politiků a z médií často slýcháváme, že společnost je rozdělená. Mají pravdu. Kde ale hledat podstatu tohoto rozdělení, jehož svědky jsme denně?

19.10.2017 v 23:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 40 | Diskuse

Karel Trčálek

Čeští vlastenci jsou ubožáci

Lidi, neblázněte, nehažte po mně šutry! Nemůžu za to, že se u nás stal pojem vlastenectví synonymem pro tu největší ubohost. To opravdu není moje vina. Nebo snad taky čtete „Vlastenecké noviny"? Tak to jo, tak to si hoďte!

19.10.2017 v 16:53 | Karma článku: 11.29 | Přečteno: 477 | Diskuse

Daniel Paulus

Yamas - zapomenutý pilíř jógy

Jak aktuální může být v dnešní době kodex základních lidských hodnot či chování, který má tisíciletou historii?

19.10.2017 v 16:51 | Karma článku: 5.28 | Přečteno: 97 | Diskuse

Vladimír Havránek

Ti , kteří nejvíce škodí pověsti Prahy chystají další blokádu?

Po první blokádě spolku taxikářů v Praze připravila iDNES 2 testy poctivosti jednotlivých společností. V prvním testu byli cestující domácí pasažéři, ve druhém zaniční. V obou testech bylo nejhorší Fix Taxi.

19.10.2017 v 15:02 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 660 | Diskuse

Jaroslav Čejka

Volební ruleta za všechny prachy!

Zpravodajský server Novinky.cz přinesl dnes pod titulkem "Jde i o peníze. Roztáčí se volební ruleta o stamiliony." zajímavý článek, který se na hlavní straně dlouho neudržel. Nejspíš nečekaně nadzvedl čtenáře.

19.10.2017 v 14:24 | Karma článku: 17.27 | Přečteno: 539 |
VIP
Počet článků 513 Celková karma 23.14 Průměrná čtenost 1554

Myslete si o mně co chcete, stejně mě pravdivě nepoznáte. Ani z mých knížek - Martin Hattala: http://www.palmknihy.cz/web/   hatala.m@seznam.cz

Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.

Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.

 

neviditelny text

Recenzent - Knihy.iDNES.cz Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.