Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč lidi tolik přitahuju?

15. 07. 2017 8:38:51
Mimo jiné jsem i cyklista, ale zdá se, že ne běžný, protože: Přijedu na pláž k přehradě, sesednu z kola a přemýšlím, jestli se mi tam líbí, jestli zůstanu. Zatímco se dívám kolem, zblízka na mě začne civět paní, která je tam

s pánem. A když píšu, že civí, tak mě opravdu sjížděla zblízka horem dolem, a přišlo mi, že nějak nefér, jestli se nepletu, fakt nepříjemně dlouho. Opravdu, vždyť během té doby jsem dvakrát ucuknul, a pak už raději odjel. Copak se jí na mně nezdálo? Celý já, nebo jenom to, že nemám cyklistickou helmu, ale kšiltovku? Místo drsňáckých slunečních nebo cyklistických brýlí jenom obyčejné, dioptrické? Že mi na těle místo křiklavého počmáraného cyklistického drézu vlaje volné bezzipové tričko? Nebo ji nejvíc nakrkly moje riflové kraťasy, protože ona čumilka je zvyklá na cyklisty v černých vytuněmých elasťácích? Nebo na mně hledala spešl rukavice a našla jenom prsty bez rukavic? A když se nedopátrala ani cyklistických bot, vůbec se jí nedivím, v jakém úžasu byla. Tím spíš, že z mých letitých sandálů musela být odrovnaná totálně. A co teprve, když rentgenovala moje kolo! Trekingové, osm let starý Author, sedm let nemyté, a považte, že bez předního pružení, tedy pro jiné samosebou zcela nevyhovující! Nebo ji tolik zaujal nosič nad zadním blatníkem, který se dnes jen tak nevidí? Ale teď vážně: To musí být opravdu každý šik vymóděný a vystajlovaný, aby nevybočoval, aby se mohl na kole jen tak po svém projet?

Ale problémy s chápáním ostatních mám i tehdy, když kolo ze zorného pole vystrnadím, když si ho dám vzorně do stojanu, a ve stánku si koupím preso a zmrzlinu k tomu. Protože na tamější zahráce je plno lidí a žádný stín, rozhlížím se kolem, hledám chladnější místo. O kousek níž mám štěstí, u stromu je prázdná lavička, sedám si tam. Jenomže před ní leží na dece dvojice, které se na mně něco nepozdává. A přitom na svém místě tak jako ostatní kolem seděli, polehávali, koupali se. Jenomže z jejich okukování po mně se dalo usuzovat, že jim moje přítomnost byla nepříjemná. Ale zase si říkám, co je mi po tom, proč bych si měl dělat starosti. A proto ne, nebudu odcházet. Sedím ve stínu, své si odlížu a vypiju, až potom odejdu, odjedu.

Tak snadno to však neviděl pán, protože se mě zeptal, jestli jsem si nevšiml, že tady leží oni, že tu byli dřív. Že se ozve, jsem nečekal, takže s odpovědí jsem si dal načas: „Já se k vám na deku nehrnu, já sedím na lavičce. On na to, že jim není příjemné, když se na ně můžu dívat tak zblízka.“ Správně to řekl – můžu dívat, ale nedíval se, co bych na nich asi tak viděl. „Tak jste si neměli rozložit deku u lavičky,“ jemně podotknu. Že tu byli dřív, povídal. „To těžko, protože lavička tu určitě stála daleko dřív než vy, a pokud vím, je určena k sezení,“ tak v tomhle duchu naše rozmluva pokračovala. Když jsme spěli k remízovému konci, dopil jsem a dolízal, ale řeknu vám, byla to nejhorší odpolední svačina, co jsem kdy zažil. Ale aspoň mám zkušenost a zážitek k tomu. Jádro pudla bylo asi v tom, že si deku tak těsně k lavičce dali právě kvůli stínu. Zajímavý je i poznatek, jaká je asi pravděpodobnost, že někdo bude vadit dvěma lidem spolu zároveň, když už pořád mluvil v množném čísle. Myslím si však, že vysvětlení není věcí náhody, ale protože se jednalo o smíšený pár, bude nejspíš daleko běžnější, prostší.

Do třetice tu mám příklad přece jenom optimističtější, abyste si o mně nemysleli, že přitahuji jenom potíže. Tedy spíše případ, takže by ho jiné snad ani následovat nemusely. „Čau Marťóóó!“ ozve se někdo za mnou způsobem, jako bychom spolu vyhráli válku. Já se otočím, znám ho, ale jméno si nevybavuju. Kolikrát jsme se my dva viděli? Dvakrát, třikrát? Jakou on má jenom paměť! Naše odlišnost pokračuje dál. Já se zastavím, on se ke mně šine jako Šikanzen. S nataženou rukou, nadšeně. Bože! Snad mě tady před lidmi nebude objímat? Čeká mě něco horšího! Huláká dál a ruku mi podává způsobem, jaký ani neumím popsat. Ale asi je to takový ten sportovní pozdrav seshora, takže nevím jak mám ruku vytočit já, aby do sebe obě dlaně zdárně zapadly. No, nějak to dopadlo, ale příjemné mi to nebylo. Ještě bouchanec do zad by se hodil a dokonalost by byla dokonána. Dočkal jsem se, odneslo to pravé bolavé rameno.

Slušel by se závěr, nejlépe kvalitní, nejlépe vlastní, ale napadá mě je jenom ten, jak pravil filmový klasik: Lidé jsou různé. Já k tomu přidám jenom toto: A proto je příliš nevyhledávejte, ujeďte jim! :-)

Autor: Martin Hatala | sobota 15.7.2017 8:38 | karma článku: 17.75 | přečteno: 794x

Další články blogera

Martin Hatala

Bylo to fajn, nevěsto!

„Aby ti nebyla zima,“ a objal ji kolem obnažených ramen. Neodpověděla, neucukla. Konečky prstů ji začal po rameni opatrně a jemně hladit. Nic neříkala, ale ostře se k němu otočila: „A ty bys opravdu chtěl být mým milencem?“

15.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 15.49 | Přečteno: 638 | Diskuse

Martin Hatala

Nešla bys na pivo?

Už delší čas jsem ji sledoval. Jak se koupala, jak se opalovala, jak si mě vůbec nevšímala. Přesto jsem ve své pozorovatelské činnosti nepolevoval, nepřestával si přát, aby se aspoň jednou podívala mým směrem, jednou jedinkrát na

22.9.2017 v 12:43 | Karma článku: 22.25 | Přečteno: 944 | Diskuse

Martin Hatala

Tak jak to ostříháme?

Ti, kdo mě dobře znají, už vědí, co názvem blogu sleduji, ti text dál číst nebudou. Ale vy ostatní, vy byste mohli! Do mrtě mě totiž může vytočit to, když...

14.9.2017 v 13:36 | Karma článku: 20.29 | Přečteno: 912 | Diskuse

Martin Hatala

Platit předem, a dýško taky předem?

Tak z toho jsem byl hodně vysoko na větvi. A dělo se to zrovna teď v létě hlavně v restauračních zahrádkách, že si jídlo a pití objednáte u barového pultu uvnitř nebo u okýnka, a hned platíte. Já jsem měl vždycky zato, že

5.9.2017 v 14:04 | Karma článku: 31.80 | Přečteno: 2419 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavel Strunz

Modré – nebo světlé zítřky? Díl čtvrtý: Zopakovat.

Když jsem psal svůj úplně první blog, zakončil jsem ho slovy: „Včera jsme byli označeni za šejdíře, dnes jsme strašeni nepřízní mocných. Co zítra?"

19.10.2017 v 23:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Tomáš Heller

Je třeba otevřít českou otázku

Od politiků a z médií často slýcháváme, že společnost je rozdělená. Mají pravdu. Kde ale hledat podstatu tohoto rozdělení, jehož svědky jsme denně?

19.10.2017 v 23:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Karel Trčálek

Čeští vlastenci jsou ubožáci

Lidi, neblázněte, nehažte po mně šutry! Nemůžu za to, že se u nás stal pojem vlastenectví synonymem pro tu největší ubohost. To opravdu není moje vina. Nebo snad taky čtete „Vlastenecké noviny"? Tak to jo, tak to si hoďte!

19.10.2017 v 16:53 | Karma článku: 11.29 | Přečteno: 477 | Diskuse

Daniel Paulus

Yamas - zapomenutý pilíř jógy

Jak aktuální může být v dnešní době kodex základních lidských hodnot či chování, který má tisíciletou historii?

19.10.2017 v 16:51 | Karma článku: 5.28 | Přečteno: 97 | Diskuse

Vladimír Havránek

Ti , kteří nejvíce škodí pověsti Prahy chystají další blokádu?

Po první blokádě spolku taxikářů v Praze připravila iDNES 2 testy poctivosti jednotlivých společností. V prvním testu byli cestující domácí pasažéři, ve druhém zaniční. V obou testech bylo nejhorší Fix Taxi.

19.10.2017 v 15:02 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 661 | Diskuse
VIP
Počet článků 513 Celková karma 23.14 Průměrná čtenost 1554

Myslete si o mně co chcete, stejně mě pravdivě nepoznáte. Ani z mých knížek - Martin Hattala: http://www.palmknihy.cz/web/   hatala.m@seznam.cz

Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.

Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.

 

neviditelny text

Recenzent - Knihy.iDNES.cz Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.