Když vás pojišťovna má na háku

Před necelými třemi lety jsem zrovna potřeboval nový mobil. A docela náhodou mě v tomto období zastihla akční nabídka České pojišťovny na povinné ručení auta právě s mobilem k němu. Říkali tomu smlouva s benefitem, 

a samozřejmě tomu odpovídala i zvýšená cena pojistky. Ale s tím už každý tak nějak počítá, že nic „výhodného“ není zadarmo. Ale i tak jsem si získaný mobil, samozřejmě, že toho času ten nejhorší dotykový, oblíbil. Byl jednoduchý, tak se ke mně hodil :-). Ze smlouvy jsem mohl odstoupit dříve, ale kvůli benefitu s patřičným penále, což chápu. Bez finanční újmy až po třech letech, což zřejmě odpovídalo zaplacení mobilu. Jenomže mně se telefon pokazil těsně po dvou. Jak pozáručně nepřekvapivé, že?  I tak jsem si říkal, jaké že mám štěstí, když jsem vlastníkem aparátu, tedy i mobilní aplikace pojišťovny v něm, že by od ní bylo logické postarat se o funkčnost aspoň po dobu oněch těch tří let, tedy počas minimální platnosti smlouvy bez jakýchkoli sankcí. Jak nepřekvapivé podruhé, že se v ní o nějakém problému ze strany pojišťovny, natož řešení čehokoli, vůbec nepíše. Ale i tak jsem si myslel, že v tomto případě musí zvítězit selský rozum. Jenže mnohdy myslím jinak než ostatní, a toto úskalí nebylo výjimkou. Pořízení v opravně a korespondenci zkrátím: Žádosti o proplacení opravy se nevyhovuje, protože záruka mobilu je na dva roky a smlouva s tím údajně nesouvisí. Jenom taková pikantérie pro zpestření: Nová součástka stála 300 Kč, práce 800, přičemž v bazaru měli stejný typ mobilu za pětikilo, tak si o tom udělejte obrázek sami.

Další záležitost s báječnou pojišťovnou na sebe nenechala dlouho čekat. Náraz kamínku do čelního skla zapříčinil to, že jsem stejnou smlouvu, po třech letech samozřejmě už naprosto nevýhodnou, když jsem platil na již splacený a neexistující mobil, opětovně vyhledal. Ujistil jsem se, že je v ní navíc připojištění střetu se zvěří, nikoli však poškození skla. Paradoxně, sklo obsahovala smlouva minulá, jak jinak u mě, takže smůla. Ale i tak jsem si myslel, zvláště, když jsem si zapsal SPZ náklaďáku plného štěrku, od kterého kamínky vystřelovaly jak  meteority o soudném dni, budu mít šanci. Zkrátím to: Vyplňuji on-line dotazník a jejich odpověď: Důkazy jsou neprůkazné, zamítá se. Ono taky, když o té průkaznosti zapřemýšlíte, tak který trouba by gestikulujícímu a troubícímu magorovi zastavoval, a kdyby by se to nakrásně podařilo, tak který ještě větší ňouma by se ke své vině přiznal, když jakákoli skelní prasklina tam mohla být kdykoli předtím. Prý jsem měl zavolat policii, došla pojišťovna k závěru, když jsem si s ní vyměnil několik mejlů. No, tak to určitě! Stydno by mi bylo, už slyším, jak by se tvářila, když nehody do 100 000 bez škody třetí osobě řešit nemusí, natož pouhou bolístku na skle. A jen tak mimochodem – proč by policie měla věřit mně, a pojišťovna pak jí? Proč to nejde bez prostředníka? Závěr: Průkaz tak neprůstřelný, že nemá cenu se kamínkem bez pojistky na skla zabývat, a pojišťovny to vědí.

Tak jsem si s pojišťovnou mejloval o smlouvě nové, připomněl jí, jak mi zazdila mobil, jak mi odfrnkla kamínek, jak jsem na náhradní vozidlo při nezaviněné nehodě čekal skoro šest hodin, když smlouva slibovala maximálně dvě. Že by špatný oddíl?

I tak jsem jí dal šanci, aby mi další smlouvu ušila na míru, jinak že odejdu jinam. Asi vás nepřekvapí, že záležitost se hnula rychlospádem. Následovala zvýšená frekvence slov jako Vážený pane moc si Vás vážíme, Vaše problémy nás velice mrzí, jsme si jisti, že pro Vás najdeme výhodné řešení, že nám zůstanete věrný… Hovno váží, hovno mrzí, a společné výhodné řešení je výhodné pro ně! Poslali mi totiž návrh naprosto standardního pojištění včetně různých připojištění.

No, tak to na mě aspoň zkusili, ale já jsem se z jejich vlezdoprdelovských slovíček nepotento. Stačilo jim opět připomenout, že už jenom za to, jak se mnou ve třech případech vyběhli, jsem očekával jiný přístup, jiný návrh. A světe div se, aspoň dílčí výsledek byl na světě. Dva dny trvalo, než mi z předtím navrhované pojistky slevili 500 Kč, což jsem považoval za jakýs, takýs vyjednávací úspěch. Možná se nepřísluší přiznat, že v této vítězné eufórii jsem si připojistil veškerá skla, zvěř i živly, takže původní záměr mít zákonnou pojistku co nejnižší, se minula úspěchem. Ale při mé vší smůle, která bude zajisté pokračovat, si jsem jistý tím, že mi čelní ani jiné sklo nic neohrozí, krupobití bude a padat stromy budou všude jinde než kudy pojedu já, a lesní zvěř se mému autu bude vyhýbat dostatečně širokým obloukem, což je potěšující. V to samé samozřejmě doufají i naše skvělé pojišťovny, s kterými není radno mít co do činění.

Takže happy end? No, dejme tomu. Pro úplnost tu mám ještě dovětek, že asi měsíc po tom všem, mi z pojišťovny volá slečna, jak jsem s jejich službami spokojen, abych je oznámkoval jako ve škole jedna až pět. Moje první, druhá, i třetí odpověď na otázku zněla pět, pět, pět. A jak to? To si ani čtyřku nezasloužíme? vyzvídá zarmouceně. Tak jsem jí v kostce všechno vylíčil, vyřkl názor, že zákazník je buď spokojený nebo ne, a když jsem třikrát nebyl, vychází mi z toho pokaždé nedostatečně. Neřekla na to nic. Ale dostali jste šanci na reparát, tak uvidíme, povzbudil jsem ji v její vskutku důležité dotazovací práci.