Babičky na obtíž
Že já ho raději neposlechl, ale to víte, hrdost je pro chlapa něco jako dvoumetrová erekce, proto s chutí zamakám. Vždyť to chce jenom opřít se do pedálů trochu víc a tak se dostat do tempa, dodával jsem si elánu. Jenomže to se lehko poví a hůř provádí. No jo, už mi není šestačtyčicet a fyzička zůstala v šatně po mém posledním fotbalovém zápasu. Ale zas tak úplně nejhorší to se mnou není, protože kdyby kolem Slapské přehrady byla rovinka, určitě bych takhle nenaříkal. Jenomže to by okolní kopečky někdo musel srovnat buldozerem. Možná to udělám já. Tedy, jestli dnešní jízdu přežiju. To máte krpál nahoru, pak zas dolů a rovnou silnici si můžete leda tak představovat. Dřív jsem to při jízdě z kopce na těžký převod pořádně rozjel, nožky mi jen kmitaly, zaujal aerodynamickou polohu a na nějaké riziko vůbec nepomyslel.
A jak teď? Vyjedu kopec, sotva popadám dech, skuhrám, rovnám si záda a nějaká aerodynamika a rychlost mi může být ukradená. Ale celý kopec pokaždé vyjet nemusím, rád si odpočinu i dřív. Právě to se mi to stalo kousek od Slapské hráze, kde jsem se rád nechal zlákat k občerstvovací zastávce. Malý kiosek hned u silnice s útulnou zahrádkou s výhledem na přehradu byl až kýčovitě hezký. Dávám si pivo, kafe a čokoládovou tatranku, která se mi v ukrutném horku roztéká. Slastně a odpočatě je mi i tak. Ale o sobě, o kole, o přírodě, o čokoládě, o tom vyprávět nechci.
Naproti na parkovišti zastavuje auto, z kterého vystupují dvě elegantní dámy v letech. Jsou hlasité a slyším každé jejich slovo. Jak tvrdím, dámy ve slušných letech.
„Dobrý den panáčku, taky na cestách?“ oslovuje mně jedna z nich a při pomyšlení na jejich cestování se jenom pousměju. Pozdravím a zdvořilostně prohodím něco o horku a pěkném okolí. Dámy po sobě nepřestávají pokřikovat a snaží se, aby to znělo jako sranda, ale dokonale se jim daří jen jedno jediné: nepřeslechnout je. Když uvidí v kiosku kluka ještě mladšího než já, můžou se radostí potrhat.
„Tak já bych si dala jedno latéčko a k tomu něco sladkého. Jaké zákusky máte?“ huláká na lesy ta aktivnější a já zpozorněl, protože odpověď prodavače mě hodně zajímala. Ten se leknul jenom na chvilku, ale pak si věděl rady.
„Moc se omlouvám dámy, ale mašinu na kávu mám zrovna v opravně a zákusky před chvílí došly“ a já vyprskl smíchy. Jak jinak – byl moje krevní skupina.
„Nabídnout vám můžu Turka nebo rozpustné kafe a k zakousnutí mám dva druhy tatranek.“
„Jé, tak to by bylo báječné, co říkáš Liduš? Turka jsem měla naposledy už přesně nevím kdy a tatrankou si zavzpomínáme na dětské časy. No nepřeje nám štěstí?“
Ta je netradiční volbou nadšena neméně a aby si jako malé rozverné holky nezáviděly, tatranku musí mít obě stejnou, arašídovou. No co vám budu povídat! Když pohlédly dolů na přehradu, zbláznit se z toho mohly, při prvním doušku kávy se nostalgicky div nepo a při objevení lógru na dně se rozvášnily jako malé děti, co sebou plácly do kaluže. A moje cyklistická přilba je zaujala natolik, že si ji obě musely vyzkoušet, parádnice jedny! Ikdyž byly jaké byly a rozhicované jak americké roztleskávačky po prvním pleskanci na prdel, takže zabít je bylo málo, trpěl i bavil jsem se zároveň. Přece jim nebudu kazit náladu, zvláště, když mě nazvaly mladíkem k pohledání a řeč jejich těla naznačovala, že být ony o deset let mladší, neutekl bych jim, neujel, a zbavil bych se jich jedině sebevražedným skokem z vyhlídky.
Když jsem je konečně donutil k navrácení mé hlavové okrasy, lehko uvěřit, jak moc jsem byl rád, že jsem mohl v útrpné jízdě pokračovat. Že si mě stejně najdou, křičely na mě a já jim z kola zamával. Co myslíte, našly? Ano a hodně brzy. Když mě svým fárem předjížděly, zpomalily a vlekly se vedle mě jako nějaké doprovodné vozidlo a z okýnka mi spolujezdkyně nabízela tatranku, které z kiosku snad všechny vykoupily. Tak jsem si ji vzal s tím, že mi pak dají pokoj, ale ono ne, že prý to musím spláchnout. Předpokládal jsem, že voda v podávané placatici není, což se mi potvrdilo hned jak jsem si loknul a nápoj vracel. Ale že prý musím do dna, jinak by se urazily. Tak ale tohle už byla fakt buzerace, takže jsem ten čirý neurčitý mok s lehkým svědomím vylil. No a věřte nebo ne, asi je to hodně naštvalo, protože šláply na plyn a já je už nikdy neviděl. A jestli nezemřely, určitě žijí, řvou a chlastají dodnes, chci být neskonale vtipný až do konce, ale opravdový závěr vidím jinak.
Majitelé turistických občerstvovatelen mi sice neprominou, a sice v tom, aby si výletníci pokaždé dobře rozmysleli zastávku, když už zdáli uslyší obdivné výkřiky rozjařilých dam v letech. V tom úplně nejhorším případě narazí na obdivovatelky moje, přičemž mi až teď dochází, že to pro mě není ani trochu povzbudivé zjištění.
Martin Hatala
Odkaz lesního muže
Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc
Martin Hatala
Je potřeba nakrmit koně
Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?
Martin Hatala
Až přijde Klárka
Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.
Martin Hatala
Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu
To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to
Martin Hatala
Myšičko myš, pojď ke mně blíž!
„Jste první,“ hlásil nám hostitel hned po pozdravu na uvítanou. A mně jako soutěživému snaživci začalo vrtat hlavou, co tím, že jsme první, myslel. V čem jsme první? Ať už to bylo v čemkoli, tak si zasloužíme cenu nebo aspoň
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Financial Controller (A12540)
AURES Holdings a.s.
Praha
- Počet článků 625
- Celková karma 14,54
- Průměrná čtenost 1553x
Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.
Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.
neviditelny text