Noční a ranní situace, které vás naprdnou

Čistíte si zuby klasickým štětinovým kartáčkem, tedy rutina jako každé ráno, ale v tom si všimnete, že váš zelený kartáček si hoví v kelímku, že v hubě máte bleděmodrý. V ten moment vás zachvátí vichr paniky, okamžitě přestanete

a začnete kolem sebe zběsile plivat, jako by vás zrovna to mělo zachránit. Čípak sliny jste si s těmi svými promíchali? Dáváte se do pátrání a výsledek? Ne, raději nevědět!

Jestli si ovšem myslíte, že horší kartáčková situace už nemůže nastat, mýlíte se. Je to ta, když si zuby čistit teprve chystáte, ale zjistíte, že štětiny toho vašeho jsou mokré, navíc zubní pasta v něm nedostatečně propláchnutá, že váš kartáček před vámi někdo zřejmě omylem použil. Ale vy si zuby vyčistit musíte! Je to váš ranní i večerní hygienický rituál, přes který nejede vlak! Celodenní pocit bez vyčištění zubů by vás zabil, z toho večerního byste neusnuli. Situace je o to horší, že svůj poskvrněný zubní kartáček jste nakonec přinuceni použít  vědomě! Jestli jste ani jednu z daných situací nezažili, gratuluji vám, žijte v blahém nevědomí i nadále.

A copak situace tyto? Jdete v noci na malou, a protože jste zvědaví, kolik spánku vás ještě čeká, podíváte se na hodiny. Někomu na domácí ciferník svítí celou noc měsíc nebo pouliční lampa, někdo si rozsvítí v pokoji, třeba pro mě je nejjednodušší si na kuchyňské hodiny otevřít světlo z ledničky. (A někdy toho i využít.)

Ten slastný pocit z toho, že na mě čekají ještě dvě, tři hodiny spánku je přec tak osvětleně nádherný! Na druhou stranu zjištění, že je za pět šest a v šest vstáváte, navíc se cítíte unavený, hladový a pomlácený jak zatoulaný pes, je vskutku příšerně nezáviděníhodné. A když si na ten trapný pětiminutový odpočinek leháte a přitom vás přepadne ulevení si, které ačkoli chcete co nejvíc eliminovat, nezadaří se. Tím hůř, projevíte se více než znatelně, čímž dostává vaše vstávací nelibost nechtěnou aromatickou dohru. V mém případě je mi partnerkou vyčteno, že tyto projevy si mám schovávat na záchod, ne je pouštět do postele. Samozřejmě, že má pravdu a je mi stydno, ale odpovím, že tomu se nedá poručit, a jako by to snad od svých koní neznala. Ti si taky z celodenního výběhu do uklizeného boxu odnesou vydatnou nálož i nádrž, s kterou se nám hned pochlubí. Ty ale nejsi kůň, odpoví zase popravdě a já zavzpomínám na časy, kdy jsem byl aspoň hřebeček, nebo ještě dřív já tygr a ona dračice.

A jestli si opět myslíte, že tento hanebný pocit nejde překonat, zase se pletete. Sice jen výjimečně, ale přesto jde, a mně se to i stalo. Jdu na záchod a raduju se, že je teprve půl druhé. Spokojeně ulehám a těším se na dlouze pokračující vydatný spánek. Jenomže co to? Po chvíli zvoní budík. Jak je to možné, ptáte se? Jednoduše. Hodiny v kuchyni se o půl druhé v noci zastavily.

Žádná katastrofa, myslíte si, to se může stát, říkáte si, jenomže! Taky jsem několikrát zažil to, že se mi nedařilo usnout, a jak jinak, začíná mě tlačit močák, tak se vydávám na záchod. Když zjišťuji, že je moje doba, tedy půl druhé, což se ještě vyplatí, rozhodnu se pro prášek na spaní, protože dalším dlouhým převalováním nehodlám riskovat nevyspání.

Potud nic mimořádného, ale věřte, že jednou se mi stalo, že po hypnotiku, ještě před jeho zabráním, slyším zvonit budík. Že si vymýšlím a není to možné? Špatné načasování buzení, myslíte si? Omyl, je to možné! Zase stávkující hodiny, které se mi společně s práškem postaraly o prima jízdu do práce a ještě lepší dopolední pracovní výkon.

Všem čtenářům přeji v novém roce co nejméně podobných karambolů.