Lázeňský bar, lesní bar
zimní balíček z domova. Konec dubna – další, již pouze čtvrt metru sněhu, po jeho roztátí poslání balíku s teplým oblečením zpět. Devátého května nicotných deset sněhových centimetrů a splín. Kdyby sníh aspoň zůstával, ale protože pokaždé nasněžil a mizel, tekl z kaluže do kaluže, nedivte se, že Káťa měla po třetí sněhové nadílce oči pro pláč, že by za odcestované svetry a bundu dala kde, co, cokoli, komukoli. Ano, až tak.
Nestalo se. Prý. Ale jinak - tři týdny mezi sněhem, deštěm a blátem, do toho půl hodina slunečního svitu týdně, nálada pochmurná až na zabití, to léčbě psychiky věru moc nepřidá. Letní šatičky ve skříni, kufr lodiček taktéž nevybalen, ale co naplat, když to venku při přechodech z procedury na proceduru bylo spíš na producírování na běžkách nebo pro dobrodruhy v sněžnicích. Nedobrovolně otužilé tulipány pod tíhou sněhu, ladovsky vánoční atmosféra s výhledem na sníh, mlhu, Praděd v nedohlednu, sníh, po této scenérii touží v květnu jen málokdo, z jarně natěšených lázeňáků vůbec nikdo. Ani večerněnoční barování náladu nepovznese nijak závratně, když se z pijatiky klouzavě vracíte a klepete kosu. Tím hůř, když se za náladové pozdvižení, na rozdíl od počasí, musí platit.
Beru každou změnu, řekla si Káťa jednoho střízlivého odpoledne, když si vzpomněla na jedno noční povídání o nějakém jiném baru, někde v lese. Třeba zrovna tam na mě čeká štěstí - někdo mě pozve a konečně pořádně klovne, zamiluje se, … vezme. No, ne? No, co by ne, konečně taky… Kdyby musel, ne? Ale to už fantazíruje. Přesto by to nemusel být někdo, jako ten středeční barový týpek s tetováním na zádech „Sparta forever,“ nebo jemu podobný s nápisem na prsou „I am Superman.“ Jejich jména už zapomněla, tohle nikoliv, což není zrovna to, co jedině by si přála, aby jí, v případě budoucího přítele až chotě, utkvělo v paměti.
Druhá šance, taky šance, pokusí se ji využít. Proto nezaváhala, když odpolední sluníčko zrovna vykouklo, a nejenom ona vyšla z úkrytu ven. Jako na povel s lázeňskými davy, jenomže Káťa měla namířeno jinam. Do lesního baru! V mobilu mapa s GPSkou, tři kilometry do vršku, cesta svízelná, bahnitá, ale Káťu hnala dychtivá touha. Sexuální, alkoholová, poznávací.
Přidala do kroku, cíl se blížil blátivými kroky. Už i cedule slibovala, že chybí půl kilometru, tak moc se těší, málem jásá. Jaképak to tam asi bude? Zas tak blonďatá není, aby si myslela, že v lesním baru ji budou obsluhovat zvířátka, nabízet budou hostům čaj z jehličí a vůně lesa, doufá však, že tam na ni čeká pořádný tanec, pořádný kanec. A že je přejícná, tak i pro chlapy nějakou tu veselou frajli, bobřici chundelatou, chtíčelačnou, co pro ztrátu chlupu nejde roztahovačně daleko. Aspoň by ji pro tentokrát zastoupila. Rovinka k cíli, pozor - v dáli se už něco rýsuje.
Bříško stáhnout, vyprsit, zadečkem zakroutit, roztřást vnady, Kátina kreace dostává jiný, ekvilibristický rozměr. Vždyť nikdy se neví, kdo zajímavý číhá za stromem, koho bude míjet a svůdným tancem těla přinutí k návratu. Nebo kdo ji celou cestu neškodně pozoruje poslintaným dalekohledem, kdo všechno na ni dostává chuť. Namlouvá si, věří si. Přičísne se, přivoní se, kolem prstíku roztočí kabelku a s klidem cigaretka, dlouhý kouř, kráčí svému osudu vstříc. Přibližuje se, rozeznává, je na místě. Nechce uvěřit, chce se vrátit. Tolik úsilí jí to stálo a dočká se čeho? Snad čekala něco ve stylu plážový bar, hanbaté tanečnice huhu, pohledný barman šejkrem neodolatelně žonglující, svalnatý barista kávou vonící - a vidí co? Tři chlapy, co si u ohně opékají buřty, a mezi nimi kotníková sukeň alias Dlouhý rozevlátý vlas - dáma, co je cool s přírodou. Šok to byl pro obě strany. Opékači vidí ztracenou běhnu v lese, ona jako by přišla do pohádky o čtyřech nevydařených existencích. A nemuseli mít ani podobu lesních mužíčků s rozvernou vílou po ruce.
Nuž, ale co jí zbývalo? Když už tam byla, sedá si na pařez, porozhlídne se kolem. Spatří potůček, co krotne v dřevěném žlábku, na provázku upevněný otvírák, jak se v proudu padající vody neúnavně klimbá sem a tam, aby ve studánce zklidněná vodní hladina chladila basu piv, a opodál, ve stínu ležící taška lákala svou vůní k lesnímu pohoštění. Pivo za 15, špekáček za 10, hlásá lesní bar, a dál udělej si sám.
Dál bylo i to, že jeden z přísedících nabídl Kátě špekáček a všichni si přiťukli na setkání, na zdraví. Takový přípitek dlouho nezažila, seznamovací pusa také byla nějaká jiná. Voněla přírodou, vlastnila zimu, lákala novotou - chtěla ji znovu. Stejné věci úplně jinak, než zažívala dosud. Přitiskla se, usmívala se, opékalo se – to všechno, takovou změnu, Káťa s klidem nepobrala. A bylo to pro ni jedině dobře…
Martin Hatala
Odkaz lesního muže
Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc
Martin Hatala
Je potřeba nakrmit koně
Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?
Martin Hatala
Až přijde Klárka
Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.
Martin Hatala
Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu
To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to
Martin Hatala
Myšičko myš, pojď ke mně blíž!
„Jste první,“ hlásil nám hostitel hned po pozdravu na uvítanou. A mně jako soutěživému snaživci začalo vrtat hlavou, co tím, že jsme první, myslel. V čem jsme první? Ať už to bylo v čemkoli, tak si zasloužíme cenu nebo aspoň
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Kácíš? Pak sázej či plať. Novela zákona zpřísní podmínky kácení stromů
Premium Pokuta až milion pro jednotlivce, až dvacet milionů pro firmu. Tedy desetkrát víc než nyní. Takové...
Padlého rudoarmějce oplakali u Rudolfina. Jenže ho zabili sami Sověti
Seriál Je to snad nejslavnější fotografie z květnového osvobození Prahy a dlouho se věřilo, že Georgij...
Princezna z Kremlu. Touha po diamantech se stala Brežněvově dceři osudnou
Premium Letos uplynulo 95 let od narození Galiny Leonidovny, dcery sovětského generálního tajemníka Leonida...
U Strakonic se srazilo šest aut. Silnici na Písek zavřeli, zasahoval i vrtulník
Na silnici I/4 u Strakonic se stala hromadná nehoda. Podle informací hasičů se srazilo šest aut,...
- Počet článků 625
- Celková karma 16,55
- Průměrná čtenost 1553x
Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.
Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.
neviditelny text