Nekýchat, nesmrkat, nekašlat!

23. 05. 2020 15:35:45
Nevěřím tomu, kdo tvrdí, že na studentské časy, tím spíše vysokoškolské, vzpomíná jenom kladně, příjemně, vesele. Na mně se podepsaly hluboce, nezapomenutelně, nepříliš pozitivně. Důkazem toho budiž mé sny, v kterých nestíhám,

měním termíny zkoušek, nezvládám, pronásleduje mě nervozita, pochybnosti, stres. Dodnes z toho v noci škubu nohama, mám neklidný spánek, budím se.

Naštěstí mi mé noční útrapy vynahradí ta úžasná úleva po probuzení, když zjistím, že to byl jenom sen, že mě žádný šibeniční, a třeba i poslední termín nečeká, že jsem už takříkajíc za vodou. Ale aby tento text nepůsobil sklesle, nedávno se mi vybavila historka úsměvná, snad až moc veselá na to, aby do mých studijních povinností zapadala.

Toho dne odpadla dopolední praktika už nevím z čeho, hovím si tak v posteli s učebnicí v ruce, zase tak doháním něco, co jsem měl už dávno umět, když v tom se otevřou dveře pokojíčku, objeví se teta se snídaní do postele. Slyšela jsem, že pokašláváš, tak jsem ti uvařila průduškový čaj, a k tomu něco k zakousnutí, dala se mile slyšet, jenomže její péče byla jaksi vedle. Po snídani jsem už byl, a že bych zakašlal? Sice občas mívám záchvaty kašle nebo kýchání z náhlé chladové alergie, ale toho rána se mi po otevření ledničky opravdu nepoštěstilo.

No tak nic, říkám si, nechám ji při tom, ať je ráda, trocha té snídaně se bude na svačinu hodit, a čaj pro jednou vypiju, i když nejsem nemocný. Jenomže s tetou to tak jednoduché nebylo, pouhé poděkování za nadstandardní nechtěnou službu nestačilo. Hrozně byla zvědavá na to, co to čtu, a jestli je to těžké, a jestli mě z toho nebolí hlava... Patologii, ano, brzy bude, odpovídám jasně a přesně na všechno, co chtěla vědět. Avšak empatické tetě se moje jednovětá odpověď nezdála uspokojivá ani trochu – příliš stručná a povrchní na to, aby se z pokoje jen tak odporoučela. Takže se samopověřila, že otěže informovanosti převezme do rukou ona a začala. Trocha příjemné konverzace přece ještě nikomu neublížila, a stejnak si ji za snídani zaslouží, ne?

Přes počasí včera, dnes a zítra s výhledem na příští měsíc, opepřené názorem na nestydaté oblečení rosniček, přes útlocitné stesky, jak ji bolí ruce a kolena, což má z toho, jak se v mládí tolik napracovala, ne jako ta dnešní mládež, které je všechno jedno a umí jenom kouřit, plivat, lenošit a souložit, se po dvaceti minutách dostáváme k tomu, kdo letos v obci zemřel, proč a v kolikati, kdo si smrt zasloužil a kdo ne, a že teta znala snad každého, tedy i notoricky zoufalého sebevraha, kterému se až napopáté podařila ta správná smyčka asi proto, že výjimečně nebyl ožralej jako pokaždé předtím, poté jsme přeběhli k tomu, kdo chodí kdy ke komu, kdo tajně a často, a že to Vlastíkovo dítě bude určitě Milanovo, protože Maruna se vždycky tak divně zatlemí, když na to dojde řeč.

Její starosti jsem nechápal, nic z toho mě nezajímalo, trpěl jsem. Vždyť já jsem v podstatě jednoduchý, plachý a zamlklý člověk, který se stará především o sebe, o nic dalšího nejeví přehnaný zájem. V mém tehdejším úzkospektrém hledáčku bylo na prvním místě učení, potom dlouho nic, nic, nic, až pak tenis a dívky. Já jsem v mozku pro informace typu jedna paní povídala, opravdu neměl místo. Předlouho jsem se odhodlával, v jejím slovním projevu vyčkával sebemenší pomlku, až jsem se vsunul, takže jsem se jí po necelé hodině konečně osmělil říct, že to všechno je velice zajímavé, že hezky vypráví, ale že já ty lidi neznám, že nic z toho mě fakt nezajímá!

Bál jsem se, že se urazí, že pro ni budu nafoukaný fracek, který s tetou nemůže jednou za čas prohodit pár slov, ale spletl jsem se. Trochu se zarazila, čekal jsem naštvání, ale bylo to daleko horší. Z toho, co jsem jí pověděl, si vybrala pouze to, co se jí hodilo: Jo? Že hezky vyprávím? No tak si představ, že tamten baráček v zatáčce, za ten chce Vašek dva milióny. No věřil bys tomu? Jenom blázen by ho za ty prachy koupil! Vždyť to má sklep sotva pro zavařeniny, zahradu malou a kůlničku ještě menší, to náš by musel stát, nevím kolik, a taky že ho jednou prodáme, do domova seniorů půjdeme, už teď je tam Blažena, ale ta je starší, víš, tu znám z krámu, asi pět let jsme spolu pracovali, no tam ti byla za socáku žbrnda, tam se taky seznámila s tím, no to musím povědět....

Dvě hodiny! Dvě hodiny krutého slovního týrání. Zlatý Alcatraz! To všechno kvůli zbytečné snídani, údajnému kašli, proto, že se teta rozhodla vykecávat. Já se samozřejmě během její osvětové přednášky nic nenaučil, hlavu měl z toho jak balón k prasknutí, a tak jsem do školy radostně vyrazil o hodinu dřív, protože raději cokoli jiného, než další verbální mučení.

A jaké z toho plyne ponaučení? Jednoduché! Každé ráno si sakra dávat pozor, abych nezakašlal. Raději jsem ani neposmrkoval a dýchal co nejtiššeji. Úsměvná poenta, říkáte? Mýlíte se, to ještě není konečná!

Držení bobříka ranního mlčení na tetičku nestačilo. Jednoho dne mě vyčíhla, kdy jsem nemusel do školy zase na osmou, a naklusala za mnou s konvičkou. Do té doby jsem o existenci dvou květináčů na stolku v rohu neměl nejmenšího tušení. A také do onoho opět památného dne jsem nevěděl, jak dlouho může trvat obyčejné zalití dvou kytek - kaktusů.

Autor: Martin Hatala | sobota 23.5.2020 15:35 | karma článku: 16.70 | přečteno: 655x

Další články blogera

Martin Hatala

Odkaz lesního muže

Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc

23.2.2024 v 11:52 | Karma článku: 16.02 | Přečteno: 340 | Diskuse

Martin Hatala

Je potřeba nakrmit koně

Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?

3.2.2024 v 14:05 | Karma článku: 11.90 | Přečteno: 313 | Diskuse

Martin Hatala

Až přijde Klárka

Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.

27.1.2024 v 14:09 | Karma článku: 20.55 | Přečteno: 1089 | Diskuse

Martin Hatala

Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu

To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to

8.1.2024 v 15:51 | Karma článku: 28.51 | Přečteno: 1294 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma článku: 6.54 | Přečteno: 100 | Diskuse

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 8.67 | Přečteno: 141 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 203 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 199 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.99 | Přečteno: 133 | Diskuse
VIP
Počet článků 625 Celková karma 16.16 Průměrná čtenost 1553

Myslete si o mně co chcete, stejně mě pravdivě nepoznáte. Ani z mých knížek - Martin Hattala: http://www.palmknihy.cz/web/   hatala.m@seznam.cz

Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.

Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.

 

neviditelny text

Recenzent - Knihy.iDNES.cz Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...