Proč lidi tolik přitahuju?
s pánem. A když píšu, že civí, tak mě opravdu sjížděla zblízka horem dolem, a přišlo mi, že nějak nefér, jestli se nepletu, fakt nepříjemně dlouho. Opravdu, vždyť během té doby jsem dvakrát ucuknul, a pak už raději odjel. Copak se jí na mně nezdálo? Celý já, nebo jenom to, že nemám cyklistickou helmu, ale kšiltovku? Místo drsňáckých slunečních nebo cyklistických brýlí jenom obyčejné, dioptrické? Že mi na těle místo křiklavého počmáraného cyklistického drézu vlaje volné bezzipové tričko? Nebo ji nejvíc nakrkly moje riflové kraťasy, protože ona čumilka je zvyklá na cyklisty v černých vytuněmých elasťácích? Nebo na mně hledala spešl rukavice a našla jenom prsty bez rukavic? A když se nedopátrala ani cyklistických bot, vůbec se jí nedivím, v jakém úžasu byla. Tím spíš, že z mých letitých sandálů musela být odrovnaná totálně. A co teprve, když rentgenovala moje kolo! Trekingové, osm let starý Author, sedm let nemyté, a považte, že bez předního pružení, tedy pro jiné samosebou zcela nevyhovující! Nebo ji tolik zaujal nosič nad zadním blatníkem, který se dnes jen tak nevidí? Ale teď vážně: To musí být opravdu každý šik vymóděný a vystajlovaný, aby nevybočoval, aby se mohl na kole jen tak po svém projet?
Ale problémy s chápáním ostatních mám i tehdy, když kolo ze zorného pole vystrnadím, když si ho dám vzorně do stojanu, a ve stánku si koupím preso a zmrzlinu k tomu. Protože na tamější zahráce je plno lidí a žádný stín, rozhlížím se kolem, hledám chladnější místo. O kousek níž mám štěstí, u stromu je prázdná lavička, sedám si tam. Jenomže před ní leží na dece dvojice, které se na mně něco nepozdává. A přitom na svém místě tak jako ostatní kolem seděli, polehávali, koupali se. Jenomže z jejich okukování po mně se dalo usuzovat, že jim moje přítomnost byla nepříjemná. Ale zase si říkám, co je mi po tom, proč bych si měl dělat starosti. A proto ne, nebudu odcházet. Sedím ve stínu, své si odlížu a vypiju, až potom odejdu, odjedu.
Tak snadno to však neviděl pán, protože se mě zeptal, jestli jsem si nevšiml, že tady leží oni, že tu byli dřív. Že se ozve, jsem nečekal, takže s odpovědí jsem si dal načas: „Já se k vám na deku nehrnu, já sedím na lavičce. On na to, že jim není příjemné, když se na ně můžu dívat tak zblízka.“ Správně to řekl – můžu dívat, ale nedíval se, co bych na nich asi tak viděl. „Tak jste si neměli rozložit deku u lavičky,“ jemně podotknu. Že tu byli dřív, povídal. „To těžko, protože lavička tu určitě stála daleko dřív než vy, a pokud vím, je určena k sezení,“ tak v tomhle duchu naše rozmluva pokračovala. Když jsme spěli k remízovému konci, dopil jsem a dolízal, ale řeknu vám, byla to nejhorší odpolední svačina, co jsem kdy zažil. Ale aspoň mám zkušenost a zážitek k tomu. Jádro pudla bylo asi v tom, že si deku tak těsně k lavičce dali právě kvůli stínu. Zajímavý je i poznatek, jaká je asi pravděpodobnost, že někdo bude vadit dvěma lidem spolu zároveň, když už pořád mluvil v množném čísle. Myslím si však, že vysvětlení není věcí náhody, ale protože se jednalo o smíšený pár, bude nejspíš daleko běžnější, prostší.
Do třetice tu mám příklad přece jenom optimističtější, abyste si o mně nemysleli, že přitahuji jenom potíže. Tedy spíše případ, takže by ho jiné snad ani následovat nemusely. „Čau Marťóóó!“ ozve se někdo za mnou způsobem, jako bychom spolu vyhráli válku. Já se otočím, znám ho, ale jméno si nevybavuju. Kolikrát jsme se my dva viděli? Dvakrát, třikrát? Jakou on má jenom paměť! Naše odlišnost pokračuje dál. Já se zastavím, on se ke mně šine jako Šikanzen. S nataženou rukou, nadšeně. Bože! Snad mě tady před lidmi nebude objímat? Čeká mě něco horšího! Huláká dál a ruku mi podává způsobem, jaký ani neumím popsat. Ale asi je to takový ten sportovní pozdrav seshora, takže nevím jak mám ruku vytočit já, aby do sebe obě dlaně zdárně zapadly. No, nějak to dopadlo, ale příjemné mi to nebylo. Ještě bouchanec do zad by se hodil a dokonalost by byla dokonána. Dočkal jsem se, odneslo to pravé bolavé rameno.
Slušel by se závěr, nejlépe kvalitní, nejlépe vlastní, ale napadá mě je jenom ten, jak pravil filmový klasik: Lidé jsou různé. Já k tomu přidám jenom toto: A proto je příliš nevyhledávejte, ujeďte jim! :-)
Martin Hatala
Odkaz lesního muže
Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc
Martin Hatala
Je potřeba nakrmit koně
Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?
Martin Hatala
Až přijde Klárka
Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.
Martin Hatala
Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu
To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to
Martin Hatala
Myšičko myš, pojď ke mně blíž!
„Jste první,“ hlásil nám hostitel hned po pozdravu na uvítanou. A mně jako soutěživému snaživci začalo vrtat hlavou, co tím, že jsme první, myslel. V čem jsme první? Ať už to bylo v čemkoli, tak si zasloužíme cenu nebo aspoň
Martin Hatala
Vztah lékař-pacient o tom, na co jste nejspíš nikdy ani nepomysleli
Jsem praktický lékař a když mi v ordinaci pacient řekne, že byl na kontrole u Špačka, Ptáčka nebo Jukla, většinou a hlavně mladší ročníky decentně upozorním na to, jestli myslí pana doktora Špačka, Ptáčka anebo Jukla.
Martin Hatala
A co scénář a režie Elišky a Damiána?
Na tom, že pohádkový seriál nebude patřit mezi filmové skvosty se snad s většinou čtenářů shodnu, ale ono to v něm přece není jenom o nevýrazných Emmě Smetaně a Robertu Urbanovi. Prý námět dobrý, říkají diskuze, ale neřekl bych.
Martin Hatala
U rybníka se děly věci
Poté, co Karel s veterinárním lékařem dotelefonoval, povzdechl si. Zatímco jemu pracovní čas právě vypršel, veterinární klinika otevírá až za dvě hodiny. Naštěstí mu vzdálenější kolega s jeho požadavkem vyšel vstříc tím, že se mu
Martin Hatala
Jeli jsme na návštěvu za Viewym
Prostě mu tak říkám a píšu s měkkým i tvrdým, zatímco on si nechává říkat jinak, Gatsby jeden mrňavej! Co návštěvě předcházelo není důležité, zajímavější je to, že až do chvíle, kdy se setkání stále jenom blížilo, jsem se moc
Martin Hatala
Odborník na stehy
Tak si představ, že dnes po mně jedna pacientka chtěla, abych jí vytáhl stehy. No jo, copak o to, to není problém, ale ve zprávě od chirurga měla jasně napsáno, že až 14. den. A ona přišla kdy? Už osmý den! A že to prý nevadí,
Martin Hatala
Ne balada, ale snění o nenarozeném dítěti
Přestože nebudu dědečkem nejstarším ani nejmladším, určitě ani nejmilovanějším nebo nejbláznivějším na světě nebo jen v blízkém okolí, těším se na toho klučinu hrozně moc. Když se mě na něj někdo zeptá, z legrace odpovídám,
Martin Hatala
Zelený úchyl
„Jé, zlatíčko, ono je tam fotbal,“ zjistí Karel během přepínání televizních programů jakože náhodou. „Takže mi tím chceš říct, že dnešní večer bude zase zelený?“ rozčiluje se Johana zcela neprávem, protože:
Martin Hatala
Vlk v rouše beránčím?
Nic nenasvědčovalo tomu, že by to neměla být běžná zdvořilostní návštěva u sestry. Jenomže nebyla a vlastně nasvědčovalo. Od mediální prezidentské masírky před druhým volebním kolem nešlo utéct. Brzy se ukáže, že
Martin Hatala
Nejdražší parkování je v Hradci Králové
15 minut za tisícovku. Nevěříte? Po přečtení byste měli. Když ani tehdy ne, zkuste si to vyzkoušet. Byla půlka prosince, mínus sedm, na zemi sněhový poprašek, krátce po sedmé hodině ranní ještě tma a v úmyslu mám zaparkovat
Martin Hatala
Vánoční dárek, na který fakt nezapomenu
Na začátku osmdesátých let, to mi mohlo být asi čtrnáct, patnáct, taková ta telecí dospívací léta, kdy vám někde v obchodě tykají, jinde zas vykají, protože dospíváte v muže. Taky holky se vám začínají čím dál víc nejenom líbit,
Martin Hatala
Jak to, že nevyhrálo Chorvatsko?
A proč mělo? Protože mělo! Asi před půl rokem jsem si totiž náhodně přečetl článek jakéhosi věštce, který své abrakadabra zakončil sdělením, že mistrem světa ve fotbale se stane Chorvatsko. To jsem si zapamatoval, a ačkoli
Martin Hatala
Že je něco mezi nebem a zemí ani poslední neposedné klíče neprokázaly
Žádné nepřekvapivé tvrzení, že někdo ztrácí mobily, dokladovky, brýle, a jiný je spíš přes klíče. Klíčovou zapomnětlivost bych klíčově rozdělil na ty od domu a od aut. Já jsem středně přes brýle, které u mě předčí už jenom ztráty
Martin Hatala
Vždyť oni ani neví, kolik je 8x7!
„Být vámi, na tu Vaši Stužkovou bych šel, pane učiteli,“ vzpomněl jsem si na rozhovor, který se udál asi před rokem. Vymlouval se však na to, že se ještě necítí dobře. Já na to, že CRP má v pořádku, průjem už taky nemá a na tu
Martin Hatala
Horší než hadi v letadle
Skromně si sedám na zadní sedadlo auta, čekáme na posledního spolujezdce. Vstoupil, pozdravil, usmál se na mě, a jestli mám vzadu dost místa, zeptal se. Jo, dobrý, přitakal jsem, protože měl. Usmál se podruhé, zatáhl za páčku
Martin Hatala
Pizzožrouti
Společnou dovolenou v šesti Karel s manželkou už zažil a dopadla celkem dobře, takže další zaoceánský výlet pouze ve čtyřech by neměl dopadnout hůř, předpokládal optimisticky. Jenomže to by těmi dvěma dalšími nesměli být pouze
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 625
- Celková karma 16,54
- Průměrná čtenost 1553x
Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.
Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.
neviditelny text