Přestřelka v kukuřičném poli

Než jsem se z uježděné blátivé polní cesty vyškrabal do vedlejších zatravněných kolejí, odkud se přístupová cesta ke kukuřičnému poli zdála přívětivější, zažil jsem trochu toho smykování a hrabání koly aut. Jedině tak mohl být cíl

dosažen. Dvě malé přepravky na klasy by mohlo někomu připadat z hlediska rentability za příjezdovou lapálii málo, ale měl jsem vyzkoušené, že než kukuřice začne v pečlivě uzavřeném domácím sudu plesnivět, toto množství je tak akorát. Pod těžkým víkem sudu proto, aby do něj nemohly všudypřítomné myši.

Měl jsem radost, že jsem stojatou kukuřici zastihl ještě předtím, než z pole zmizí. Dosti provinile bych se totiž před slepičkami cítil, kdybych neuspěl – vždyť jsem jim to slíbil! Trhal jsem, zvesela si notoval – klas ulomit, v kýlu co nejvíc zkrátit, listy oloupat, na místě činu toho co nejvíce zanechat. Jenomže toho dne to nebyla kradba bezproblémová jako obvykle.

Z blízkého posedu totiž někdo schází. Nebylo těžké poznat, že myslivec, také nebylo těžké domyslet si, co asi ho k přerušení sledování okolí vedlo. Asi 55letý chlápek střední postavy se přibližuje ke mně - zlomená flintička přes rameno, zelený klobouček na hlavě, krokem rychlým, rozhodným, jako kdybych snad měl naspěch. Dva, tři metry ode mě zaujal rozkročný postoj.

„Co to tady děláte?“ zeptal se. Tak to bylo něco na mě. Teatrální póza, pozdrav žádný, zbytečná otázka hlasitě vyřčená.

„Myslíte si, že něco jiného, než vidíte?“ odpověděl jsem možná trochu zvláštněji. Následovala chvilka na zpracování odpovědi.

„Takže vy tady kradete!“ dovtípil se správně.

„Dá se to tak říct,“ odpovídám v klidu a dál si hledím svého, tedy loupežné činnosti.

„To ale nesmíte!“ zdůrazňuje, ale můj klid mu na jistotě nepřidává.

„Máte pravdu, kukuřice není moje, neměl bych. A co tady děláte vy? Byl jste na čekané, to vás při ní tak moc ruším, že jste se mi rozhodl vynadat?“

„Vynadat? Jenom vynadat? Okamžitě běžte pryč! Já to tady taky hlídám!“ rozčiluje se.

„Jo, aha, tak to pak jo. Já si ale myslel, že kukuřice je jézeďáků, ne vaše. Anebo se pletu?“

„Co se to opovažujete? Co je vám po tom?“

„Já jen, že vám to hlídání moc nejde, když jste mě tady zastihl poprvé až teď.“

„Už toho mám dost! Co vy ještě nepřiznáte! Taky můžu zavolat policii!“ křiknul, sundal flintičku a zamířil s ní k mým nohám. Zatím…

„A sakra! Nebo zavolám policii já. Že mě ohrožujete střelnou zbraní, která rozhodně nemá sloužit k vraždění lidí. A kdyby snad jo, tak začíná jít do tuhého. Do pěkně hustě tuhého, když se tady bude střílet! Nebo snad nechcete zastřelit mě, ale divočáky za mnou, o kterých nevím?“

„Tak vy nepřestanete, vy neodejdete?“

„Samozřejmě, že přestanu a odejdu. Ale když už, bedýnky chci mít vrchovaté.“

„Žádné bedýnky a vrchovaté už vůbec ne! Kliďte se nebo opravu vystřelím!“

„Jasně, a na koho pak? Na mě, protože vás kukuřicemi ohrožuju na životě? To mě jako střelíte rovnou mezi oči, na komoru, jak tomu vy říkáte? Nebo mi nařídíte čelem vzad a schytám to při útěku zbaběle do zad? No prosím, poslužte si, jak je libo. Určitě vás nikdy nikdo neodhalí. Výstřel, stopy, patrony, pachová stopa, neprůstřelné domácí alibi při vaší pravidelné sobotní procházce. Kohopak asi jiného než myslivce, by tady budoucí mrtvola mohla potkat? Nebo si snad myslíte, že vyváznete bez trestu? Že vám projde pravda o zastřelení bezbranného zloděje kukuřice, která není vaše? Bránění cizího majetku – no tak super, směle do toho! Nebo mě chcete jenom postřelit? Tím hůř, policii usnadníte dvouhodinové hledání pachatele a placení trvalých následků se do smrti nezbavíte! Cožpak neznáte skvělé české zákony? Honosící se záštitou právního státu? Opravdu chcete jít bučet? Vyměnit měkké sezení na posedu za sezení natvrdo? Kvůli troše cizí kukuřice? Kvůli něčemu, do čeho vám vůbec nic není?“ poslouchal se zaujetím, asi přemýšlel, hodnotil. Poté přehodil flintu na rameno a přišel blíž.

„Pro koho ji máte?“

„Slepice. Pro moje milované slepičky přece! Nemůžu říct, že se po kukuřici můžou utlouct, to ne, ale přece jenom na ni pokaždé dojde. Až spořádají pšenici a krmnou směs, tu mají nejraději, potvůrky jedny opeřené. Tedy, až po žížalách – po těch jdou jak po flusu. Krmím odpoledne i ráno, a to jsou už všechny klasy vzorně vyzobané. A jak jsou spokojené ty pipiny moje, když mají všeho dostatek, to já na nich už poznám. Vody, skořápek, čerstvé trávy, a ve zbytcích jídel jak si libují! To byste neřekl, co všechno jsou schopné sežrat a vyzobat! Od kůrky chleba po hlavu kapra, od…“

„Ale řekl!“ rázně mi utnul povídání.

„Ale nepovídejte! Tedy, vlastně, povídejte!“ pobídnu ho.

„Nenatrhal byste jich pár, i pro ty naše?“

Autor: Martin Hatala | středa 13.11.2019 13:29 | karma článku: 15,31 | přečteno: 366x
  • Další články autora

Martin Hatala

Odkaz lesního muže

Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc

23.2.2024 v 11:52 | Karma: 16,54 | Přečteno: 359x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Je potřeba nakrmit koně

Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?

3.2.2024 v 14:05 | Karma: 12,53 | Přečteno: 324x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Až přijde Klárka

Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.

27.1.2024 v 14:09 | Karma: 20,55 | Přečteno: 1090x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu

To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to

8.1.2024 v 15:51 | Karma: 28,61 | Přečteno: 1298x | Diskuse| Společnost

Martin Hatala

Myšičko myš, pojď ke mně blíž!

„Jste první,“ hlásil nám hostitel hned po pozdravu na uvítanou. A mně jako soutěživému snaživci začalo vrtat hlavou, co tím, že jsme první, myslel. V čem jsme první? Ať už to bylo v čemkoli, tak si zasloužíme cenu nebo aspoň

6.11.2023 v 13:51 | Karma: 17,75 | Přečteno: 539x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Vztah lékař-pacient o tom, na co jste nejspíš nikdy ani nepomysleli

Jsem praktický lékař a když mi v ordinaci pacient řekne, že byl na kontrole u Špačka, Ptáčka nebo Jukla, většinou a hlavně mladší ročníky decentně upozorním na to, jestli myslí pana doktora Špačka, Ptáčka anebo Jukla.

15.10.2023 v 17:04 | Karma: 34,61 | Přečteno: 6159x | Diskuse| Společnost

Martin Hatala

A co scénář a režie Elišky a Damiána?

Na tom, že pohádkový seriál nebude patřit mezi filmové skvosty se snad s většinou čtenářů shodnu, ale ono to v něm přece není jenom o nevýrazných Emmě Smetaně a Robertu Urbanovi. Prý námět dobrý, říkají diskuze, ale neřekl bych.

17.9.2023 v 8:10 | Karma: 23,52 | Přečteno: 962x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

U rybníka se děly věci

Poté, co Karel s veterinárním lékařem dotelefonoval, povzdechl si. Zatímco jemu pracovní čas právě vypršel, veterinární klinika otevírá až za dvě hodiny. Naštěstí mu vzdálenější kolega s jeho požadavkem vyšel vstříc tím, že se mu

2.8.2023 v 14:29 | Karma: 15,87 | Přečteno: 535x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Jeli jsme na návštěvu za Viewym

Prostě mu tak říkám a píšu s měkkým i tvrdým, zatímco on si nechává říkat jinak, Gatsby jeden mrňavej! Co návštěvě předcházelo není důležité, zajímavější je to, že až do chvíle, kdy se setkání stále jenom blížilo, jsem se moc

6.7.2023 v 16:39 | Karma: 14,02 | Přečteno: 357x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Odborník na stehy

Tak si představ, že dnes po mně jedna pacientka chtěla, abych jí vytáhl stehy. No jo, copak o to, to není problém, ale ve zprávě od chirurga měla jasně napsáno, že až 14. den. A ona přišla kdy? Už osmý den! A že to prý nevadí,

3.6.2023 v 14:18 | Karma: 20,77 | Přečteno: 779x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Ne balada, ale snění o nenarozeném dítěti

Přestože nebudu dědečkem nejstarším ani nejmladším, určitě ani nejmilovanějším nebo nejbláznivějším na světě nebo jen v blízkém okolí, těším se na toho klučinu hrozně moc. Když se mě na něj někdo zeptá, z legrace odpovídám,

22.4.2023 v 18:36 | Karma: 14,94 | Přečteno: 317x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Zelený úchyl

„Jé, zlatíčko, ono je tam fotbal,“ zjistí Karel během přepínání televizních programů jakože náhodou. „Takže mi tím chceš říct, že dnešní večer bude zase zelený?“ rozčiluje se Johana zcela neprávem, protože:

5.4.2023 v 16:53 | Karma: 13,46 | Přečteno: 352x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Vlk v rouše beránčím?

Nic nenasvědčovalo tomu, že by to neměla být běžná zdvořilostní návštěva u sestry. Jenomže nebyla a vlastně nasvědčovalo. Od mediální prezidentské masírky před druhým volebním kolem nešlo utéct. Brzy se ukáže, že

22.1.2023 v 12:36 | Karma: 19,34 | Přečteno: 660x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Nejdražší parkování je v Hradci Králové

15 minut za tisícovku. Nevěříte? Po přečtení byste měli. Když ani tehdy ne, zkuste si to vyzkoušet. Byla půlka prosince, mínus sedm, na zemi sněhový poprašek, krátce po sedmé hodině ranní ještě tma a v úmyslu mám zaparkovat

1.1.2023 v 12:54 | Karma: 24,05 | Přečteno: 883x | Diskuse| Společnost

Martin Hatala

Vánoční dárek, na který fakt nezapomenu

Na začátku osmdesátých let, to mi mohlo být asi čtrnáct, patnáct, taková ta telecí dospívací léta, kdy vám někde v obchodě tykají, jinde zas vykají, protože dospíváte v muže. Taky holky se vám začínají čím dál víc nejenom líbit,

25.12.2022 v 13:44 | Karma: 31,96 | Přečteno: 2655x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Jak to, že nevyhrálo Chorvatsko?

A proč mělo? Protože mělo! Asi před půl rokem jsem si totiž náhodně přečetl článek jakéhosi věštce, který své abrakadabra zakončil sdělením, že mistrem světa ve fotbale se stane Chorvatsko. To jsem si zapamatoval, a ačkoli

20.12.2022 v 16:23 | Karma: 16,05 | Přečteno: 507x | Diskuse| Sport

Martin Hatala

Že je něco mezi nebem a zemí ani poslední neposedné klíče neprokázaly

Žádné nepřekvapivé tvrzení, že někdo ztrácí mobily, dokladovky, brýle, a jiný je spíš přes klíče. Klíčovou zapomnětlivost bych klíčově rozdělil na ty od domu a od aut. Já jsem středně přes brýle, které u mě předčí už jenom ztráty

11.12.2022 v 15:06 | Karma: 14,80 | Přečteno: 266x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Vždyť oni ani neví, kolik je 8x7!

„Být vámi, na tu Vaši Stužkovou bych šel, pane učiteli,“ vzpomněl jsem si na rozhovor, který se udál asi před rokem. Vymlouval se však na to, že se ještě necítí dobře. Já na to, že CRP má v pořádku, průjem už taky nemá a na tu

21.11.2022 v 12:14 | Karma: 30,80 | Přečteno: 876x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Horší než hadi v letadle

Skromně si sedám na zadní sedadlo auta, čekáme na posledního spolujezdce. Vstoupil, pozdravil, usmál se na mě, a jestli mám vzadu dost místa, zeptal se. Jo, dobrý, přitakal jsem, protože měl. Usmál se podruhé, zatáhl za páčku

6.11.2022 v 10:58 | Karma: 24,02 | Přečteno: 1121x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Pizzožrouti

Společnou dovolenou v šesti Karel s manželkou už zažil a dopadla celkem dobře, takže další zaoceánský výlet pouze ve čtyřech by neměl dopadnout hůř, předpokládal optimisticky. Jenomže to by těmi dvěma dalšími nesměli být pouze

28.10.2022 v 14:08 | Karma: 16,67 | Přečteno: 594x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 625
  • Celková karma 16,54
  • Průměrná čtenost 1553x
Myslete si o mně co chcete, stejně mě pravdivě nepoznáte. Ani z mých knížek - Martin Hattala: http://www.palmknihy.cz/web/   hatala.m@seznam.cz

Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.

Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.

 

neviditelny text

Seznam rubrik

Oblíbené blogy