Sobota 25. ledna 2020, svátek má Miloš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 25. ledna 2020 Miloš

Závodník

21. 09. 2019 14:13:54
Jezdíte autem tak jako já nejraději svižně? Pak vás musím zarmoutit. Pravdivé povídání je o neklidném courání za pomalým autem, které vám otevře oči. Že přes prvotní černobílé vidění se dostanete k poznání mnohem vyššímu.

„Jedu takhle tábořit Škodou 100 na Oravu, spěchám, proto riskuji, projíždím přes Moravu. Řádí tam to strašidlo, vystupuje z bažin, žere hlavně Pražáky, jmenuje se Jožin,“ pobroukávám si při jízdě autem skvělou písničku.

Uf! Ještě, že nejsem z Práhy, ještě, že nejedu po dálnici přes Moravu na Oravu, a i když spěchám, neriskuji. A taky nesedím ve staré dobré Škodovce, časem jsem dospěl k třílitrové Audině, kterou projíždím přes Želené hory do Pardubic. Jožina z Bažina tak cestou sotva někdy potkám.

Možná ne Jožina, ale... Protože mě baví hrát si na závodníka, rád kroutím volantem a řežu zatáčky, nevyhýbám se tak třetitřídovým silnicím přes les. Když je trasa nahoru a dolů, tím líp, a když mě nikdo nezdržuje a v protisměru nepotkám náklaďák, jsem na vrcholu řidičského blaha. S rizikem to ale nepřeháním, vím, jak ošidné dovede být mokré listí pod pneumatikami, větev přes cestu nebo pomalý traktor v zatáčce.

Přesto tak nějak doufám, že žádná z těchto nepříjemností mě nepotká. Zrovna jako teď, když si to členitou silnicí ženu jako závodník... Ale ne! Už tak brzy? Když dojedu dýchavičného Favorita, mám po náladě. Kdyby se přede mnou aspoň nevlekl jako s hnojem. Ach ne! A zrovna žádné vhodné místo k předjetí. Už celé tři minuty se za ním ploužím. Do prčic! A když už nastane aspoň krátká rovinka, z nějakého nepochopitelného důvodu si to zamíří doprostřed cesty.

Třeba mě zatím nezaregistroval, proto bliknu, nadjedu si vlevo a zatroubím na něj. Nic! Ani tak mě před sebe nepustí. Vždyť se chová jako slepý, a že by ani neslyšel? Nejspíš je to tupec – ignorant, zakomplexovaný jedinec, který takhle nervuje všechny s lepším autem. Nechápu ho.

Nezbývá mi tak nic jiného, než zařadit trojku a přizpůsobit se mu. Protože se napodruhé ani napotřetí nenechá předjet, protože jede prostředkem!

Klid Marťo, šetři si nervy, uklidňuju sám sebe, rozčilování ti nesvědčí, zazávodíš si jindy. Ukaž mu, že nejsi až takový nafoukanec a frajírek, jak si o tobě myslí. Až mu na širší silnici při předjíždění ukážeš fakáče, uleví se ti do sytosti.

Pomohlo to, zklidnil jsem se. Dva kilometry klidné jízdy jsem pozoroval přírodu kolem. Sklánějící se stromy, které se po drsné zimě ještě nestačily narovnat, úctyhodně vysoké smrky kůrovcem napadené i ty ještě nenapadnuté, přes potůček žuchnuté mohutné tlející kmeny, s choroši malými i velkými. Míjím i dvě mýtiny s vysokou travou, ale když zpomalím a zaměřím se na jejich kraje, postřehnu obrovské kapradiny v mokřadách, v kterých se jistě najde i nízký mech.

No ještě, že jsem přibrzdil! Musel jsem, protože Favorit přede mnou zastavil. Důvod byl prostý. Dvěma autům se z vyvýšeného místa naskytl nádherný pohled. Ze silnice na nás majestátně civěl velký srnec! Uf! Tak tady bych letěl nejmíň šedesátkou! Stál nezaujatě, nehybně, ale když pohnul zadečkem, z příkopu se vyrojila jedna, a pak i druhá srnka. Ano, ano, ty chodí často ve dvojičkách, trojičkách! Když přešly, auto přede mnou se nerozjelo hned, a mně, takovému rychlíkovi, to vůbec nevadilo. Ve městě určuje rozjezd semaforní zelená a mé troubení, tady síla okamžiku.

Škoda, byl to poslední zkopeček jízdy lesem, po dvou dalších zatáčkách se před námi po obou stranách rozprostřelo pole. Silnice stále stejně široká, ale dlouhá rovina ke svižné jízdě jako stvořená. Čas k předjetí nastal. Tady jsem nemusel troubit, a fakáč jsem si taky odpustil. Vystrašenému staršímu řidiči jsem věnoval jenom nicneříkající pohled.

Ne, takhle jednoduše ne, musím k tomu něco říct, to nemůžu nechat jen tak. Po předjetí zapnu výstražné blinkry, obezřetně zpomaluju a zastavím koly mírně přes středovou čáru, ať si i on vyzkouší, jaké to je. Vystupuji, jdu za ním, ťukám na okénko. Nic, asi váhá. Ťukám podruhé a přikrčím se tak, aby mi viděl do obličeje. Bylo znát, jak mu ruční otevírání okénka jde ztuha.

„Dobrý den,“ pozdravil jsem, když se sklo pootevřelo do poloviny a zaseklo se. Pán utrousil něco o starém krámu a z auta překvapivě vystoupil. Už, už mi chtěl něco povědět, ale já byl rychlejší.

„ Děkuji vám za to, že jste mě nenechal předjet. Jel bych rychle a ty srnky... na to radši ani nepomyslet,“ kaju se. Můj zachránce reaguje klidně a rozvážně.

„Taky dobrej. Je jich tam hodně, a takhle brzy zrána na ně natrefím skoro pokaždé. Nejste první, koho takhle prudím, takhle to dělám už léta. Ale vy jediný jste mi poděkoval.“

Autor: Martin Hatala | sobota 21.9.2019 14:13 | karma článku: 43.83 | přečteno: 10099x

Další články blogera

Martin Hatala

Jakéhopak úředníčka máte ve svém městě vy?

Jdu s lejstrem na městský úřad s tím, že jméno paní úřednice jsem zapomněl, správné poschodí jsem bezchybně vyjel už na druhý pokus, ale co hlavně, že dokument musím mít potvrzený nejpozději do zítřka. Jinak

13.1.2020 v 14:26 | Karma článku: 17.47 | Přečteno: 1202 | Diskuse

Martin Hatala

Noční a ranní situace, které vás naprdnou

Čistíte si zuby klasickým štětinovým kartáčkem, tedy rutina jako každé ráno, ale v tom si všimnete, že váš zelený kartáček si hoví v kelímku, že v hubě máte bleděmodrý. V ten moment vás zachvátí vichr paniky, okamžitě přestanete

1.1.2020 v 12:38 | Karma článku: 19.88 | Přečteno: 605 | Diskuse

Martin Hatala

A zase to cukroví!

Začalo to téměř nevinně. Asi před týdnem, kdy jsem asistoval při obalování rohlíčků a nandávání a vyndávání cukroví z trouby. Docela mi to šlo. Plech s cukrovím mi upadl jenom jednou a také jenom jednou jsem plato hříbků spálil.

24.12.2019 v 9:21 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 445 | Diskuse

Martin Hatala

Také jste nejzdravější při nákupu?

Je tomu u vás také tak? S nákupním vozíkem zabloudíte do oddělení ovoce a zeleniny a nestačíte se divit, co se to tam s vámi začíná dít! Ozve se ve vás gen nesmrtelnosti, přepadá vás záchvat zdravovýživnosti!

5.12.2019 v 17:50 | Karma článku: 17.33 | Přečteno: 565 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jan Šik

Dívka, co měla ráda ptáka, který na ni zíral

V životě se lidem děje spousta věcí. Kde hledat jejich příčinu? Proč se dějí? Jaký mají důvod? Někdy zcela obyčejný. Skoro primitivní.

25.1.2020 v 18:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 | Diskuse

Dita Jarošová

Mezitím ve školství

Nenechme se vykolejit jen jedním resortem o který právě běží, ve skutečnosti boje se táhnou napříč všemi důležitými a strategickými místy. Takže nejen novinařina čelí zpátečce, která nyní vrcholí zápasem o Peroutku.

25.1.2020 v 12:39 | Karma článku: 9.84 | Přečteno: 392 | Diskuse

David Snítilý

A vítězem se stává ...? (volně navazuje na Nelítostný souboj).

„Ty ji znáš?“ „Trochu, venčíme psy ve stejným parku.“ „Ty máš psa?“ žasl jsem. „Samozřejmě že ne, koupil jsem si jenom vodítko a lítal s ním po parku a toho imaginárního čokla hledal,“ odbyl mě a i nadále ji hypnotizoval pohledem.

24.1.2020 v 7:53 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 319 | Diskuse

Dita Jarošová

Zlo je banalita

Nestačíme se divit, co se začíná dít v souvislosti ze strachu z uprchlíků, čili přímé plody několikaletého úspěchu populistických mocipánů: Fašismus na vzestupu! Nedivme se, když míjíme někde plakát zvoucí na neonacistickou grupu.

23.1.2020 v 20:32 | Karma článku: 15.15 | Přečteno: 561 | Diskuse

Ladislav Větvička

Baby za Husaka

My mladi zme měli klepač, ale aji staři se tenkrat chtěli chlubit fotkama, učesama a tak. A pro ně misto klepača

23.1.2020 v 11:11 | Karma článku: 36.98 | Přečteno: 2415 | Diskuse
VIP
Počet článků 565 Celková karma 17.95 Průměrná čtenost 1552

Myslete si o mně co chcete, stejně mě pravdivě nepoznáte. Ani z mých knížek - Martin Hattala: http://www.palmknihy.cz/web/   hatala.m@seznam.cz

Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.

Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.

 

neviditelny text

Recenzent - Knihy.iDNES.cz Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více

Najdete na iDNES.cz