Konfekční panák

19. 07. 2019 10:26:08
Obyčejné sázení smrčků, na tom přece nemůže být nic zajímavého, natož dramatického, řeknete si. Jenomže - co když? Co když jde sazeči o život!

Sto mladých smrků mám za sebou včera, dnes mě čeká to samé, ale nechce se mi. Ohrada je dlouhá, takže mě stejná práce nejspíš nemine ani zítra. V příkopu u silnice vyrýt čtvrtmetrovou díru, vybrat smrček, zkontrolovat kořeny, usadit ho, zavalit hlínou, udusat ji kolem. A doufat v brzký déšť, protože jinak... Ne, na to nechci ani pomyslet! Kolečkem po kolečku přivážet dva pětadvacetilitrové kanystry s vodou a zalívat a zalívat. Kolikrát? Do mírného kopečku s vodním nákladem, nazpátek lehčeji. Jak jinak - při mém životním štěstí...

Sázím, sázím, sázím, jsem do práce tak zabraný, že už ani nevím, kolik sazenic mám za sebou. Není to těžká práce, ale přece jenom, ve dvou by probíhala rychleji i veseleji. Tento handicap, dá-li se to tak nazvat, se snažím zahnat myšlenkami na cokoli jiného, nejlíp příjemného. Moji mysl však přepadá stále dokola pořád to samé, – ještě vyvézt hnůj na pole, už konečně opravit zavírání dvířek klece pro psy, vyplet předzahrádku, posbírat psí hovínka po statku, nejlíp při tom najít mikynu, jestli ji fenka Nikolka ještě nenašla, takže neroztrhala, uvařit těm darebným psům a pomoct ženě ustlat stáje a nakrmit koně, protože i ona toho bude mít za dnešek taky dost. Nezapomněl jsem na něco? Bylo by dobře, kdyby ne, ale nefandil bych si tolik, znám se. Časem si určitě ještě na něco důležitého vzpomenu.

Tak soustředěný jsem na to sázení stromků byl, že pocitu, jako by mě někdo sledoval, nevěnuji žádnou pozornost. A opravdu, když sahám pro další várku sadby do kbelíku, vidím, že u auta přes silnici stojí chlap. Nu což, každý jsme nějaký, třeba zrovna on rád pozoruje. Pomyslím si, že asi bude mít nějaký problém, do kterého nevidím, žádné jiné závěry jsem z toho nedělal. Proč taky, když jsem naučený všímat si vždycky jedině svého. Sleduje mě? No a co? Dělá mi něco? Nedělá. Jeho věc. Po další porci smrčků odcházím pro další a vidím ho, jak se osměluje. Jak silnici přechází, jak se ke mně přibližuje! Elegantně oblečený chlapík čtyřicátník - kravaťák.

Ani to pro mě ještě nebyl důvod k panice, ale přece jenom, mírně znepokojivé mi to už připadalo. I tak jsem si stále namlouval, že pro své chování nějaký logický důvod mít musí. Který však já neznám.

Ne že bych za sebou cítil jeho dech, ale už jsem přemýšlel, co tu pohledává, proč na mě pořád tak civí. Že by nějaký známý? Který si stále není jistý osobou a chce mě pozdravit? No, nevím, možné to je, nějaký ten kamarád o deset let mladší by se mezi ostatními našel. Jen se mi jaksi nikdo nevybavuje.

Nebo něco potřebuje a váhá se mě zeptat? Že by dotaz na cestu? Na palivo do nádrže? To je opravdu takový stydlín? Ale vždyť, snad už každý má v autě navigaci nebo mapu v mobilu, no ne? Ale nevšiml jsem si, že by můj případ někam telefonoval. No je to vůbec normální? Nedržet půl hodiny mobil v ruce? A zrovna někdo takový? Asi bude fakt divný...

Tak přece! Nejspíš to bude úchyl čekající na vhodnou situaci neprojíždějících aut, v nestřeženém okamžiku ke mně vyrazí a zapíchne mě! A ukradne mi i ten zbytek stromků. No proboha! To snad ne! Já nechci umřít tak bizarní smrtí! Ale v příkopu bych se nejspíš svalil až k plotu, který naštěstí není hluboký, takže by mě při troše štěstí uvidělo hned první auto. Možná i život zachránilo, nebo už jenom smutně zkonstatovalo. Brrr! Mám já to ale nápady, takhle morbidně si vymýšlet. Ale co když....

Přistihl jsem se, že mi sázení smrčků už nejde tak zručně jako ze začátku. Třeba za to může jenom únava z delší monotónní činnosti, ale pravděpodobně i nervozita z přítomnosti nevítané osoby. A co víc, kouknu za sebe, ten vyfiknutý vrahoun už stojí na bližším kraji silnice, zase se o kousek příblížil!

Tak to mi už připadalo docela nevkusné a nazval jsem ho čumícím konfekčním panákem. A hadrový panák budu brzy já, napadla mě nelichotivá kontinuita s nedávnou přečtenou knihou. Za tím musí něco být a dávám dohromady plán obrany. Je jednoduchý. Rýč, hlína a moje pevné boty. A s čímpak na mě vyrukuje on? Neznámo s čím. Vypadá, že v rukách ani v kapsách nic nemá. Ten si na mě ale věří! Ale co když zdání klame? Vzhledem, oděvem, klidem? Nebo čtu hodně detektivky?

Klidný jsem rozhodně nebyl. Zneklidněn o to víc, když se rozešel a zastavil se až u mě. To už nešlo ignorovat. Ustal jsem v práci, vyčkával jsem. On na silnici nahoře, já u plotu dole, dělily nás dva metry. Brzy nastane okamžik pravdy. Čas pozdravu nebo útoku, násadu od rýče svírám v dlani jako bych ji měl přilepenou. Pozdravil, takže začátek dobrý. To však může být jenom zastírací manévr. Ve střehu jsem byl stále. Co ode mě může chtít někdo, kdo vypadá jak vystřižený ze žurnálu? Promluvil:

„Pane, nezlobte se, že vás tak dlouho pozoruju, ale nemohl bych si aspoň jeden stromek zasadit?“

Klidně všechny, chtělo se mi odpovědět. Ve stisku rýče jsem povolil a pousmál jsem se tomu všemu.

Autor: Martin Hatala | pátek 19.7.2019 10:26 | karma článku: 19.94 | přečteno: 496x

Další články blogera

Martin Hatala

Vymyslel jsem reklamu: Domácí je domácí 2

Takže na férovku: Reklamy nemám rád, přepínám je, nebo odcházím na tu dobu pryč. Ale když už náhodou nějakou vidím, tak si nikdy nezapamatuju na co je, jenom jestli se mi líbí nebo je příšerná. Kladně bych hodnotil třeba tuto:

7.8.2019 v 16:22 | Karma článku: 12.36 | Přečteno: 373 | Diskuse

Martin Hatala

Čtvrtá? Nevadí, hlavně, žes nebyla poslední!

Přesně tuto větu jsem slyšel od maminky, která takto při vyzvedávání před školou uklidňovala svou asi desetiletou holčičku. Ani dítěti se tato odpověď nelíbila, protože dodala, že sice čtvrtá ve šplhu, ale taky druhá v běhu!

29.7.2019 v 14:30 | Karma článku: 20.49 | Přečteno: 651 | Diskuse

Martin Hatala

Booking vám hravě zajistí plavání v písku s bydlením na staveništi

Toužíte po překvapení na dovolené? Snadná volba! Zařiďte si bydlení přes ubytovací server booking a hned první den máte zážitek pair excellence! Tedy, aspoň já jsem měl ho měl. Rezervoval jsem si pokoj ve středně velkém pokoji

13.7.2019 v 16:15 | Karma článku: 23.82 | Přečteno: 1446 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Vojtěch Fišera

Ticho

„Měli bychom se spíš ztišit, nežli řvát. Čím míň řvounů, tím líp nám bude. Až uslyšíme ticho, tak poznáme sami sebe.“

25.8.2019 v 16:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 19 | Diskuse

Jiří Strádal

Jak se rodí zlo (povídka)

Pracoval v pobočce jednoho významného úřadu. Pracoval dobře. Měl své vize a spolu s kolegou se je snažili prosadit. Byrokracie to ale brzdila. Pak nadřízený úřad vypsal konkurs na jedno vedoucí místo. Přihlásil se.

25.8.2019 v 5:31 | Karma článku: 13.29 | Přečteno: 290 | Diskuse

Luboš Vermach

Umí to Gregorovic děvče taky máknout?

Ta je hezká, tamta chytrá. Schválně, která z nich líp dělá. Jenže co když je ta hezká také chytrá. Zaručí tohle spojení, že se čelem postaví k dílu a vyvrátí roky omílaný punčoškový blud? Není nic snazšího než se o tom přesvědčit.

24.8.2019 v 16:59 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 934 |

Iva Marková

Princezna a loutkář (pohádka)

Loutkář jezdil s potulným divadýlkem po kraji. Jednou po představení už se chystal ke spánku, když...

23.8.2019 v 21:30 | Karma článku: 9.55 | Přečteno: 116 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Řád nebo neřád?

V současné době ztrácí řada "tradičních" hodnot svůj význam. Je to dobře nebo špatně? Co třeba takový „řád“ v životě? Složitá otázka. Může plynout zevnitř, ze samého bytí. Nebo také může být nastaven z vnějšku...

23.8.2019 v 19:51 | Karma článku: 14.61 | Přečteno: 223 | Diskuse
VIP
Počet článků 554 Celková karma 19.15 Průměrná čtenost 1543

Myslete si o mně co chcete, stejně mě pravdivě nepoznáte. Ani z mých knížek - Martin Hattala: http://www.palmknihy.cz/web/   hatala.m@seznam.cz

Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.

Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.

 

neviditelny text

Recenzent - Knihy.iDNES.cz Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více

Najdete na iDNES.cz