Konfekční panák
Sto mladých smrků mám za sebou včera, dnes mě čeká to samé, ale nechce se mi. Ohrada je dlouhá, takže mě stejná práce nejspíš nemine ani zítra. V příkopu u silnice vyrýt čtvrtmetrovou díru, vybrat smrček, zkontrolovat kořeny, usadit ho, zavalit hlínou, udusat ji kolem. A doufat v brzký déšť, protože jinak... Ne, na to nechci ani pomyslet! Kolečkem po kolečku přivážet dva pětadvacetilitrové kanystry s vodou a zalívat a zalívat. Kolikrát? Do mírného kopečku s vodním nákladem, nazpátek lehčeji. Jak jinak - při mém životním štěstí...
Sázím, sázím, sázím, jsem do práce tak zabraný, že už ani nevím, kolik sazenic mám za sebou. Není to těžká práce, ale přece jenom, ve dvou by probíhala rychleji i veseleji. Tento handicap, dá-li se to tak nazvat, se snažím zahnat myšlenkami na cokoli jiného, nejlíp příjemného. Moji mysl však přepadá stále dokola pořád to samé, – ještě vyvézt hnůj na pole, už konečně opravit zavírání dvířek klece pro psy, vyplet předzahrádku, posbírat psí hovínka po statku, nejlíp při tom najít mikynu, jestli ji fenka Nikolka ještě nenašla, takže neroztrhala, uvařit těm darebným psům a pomoct ženě ustlat stáje a nakrmit koně, protože i ona toho bude mít za dnešek taky dost. Nezapomněl jsem na něco? Bylo by dobře, kdyby ne, ale nefandil bych si tolik, znám se. Časem si určitě ještě na něco důležitého vzpomenu.
Tak soustředěný jsem na to sázení stromků byl, že pocitu, jako by mě někdo sledoval, nevěnuji žádnou pozornost. A opravdu, když sahám pro další várku sadby do kbelíku, vidím, že u auta přes silnici stojí chlap. Nu což, každý jsme nějaký, třeba zrovna on rád pozoruje. Pomyslím si, že asi bude mít nějaký problém, do kterého nevidím, žádné jiné závěry jsem z toho nedělal. Proč taky, když jsem naučený všímat si vždycky jedině svého. Sleduje mě? No a co? Dělá mi něco? Nedělá. Jeho věc. Po další porci smrčků odcházím pro další a vidím ho, jak se osměluje. Jak silnici přechází, jak se ke mně přibližuje! Elegantně oblečený chlapík čtyřicátník - kravaťák.
Ani to pro mě ještě nebyl důvod k panice, ale přece jenom, mírně znepokojivé mi to už připadalo. I tak jsem si stále namlouval, že pro své chování nějaký logický důvod mít musí. Který však já neznám.
Ne že bych za sebou cítil jeho dech, ale už jsem přemýšlel, co tu pohledává, proč na mě pořád tak civí. Že by nějaký známý? Který si stále není jistý osobou a chce mě pozdravit? No, nevím, možné to je, nějaký ten kamarád o deset let mladší by se mezi ostatními našel. Jen se mi jaksi nikdo nevybavuje.
Nebo něco potřebuje a váhá se mě zeptat? Že by dotaz na cestu? Na palivo do nádrže? To je opravdu takový stydlín? Ale vždyť, snad už každý má v autě navigaci nebo mapu v mobilu, no ne? Ale nevšiml jsem si, že by můj případ někam telefonoval. No je to vůbec normální? Nedržet půl hodiny mobil v ruce? A zrovna někdo takový? Asi bude fakt divný...
Tak přece! Nejspíš to bude úchyl čekající na vhodnou situaci neprojíždějících aut, v nestřeženém okamžiku ke mně vyrazí a zapíchne mě! A ukradne mi i ten zbytek stromků. No proboha! To snad ne! Já nechci umřít tak bizarní smrtí! Ale v příkopu bych se nejspíš svalil až k plotu, který naštěstí není hluboký, takže by mě při troše štěstí uvidělo hned první auto. Možná i život zachránilo, nebo už jenom smutně zkonstatovalo. Brrr! Mám já to ale nápady, takhle morbidně si vymýšlet. Ale co když....
Přistihl jsem se, že mi sázení smrčků už nejde tak zručně jako ze začátku. Třeba za to může jenom únava z delší monotónní činnosti, ale pravděpodobně i nervozita z přítomnosti nevítané osoby. A co víc, kouknu za sebe, ten vyfiknutý vrahoun už stojí na bližším kraji silnice, zase se o kousek příblížil!
Tak to mi už připadalo docela nevkusné a nazval jsem ho čumícím konfekčním panákem. A hadrový panák budu brzy já, napadla mě nelichotivá kontinuita s nedávnou přečtenou knihou. Za tím musí něco být a dávám dohromady plán obrany. Je jednoduchý. Rýč, hlína a moje pevné boty. A s čímpak na mě vyrukuje on? Neznámo s čím. Vypadá, že v rukách ani v kapsách nic nemá. Ten si na mě ale věří! Ale co když zdání klame? Vzhledem, oděvem, klidem? Nebo čtu hodně detektivky?
Klidný jsem rozhodně nebyl. Zneklidněn o to víc, když se rozešel a zastavil se až u mě. To už nešlo ignorovat. Ustal jsem v práci, vyčkával jsem. On na silnici nahoře, já u plotu dole, dělily nás dva metry. Brzy nastane okamžik pravdy. Čas pozdravu nebo útoku, násadu od rýče svírám v dlani jako bych ji měl přilepenou. Pozdravil, takže začátek dobrý. To však může být jenom zastírací manévr. Ve střehu jsem byl stále. Co ode mě může chtít někdo, kdo vypadá jak vystřižený ze žurnálu? Promluvil:
„Pane, nezlobte se, že vás tak dlouho pozoruju, ale nemohl bych si aspoň jeden stromek zasadit?“
Klidně všechny, chtělo se mi odpovědět. Ve stisku rýče jsem povolil a pousmál jsem se tomu všemu.
Martin Hatala
Odkaz lesního muže
Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc
Martin Hatala
Je potřeba nakrmit koně
Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?
Martin Hatala
Až přijde Klárka
Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.
Martin Hatala
Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu
To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to
Martin Hatala
Myšičko myš, pojď ke mně blíž!
„Jste první,“ hlásil nám hostitel hned po pozdravu na uvítanou. A mně jako soutěživému snaživci začalo vrtat hlavou, co tím, že jsme první, myslel. V čem jsme první? Ať už to bylo v čemkoli, tak si zasloužíme cenu nebo aspoň
Martin Hatala
Vztah lékař-pacient o tom, na co jste nejspíš nikdy ani nepomysleli
Jsem praktický lékař a když mi v ordinaci pacient řekne, že byl na kontrole u Špačka, Ptáčka nebo Jukla, většinou a hlavně mladší ročníky decentně upozorním na to, jestli myslí pana doktora Špačka, Ptáčka anebo Jukla.
Martin Hatala
A co scénář a režie Elišky a Damiána?
Na tom, že pohádkový seriál nebude patřit mezi filmové skvosty se snad s většinou čtenářů shodnu, ale ono to v něm přece není jenom o nevýrazných Emmě Smetaně a Robertu Urbanovi. Prý námět dobrý, říkají diskuze, ale neřekl bych.
Martin Hatala
U rybníka se děly věci
Poté, co Karel s veterinárním lékařem dotelefonoval, povzdechl si. Zatímco jemu pracovní čas právě vypršel, veterinární klinika otevírá až za dvě hodiny. Naštěstí mu vzdálenější kolega s jeho požadavkem vyšel vstříc tím, že se mu
Martin Hatala
Jeli jsme na návštěvu za Viewym
Prostě mu tak říkám a píšu s měkkým i tvrdým, zatímco on si nechává říkat jinak, Gatsby jeden mrňavej! Co návštěvě předcházelo není důležité, zajímavější je to, že až do chvíle, kdy se setkání stále jenom blížilo, jsem se moc
Martin Hatala
Odborník na stehy
Tak si představ, že dnes po mně jedna pacientka chtěla, abych jí vytáhl stehy. No jo, copak o to, to není problém, ale ve zprávě od chirurga měla jasně napsáno, že až 14. den. A ona přišla kdy? Už osmý den! A že to prý nevadí,
Martin Hatala
Ne balada, ale snění o nenarozeném dítěti
Přestože nebudu dědečkem nejstarším ani nejmladším, určitě ani nejmilovanějším nebo nejbláznivějším na světě nebo jen v blízkém okolí, těším se na toho klučinu hrozně moc. Když se mě na něj někdo zeptá, z legrace odpovídám,
Martin Hatala
Zelený úchyl
„Jé, zlatíčko, ono je tam fotbal,“ zjistí Karel během přepínání televizních programů jakože náhodou. „Takže mi tím chceš říct, že dnešní večer bude zase zelený?“ rozčiluje se Johana zcela neprávem, protože:
Martin Hatala
Vlk v rouše beránčím?
Nic nenasvědčovalo tomu, že by to neměla být běžná zdvořilostní návštěva u sestry. Jenomže nebyla a vlastně nasvědčovalo. Od mediální prezidentské masírky před druhým volebním kolem nešlo utéct. Brzy se ukáže, že
Martin Hatala
Nejdražší parkování je v Hradci Králové
15 minut za tisícovku. Nevěříte? Po přečtení byste měli. Když ani tehdy ne, zkuste si to vyzkoušet. Byla půlka prosince, mínus sedm, na zemi sněhový poprašek, krátce po sedmé hodině ranní ještě tma a v úmyslu mám zaparkovat
Martin Hatala
Vánoční dárek, na který fakt nezapomenu
Na začátku osmdesátých let, to mi mohlo být asi čtrnáct, patnáct, taková ta telecí dospívací léta, kdy vám někde v obchodě tykají, jinde zas vykají, protože dospíváte v muže. Taky holky se vám začínají čím dál víc nejenom líbit,
Martin Hatala
Jak to, že nevyhrálo Chorvatsko?
A proč mělo? Protože mělo! Asi před půl rokem jsem si totiž náhodně přečetl článek jakéhosi věštce, který své abrakadabra zakončil sdělením, že mistrem světa ve fotbale se stane Chorvatsko. To jsem si zapamatoval, a ačkoli
Martin Hatala
Že je něco mezi nebem a zemí ani poslední neposedné klíče neprokázaly
Žádné nepřekvapivé tvrzení, že někdo ztrácí mobily, dokladovky, brýle, a jiný je spíš přes klíče. Klíčovou zapomnětlivost bych klíčově rozdělil na ty od domu a od aut. Já jsem středně přes brýle, které u mě předčí už jenom ztráty
Martin Hatala
Vždyť oni ani neví, kolik je 8x7!
„Být vámi, na tu Vaši Stužkovou bych šel, pane učiteli,“ vzpomněl jsem si na rozhovor, který se udál asi před rokem. Vymlouval se však na to, že se ještě necítí dobře. Já na to, že CRP má v pořádku, průjem už taky nemá a na tu
Martin Hatala
Horší než hadi v letadle
Skromně si sedám na zadní sedadlo auta, čekáme na posledního spolujezdce. Vstoupil, pozdravil, usmál se na mě, a jestli mám vzadu dost místa, zeptal se. Jo, dobrý, přitakal jsem, protože měl. Usmál se podruhé, zatáhl za páčku
Martin Hatala
Pizzožrouti
Společnou dovolenou v šesti Karel s manželkou už zažil a dopadla celkem dobře, takže další zaoceánský výlet pouze ve čtyřech by neměl dopadnout hůř, předpokládal optimisticky. Jenomže to by těmi dvěma dalšími nesměli být pouze
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 625
- Celková karma 16,54
- Průměrná čtenost 1553x
Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.
Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.
neviditelny text