Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Věřte - nevěřte, rozhodněte!

25. 06. 2017 7:47:22
Na způsob televizního zahraničního seriálu zkuste odhadnout, který ze dvou nabídnutých krátkých letních příběhů se mi stal. Opravdu mi věřte, že je tomu tak, ale i to, že tvořivou radost mám úplně stejnou z obou.

První: S kolegou a kolegyní se autem vracíme ze dvoudenní služební cesty. Z hotelu katastrofa, vzdělávací přínos veškerý žádný, večerní pařba nevybočila z průměru, řídím, je hic, klimatizace nefunguje, takže uvnitř nepřekvapí apatie k porcování. Asi 50 km před koncem se za všechny rozhodnu a zastavuji na zmrzlinu, která pocestné neurvale láká pěti poutači během dvou kilometrů. Docela na palici, ale zapůsobilo to. Kdo by nechtěl ochutnat domácí a čerstvou zmrzlinu z pravého ovoce. Mimochodem – už jsem se těšil na to, jak s paní zmrzlinářkou hodím řeč o tom, že pyšnit se tím, že zmrzlinu nedělají z ovoce zkaženého je trapné, a rovněž jsem byl zvědavý na vysvětlení pojmu pravé ovoce. I stalo se. Dalo se předpokládat, že mě ignorovala, raději točila, inkasovala, měla oči v sloup a hodně práce. Zato kolegové ji potěšili, protože připomínky neměli, bez remcání si dali taky velkou a paní se přestala sloupit aspoň na ně.

Marně hledáme stinné posezení, takže si sedáme do auta, otevíráme okýnka, lížeme. Já nejrychleji, abych nezdržoval a mohli jsme vyrazit co nejdřív. S malým kornoutem zmrzliny nepojedu poprvé, a chci z parkoviště odjet. Věděl jsem, že za námi už nějakou dobu stojí auto, i když mohlo zaparkovat vedle mě, ale i tak to nepovažuji z problém. Lehce zatroubím, aby poodjelo, když už si to zjednodušuje, jako by neuměl zatočit volantem a vycouvat. Řidič je uvnitř, ale nereaguje. To moje kolegyně se ozve.

„Co šílíš? Proč troubíš?“ ostře vyjekne.

„Chci vyjet,“ nechápu, proč se ptá, a proč jí na tak blbou otázku vůbec odpovídám.

„Ještě nemáš dolízáno, tak nedivoč! A nech toho troubení!“

„Nedivočím, prostě chci odjet a ten kretén, který špatně parkuje, mi v tom brání,“ a zatroubím výrazněji. Zase nic. Copak to neslyší nebo nechápe?

Opět ho zastupuje ona neúnavná kolegyně, která mě správně informuje o tom, že použití klaksonu je možné jen v případě významného ohrožení, které v tomto případě nenastalo. Chytrá jak rádio, ale jak mám odjet, mi neporadila.

Naštěstí se řidič za mnou po chvíli přece jenom probere a posouvá se dál, aby v odjezdu bránil zase jinému vozidlu. Avšak po vyjetí malý troubo-výjezdní incident neskončil. Následujících pět kilometrů mě kolegyně přesvědčuje o tom, že nemám nervy v pořádku, protože jsem se choval neadekvátně, tedy jako blázen, že troubí jenom hulváti, že jsem na něj byl zbytečně hrubý, že kdybych dolízal, do té doby by určitě odjel, takže by všechno proběhlo v tichosti.

Bože ne! Dusil bych lidi, kteří jsou zcela přesvědčeni o své neomylnosti a prozíravosti, o své pravdě!

Příběh druhý: Výlet, třetí hodina, můj čas na kafe a nejsem doma na chatě. Naštěstí se nabízí alternace v podobě přijatelného ústupku. Kiosek a žádost k obsluze o silného turka.

„A jak moc silného?“ ptá se slečna. To mě zaskočilo, až takový zájem jsem od brigádnice nečekal.

„No, sedm gramů by mělo být normální, takže o něco víc, dvanáct, čtrnáct, takže klidně můžete dvojnásobek.“

„Hmmm, já to dělám na lžičky. Ale když dám dvě navíc, tak to nezaliju.“

„Musíte, dá se. Vřelou vodou a krouživým pohybem,“ radím, poučuji.

„No jo, ale to už přece nebude kafe za dvacet, ale za čtyřicet,“ zapřemýšlí.

„Nemáte pravdu,“ podotknu.

„Jak to?“

„Takto! Objemu bude stejně, takže spotřeba vody a energie se nemění, hrníček na opotřebení a umytí je taky jeden, cukr taky, ale ten si nechejte, já stejně nesladím, a vaše obsluha, nebo spíš podání, je stejné, jako i to, že si kafe odnesu ke stolku sám.“

„Aha, no ale, jak to mám spočítat?“

„Prosím vás, nic nepočítejte, nic nevymýšlejte, já to Babišovi neřeknu. Jedna lžička kafe je koruna padesát, na tom nezchudnete a já nezbohatnu. Zkuste doufat v to, že si moc cením vaší vstřícnosti, protože nemusím pít hruškovou vodu, takže to snad i náležitě ocením.“

„Jo, aha... takže počkejte. To máme dva nanuky, dvě piva, preso a dvojitého turka, takže 128 korun.“

„150,“ povídám a slečna s úsměvem poděkuje.

Takže jaké by si z toho měla odvodit ponaučení? Že příště bude při obdobném přání šetřit hlasem a přemýšlením taky.

Teď už je to na tobě, milý čtenáři. Přemýšlej, tipuj, ale vyjde to nastejno. Tak která z historek se udála? Malá nápověda: Jak ženy i sebe znám, klidně by to mohly být obě dvě :-)

Autor: Martin Hatala | neděle 25.6.2017 7:47 | karma článku: 13.67 | přečteno: 466x

Další články blogera

Martin Hatala

Bylo to fajn, nevěsto!

„Aby ti nebyla zima,“ a objal ji kolem obnažených ramen. Neodpověděla, neucukla. Konečky prstů ji začal po rameni opatrně a jemně hladit. Nic neříkala, ale ostře se k němu otočila: „A ty bys opravdu chtěl být mým milencem?“

15.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 15.49 | Přečteno: 638 | Diskuse

Martin Hatala

Nešla bys na pivo?

Už delší čas jsem ji sledoval. Jak se koupala, jak se opalovala, jak si mě vůbec nevšímala. Přesto jsem ve své pozorovatelské činnosti nepolevoval, nepřestával si přát, aby se aspoň jednou podívala mým směrem, jednou jedinkrát na

22.9.2017 v 12:43 | Karma článku: 22.25 | Přečteno: 944 | Diskuse

Martin Hatala

Tak jak to ostříháme?

Ti, kdo mě dobře znají, už vědí, co názvem blogu sleduji, ti text dál číst nebudou. Ale vy ostatní, vy byste mohli! Do mrtě mě totiž může vytočit to, když...

14.9.2017 v 13:36 | Karma článku: 20.29 | Přečteno: 912 | Diskuse

Martin Hatala

Platit předem, a dýško taky předem?

Tak z toho jsem byl hodně vysoko na větvi. A dělo se to zrovna teď v létě hlavně v restauračních zahrádkách, že si jídlo a pití objednáte u barového pultu uvnitř nebo u okýnka, a hned platíte. Já jsem měl vždycky zato, že

5.9.2017 v 14:04 | Karma článku: 31.80 | Přečteno: 2419 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavel Strunz

Modré – nebo světlé zítřky? Díl čtvrtý: Zopakovat.

Když jsem psal svůj úplně první blog, zakončil jsem ho slovy: „Včera jsme byli označeni za šejdíře, dnes jsme strašeni nepřízní mocných. Co zítra?"

19.10.2017 v 23:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Tomáš Heller

Je třeba otevřít českou otázku

Od politiků a z médií často slýcháváme, že společnost je rozdělená. Mají pravdu. Kde ale hledat podstatu tohoto rozdělení, jehož svědky jsme denně?

19.10.2017 v 23:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Karel Trčálek

Čeští vlastenci jsou ubožáci

Lidi, neblázněte, nehažte po mně šutry! Nemůžu za to, že se u nás stal pojem vlastenectví synonymem pro tu největší ubohost. To opravdu není moje vina. Nebo snad taky čtete „Vlastenecké noviny"? Tak to jo, tak to si hoďte!

19.10.2017 v 16:53 | Karma článku: 11.31 | Přečteno: 477 | Diskuse

Daniel Paulus

Yamas - zapomenutý pilíř jógy

Jak aktuální může být v dnešní době kodex základních lidských hodnot či chování, který má tisíciletou historii?

19.10.2017 v 16:51 | Karma článku: 5.37 | Přečteno: 97 | Diskuse

Vladimír Havránek

Ti , kteří nejvíce škodí pověsti Prahy chystají další blokádu?

Po první blokádě spolku taxikářů v Praze připravila iDNES 2 testy poctivosti jednotlivých společností. V prvním testu byli cestující domácí pasažéři, ve druhém zaniční. V obou testech bylo nejhorší Fix Taxi.

19.10.2017 v 15:02 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 661 | Diskuse
VIP
Počet článků 513 Celková karma 23.14 Průměrná čtenost 1554

Myslete si o mně co chcete, stejně mě pravdivě nepoznáte. Ani z mých knížek - Martin Hattala: http://www.palmknihy.cz/web/   hatala.m@seznam.cz

Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.

Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.

 

neviditelny text

Recenzent - Knihy.iDNES.cz Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.