Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Slovní hatmatilka i jiná zvěrstva v televizních pořadech

27. 03. 2017 13:08:56
A bude hůř, protože řada diváků bere televizi jako kulisu, na mluvě v ní jim nepřijde nic divného, protože se v ní najde stejně hloupě jako on(a) sám(a.) Maximálně je zaujme nějaká slovní zpitvořenina, nad kterou nepřemýšlí ani

pikosekundu, ale protože je chytlavá a řekla ji televizní sélebrita, pojme ji za zcela běžnou. A co je na tom to nejhorší, předává ji dál.

Příkladem nevkusu můžou posloužit zamýšleně zábavné pořady, které jsou přičiněním herců trapné (Tajemství těla) až úchylné (Tvoje tvář má známý hlas). K prvnímu: Herec se nadrmolí lékařská fakta, která ze sebe vysype stejně rychle jako je zapomene, přičemž dojem nezachrání ani na pět minut pozvaný spinální chirurg. Nevím proč, ale v každém herci je snad zakořeněno, že herecké historky, což je velká část tohoto pořadu, musí pobavit. Mě ne. Představuji si: Koptovi se do pořadu nechce, je přemlouván asi takto: Hele Vašku, nebuď línej, lidi tě rádi vidí, něco veselého žbleptneš a budeš mít vyděláno. To něco zábavného Kopta zazdil historkou o tom, jak při bruslení v mládí objevil pod ledem mrtvolu. Navíc smyšlenou a vskutku k bizarnímu popukání. K druhému estrádnímu nevkusu: Údajně houfně sledovaná Tvář nebo Hlas, opravdu nevím, jak bych už jen ten zavádějící název měl zkrátit, diváky zaujala. Mě ne. Úchylnost tohoto televizního divu spatřuji v travesti, pro některé aktéry snad i transvesti šou. Nevím jak vy, ale já mám rád herce v divadle a ve filmech, všude jinde jim to pokulhává, skřípe a vrže, až je mi za ně stydno. Protože něco tak zvráceného jsem vydržel sledovat asi půl hodiny, konkrétní ukázky nabízím ze sportovního prostředí. Ať neperu jenom do chudáků umělců.

Do popředí diváckého zájmu se zaslouženě dere populární biatlon, nad jehož komentováním se často usmívám: Jak může profík v oboru do mikrofonu předčasně tvrdit, když závodník minul při ještě nedokončené střelbě terč, že půjde na jedno trestné kolečko. Jeho zbožné přání se často nesplnilo a Veveřice Verča, asi proto, že ráda běhá, si dává rovnou dvojitý okružní nášup. Stejný případ nastává s dobíjením. Třeba Krčmář ve štafetě poprvé minul, ale i když ještě nedostřílel, komentátor to ví hned a nejlíp: bude dobíjet jednou. To určitě! Třikrát! Asi proto, že český reprezentant tak rád střílí. Nebo: Komentátor má o vítězce jasno už dva kilometry před cílem, jako by si ani v nejmenším nepřipouštěl záludnost tratě, možnost vytuhnutí, pádu, rychlosprintu dotírající soupeřky... A když se mu jeho jistota opravdu splní, svým diletantstvím přispěje do nebohého mlýna i střihač s režisérem tím, že se televizní divák musí bažit pohledu na půlminutovou radost vítězky, přičemž napínavý souboj o druhé místo přenosový odborník z neznámých důvodů ignoruje. Zrovna v tomto by si mohl notovat se sporťákem, který nás v televizních zprávách informuje o tom, kdo biatlonový závod vyhrál, kolikátá byla Koukalová, jako by druhé a třetí místo neexistovalo. Rovněž zajímavý je přístup k nelichotivému umístění ostatních českých reprezentantek, které raději galantně zamlčí.

Profesionální důvěru by si u diváků neměl získat ani reportér, který nepovažuje za nutné nás v v souhrnu tenisových, fotbalových a hokejových obrazových zpráv informovat o tom, kdo v kterých „dresech“ hraje. Co je mi platné, že znám názvy mužstev, když nevím, kdo komu v ukázce střílí góly. Možná to neví ani on sám, protože rozeznat třeba hokejové bílomodré od modrobílých jde snad jenom podle rozdílných reklam na dresech, a to ještě hodně obtížně.

Abych snad neopomněl kopanou, spěchám s komentátorovým tvrzením, že „v sektoru domácích fanoušků se valí hustý černý dým,“ ale já zřetelně vidím dým bílý až šedý. Dovolil bych si také podotknout, že by mě zajímalo, jak vypadá dým řídký. Dvacet minut před koncem fotbalového utkání se na obrazovce objevuje pobídka k hlasování o nejlepšího hráče a pět minut před závěrečným hvizdem je hlasování ukončeno. Já jen, že dvacet minut, to máte skoro čtvrtinu zápasu, během které se mohou dít na hřišti věci! Takže když se někomu zrovna v té době poštěstí, má smůlu, protože si své střelecké hody špatně naplánoval.

„Přesnou přihrávkou, která byla jen byla o půl metru delší,“ mě komentátor také nepotěšil, což ještě vylepšil „výborným centrem, který však nenašel adresáta.“ „Vítěznou radost z eufórie“ také nechápu, jako i to, když redaktoři hodnotí utkání chvilku před koncem tak, že výhru domácího mužstva považují za naprosto zaslouženou. Jenomže pak hosté dají v nastavení náhodný gól, a najednou je tu, světe div se, zasloužená remíza. Ještě jsem si vzpomněl na hodně dávnou tragédku, která si při komentování doplňkového basketbalového utkání mladých hráčů pletla „zámezí se zázemím,“ takže míč v autu byl stále v zázemí. Obdobnou neznalostí se velmi dlouho honosil královéhradecký fotbalový stadiónový hlasatel, který zval diváky ke koupi „pernamentek.“ Ale to nic, oba případy jsou už promlčené.

A teď opačně, naučně! Vidím se v, takže velice dobře chápu jednu filmovou postavu. A sice povahu precizního a zásadového bojovníka proti všem nesmyslům a lžím, ve filmu plicní rakovinou nemocného podivína (herec Chris Cooper) jménem Robert W. Cody z amerického filmu Interstate 60. Ve své malé roli usiloval učinit přítrž všem nesmyslům a lžím, jehož názor mu na vizitce doplňovalo motto: „Říkej co říct chceš a mysli to vážně!“ Snad nejvíce ho vystihla scéna na čerpací stanici, v které Cody nabízí otravnému pobudovi jablko za to, když mu umyje okno auta. Ten se moc se diví, i když jeho cedule jasně hlásá, že hledá práci za jídlo. Cody na to: Je jídlo jablko? Je! Je mytí okna práce? Je! Cody v tom nevidí problém, žebrák ano a cuká se. A jak tato scéna skončí? To se musí vidět, protože hodně vyhroceně!

Takže tak. Přiznal jsem se, že jsem se díval na zábavné pořady, až mi z nich bylo zle, dívám se na televizní sportovní přenosy a dělám, že neslyším. Teď zrovna zatápím v kamnech, mačkám leták a je to tam taky: Na uzeninu nás Globus láká tvrzením „Kvalita je u nás zahrnuta v ceně.“ Ačkoli chápu, co se tím myslí, sdělení je nešťastné a papír vhazuji tam, kde jedině patří. Ale hoří skvěle, to zas jo.

Rozpálený závěr prodlužuji dalším písemným skvostem, a sice počinem překladatelů zahraničních filmů, kteří ve snaze zachránit spisovnost aspoň na pražské úrovni, filmy často titulkují: „Jseš v pohodě?“ A já bych odpověděl: „Ne, nésu, z něčeho takového je mi vždycky šoufl,“ velmi mírně zkonstatováno.

Autor: Martin Hatala | pondělí 27.3.2017 13:08 | karma článku: 26.86 | přečteno: 1607x

Další články blogera

Martin Hatala

Bylo to fajn, nevěsto!

„Aby ti nebyla zima,“ a objal ji kolem obnažených ramen. Neodpověděla, neucukla. Konečky prstů ji začal po rameni opatrně a jemně hladit. Nic neříkala, ale ostře se k němu otočila: „A ty bys opravdu chtěl být mým milencem?“

15.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 15.49 | Přečteno: 638 | Diskuse

Martin Hatala

Nešla bys na pivo?

Už delší čas jsem ji sledoval. Jak se koupala, jak se opalovala, jak si mě vůbec nevšímala. Přesto jsem ve své pozorovatelské činnosti nepolevoval, nepřestával si přát, aby se aspoň jednou podívala mým směrem, jednou jedinkrát na

22.9.2017 v 12:43 | Karma článku: 22.25 | Přečteno: 944 | Diskuse

Martin Hatala

Tak jak to ostříháme?

Ti, kdo mě dobře znají, už vědí, co názvem blogu sleduji, ti text dál číst nebudou. Ale vy ostatní, vy byste mohli! Do mrtě mě totiž může vytočit to, když...

14.9.2017 v 13:36 | Karma článku: 20.29 | Přečteno: 912 | Diskuse

Martin Hatala

Platit předem, a dýško taky předem?

Tak z toho jsem byl hodně vysoko na větvi. A dělo se to zrovna teď v létě hlavně v restauračních zahrádkách, že si jídlo a pití objednáte u barového pultu uvnitř nebo u okýnka, a hned platíte. Já jsem měl vždycky zato, že

5.9.2017 v 14:04 | Karma článku: 31.80 | Přečteno: 2419 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavel Strunz

Modré – nebo světlé zítřky? Díl čtvrtý: Zopakovat.

Když jsem psal svůj úplně první blog, zakončil jsem ho slovy: „Včera jsme byli označeni za šejdíře, dnes jsme strašeni nepřízní mocných. Co zítra?"

19.10.2017 v 23:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Tomáš Heller

Je třeba otevřít českou otázku

Od politiků a z médií často slýcháváme, že společnost je rozdělená. Mají pravdu. Kde ale hledat podstatu tohoto rozdělení, jehož svědky jsme denně?

19.10.2017 v 23:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Karel Trčálek

Čeští vlastenci jsou ubožáci

Lidi, neblázněte, nehažte po mně šutry! Nemůžu za to, že se u nás stal pojem vlastenectví synonymem pro tu největší ubohost. To opravdu není moje vina. Nebo snad taky čtete „Vlastenecké noviny"? Tak to jo, tak to si hoďte!

19.10.2017 v 16:53 | Karma článku: 11.29 | Přečteno: 477 | Diskuse

Daniel Paulus

Yamas - zapomenutý pilíř jógy

Jak aktuální může být v dnešní době kodex základních lidských hodnot či chování, který má tisíciletou historii?

19.10.2017 v 16:51 | Karma článku: 5.28 | Přečteno: 97 | Diskuse

Vladimír Havránek

Ti , kteří nejvíce škodí pověsti Prahy chystají další blokádu?

Po první blokádě spolku taxikářů v Praze připravila iDNES 2 testy poctivosti jednotlivých společností. V prvním testu byli cestující domácí pasažéři, ve druhém zaniční. V obou testech bylo nejhorší Fix Taxi.

19.10.2017 v 15:02 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 661 | Diskuse
VIP
Počet článků 513 Celková karma 23.14 Průměrná čtenost 1554

Myslete si o mně co chcete, stejně mě pravdivě nepoznáte. Ani z mých knížek - Martin Hattala: http://www.palmknihy.cz/web/   hatala.m@seznam.cz

Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.

Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.

 

neviditelny text

Recenzent - Knihy.iDNES.cz Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.