Tak to bychom měli

Empatický plurál - běžný stylistický prostředek.

Konečně tak vím, jak se ten nesmysl pojmenovává. Děkuji.

Docela chápu, taky mě to vždycky naštve.

Nejlepší jsou takový ty domácí řeči: vyměníme koberec, vymalujeme pokoj, opravíme auto, odneseme ledničku nahoru,, a já su par ztrhaný jak blázen z té váhy zatímco polovička na mě nechápavě hledí proč mi "my" přijde divný.

Trefa!

stříhejte se sám a máte klid....a tam kde to nezvládnete pozvěte sousedku

Á koukněme, zřejmě vlastní zkušenosti! Ono, taková dobře vytrénovaná sousedka po všech směrech, věru nemusí být špatná investice. Asi.

Co s pitomečkama, čertícíma se pro běžné způsoby mluvy? Asi nechat vypsat a příště nečíst.

Musím říct, že mi takové to kadeřnické ňuňání a pokvokávání taky trošku leze na nervy (naštěstí mám kadeřnici, která je dospělá a nedělá to),ale pracuji s dětmi a pokyny udílím v tom množném čísle první osoby....Zdá se mi, že ty pokyny potom zní méně jako rozkaz.

S tou menší rozkazovačností souhlasím, ale taky se může jednat o nerozhodnost, jestli vykat nebo tykat, pak i o dětinskost. A Vám speciálně prozradím to, že jsem žádnou paní kadeřnici neseřval. To už tak pisálci někdy dělávají, že text záměrně vyhrotí. Možná proto dnes takhle, že mě dlouho nikdo morálně nesejmul, tak mi to asi chybí a čekám na to! :-)

Ale že se s "množnou" mluvou setkávám často a štve mě to, je pravda. Na co pak máme tykání, vykání, jednotné a množné číslo? To má přece sloužit k rozlišování, k upřesňování.