Poslední dobou mám asi kliku, samí příjemní lidé.

Mám za sebou zkušenost z prodeje za pultem, kdy zákazníci přicházeli s tím, že nevěděli co vlastně chtějí a žádali o rady. Fajn komunikace, ale než jste je rozmluvili - hrůza! Začalo to tím, že vstoupili a nepozdravili. Budiž - zdravili jsme jako první - očekávajíce odpověď. Většinou ticho a hned: "já chci....". Asertivně jsme opět pozdravili a dál to neřešili. Děti kopající do pultů, lomcující se sklem, cpoucí si drobnosti z pultů do kapes jsme merčili a ptali se pak, zda to zákazníci budou též platit, nebo to vrátí. Nakonec se vždy ukázalo, že problém je v tom, že většina zákazníků neumí komunikovat a od toho jsme byli my. Nakonec odcházeli s úsměvem, poděkováním a pozdravili všichni. Dokonce i svým ratolestem podotýkali: "jak se říká?". Je to fakt o lidech a o přístupu k nim.

Je to fakt, je dost těžké vrčet na někoho, kdo se na vás mile usmívá.

Je zbytečné z toho dělat vědu. Češi nejsou vychovaní, vztah k zákazníkovi nám nic neříká, nejsme příjemní. I ti údajně studení Němci jsou na tom mnohem lépe. A jsou národy mnohem chudší, ale mnohem vřelejší. O penězích to tedy není. Je to zkrátka kulturní fenomén.

Kteří „Češi nejsou vychovaní“? Já jsem tč. prodavač a k zákazníkům se chovám slušně.

Dříve jsem to neřešil, ale pak jsem pochytil jsem své manželky takový zvyk, a musím říct, že se mi líbí. Když přijdu do obchodu či na úřad, pozdravím a pokud se z druhé strany ozve cokoli jiného, než pozdrav, opakuji pozdrav do té doby, než ho slyším i z druhé strany. A po celou dobu se mile usmívám a u toho vydržím až do chvíle, kdy je věc vyřízena, odcházím a říkám na shledanou.

Jakkoli by se mohlo zdát, že snaha učit lidi slušnosti vyjde na prázdno, vím už alespoň o třech osobách, které jsme takto zdravit naučili.

Na to bych neměl nervy, a ani nejsem komediant. Ale jak vidím, má to úspěch

Příjemné čtení... hezký článek jako pohlazení. Necítím z něj zlobu ani zášť.

Tak to je dobře, o nic takového jsem se nesnažil.

Jedna moje známá dělí tyhle lidi na prodavačky a podavačky. Ke své smůle jste třikrát za sebou narazil na tu druhou sortu.

To ne třikrát za sebou, to by mi nikdo neuvěřil, ty jsem si z měsíce prosinec vybral, ty byly zajímavé...

Mám občas podobné zkušenosti. Takovým pak neříkám prodavačky, ale podavačky.

Tak

To máte ještě dobré, že s vámi prodavačky mluví. Znám pumpaře, který zásadně nemluví. Jen s úsměvem debila kývá, nebo vrtí hlavou.

To máte štěstí, ještě by mohl používat pravý a levý hák

Na bowling chodí většinou štamgasti a každý si jde automaticky pro boty. Kdo zapomene a šine si to v zablácených na plac dostane se mu upozornění obsluhy botyyy. Dívky u kasy bývají většinou vlídné, slušné a až nepřirozeně zdvořilé. Chápu, že popřát během sněmy v Kauflandu 1000 x krásné vánoce je trošku opruz. Některé starší dámy jsou ovšem životem otrávené a tak trochu štěkny. Vždy si řeknu já to přežiji, ale chudák manžel.

Ano, i já mám zkušenosti s vlídností, takže sklízí můj obdiv.

Jestli mají kyselé pokladní v supermarketech mnoho práce a málo peněz,mohou jít dělat něco jiného,nikdo je nenutí hnípat za pokladnou.

Můžou, ale je to řešení a čeho všeho? V práci máme jídelnu, kde se pro stále snižující se personál, čili nezájem, snížil počet vařených jídel ze sedmi na dva - tč. pokladní a dva kuchaři.

Já třeba vždycky rostu ze sdělení: Kdyby ses líp učil, mohl ses stát doktorem, kdybys přišel dřív, zbyly by na tebe rohlíky - ale co bychom dělali se samými lékaři a vždycky musí být někdo poslední a nezbydou na něj rohlíky, když jich je málo.