Nejstudenější večeře
Umřela Bonitka
do hrobu dána, hudba ať hraje tuš.
Hovínka po ní nezůstala
stalo se, nedýchá už.
Byla tak hodná, milá, malinká
ulehla a pořád myslí si
že spinká, spinká, chudinka.
Já vám teda něco řeknu. Lejno, výměšek, exkrement, stolice, nic z toho nepoužiju, upřednostním hovno a ty amine se div, kruť hlavou a mysli si co chceš. Vztekej se, dupej, stavěj se na zadní, smaž mi příspěvek, roztrhej ho, přesuň do soukromých, ale hovno je pro mě pojem, zárukou dobrého trávení, důkazem žití, symbolem zdraví a spokojenosti, nezbytnost, které synonyma nejsou hodna. Protože když není, je to zlé. Bonitčino trápení s hovínkovskými placičkami úzkými jak těsto na nudle by o tom přesvědčilo každého. Nádor je sviňa.
Ať už je to hovno psí, lidské či jiné zvířecí, věřme v něj, važme si ho, oslavujme ho. A kdybyste snad pochybovali, že psí doják je na věnování pozornosti málo, milerád posloužím příkladem soužení lidského, naštěstí se zdárným koncem, a proto i druhým začátkem.
Otevírám šestistránkový, téměř 18 let starý dopis od mé kamarádky Božky, s kterou jsem chodil do Brna na angličtinu. Píše (zkráceně cituji) mi v něm: „1. 10. 1997 se můj osmiměsíční syn podrobuje operaci uzavření stomie – byl to můj nejhorší měsíc v životě. Den předtím už nic nejedl, v noci už nesměl ani čajík, byla to hrozná noc. Ráno okolo 5. hodiny mu udělali poslední výplach stomie a konečníku, na sál ho odvezli v 8 a za půl hodiny začala operace. Pan primář mi řekl, že bude trvat 1,5 hodiny a že mě vyhledá na oddělení, aby mě informoval. Já jsem nervózně čekala, ještě teď mám slzy v očích, ale věděla jsem, že to jinak nejde, city musí jít stranou. Víš, musím se smát těm ženským, které chodí do poradny pro děti, jak se zaobírají malichernostmi, jedna druhé se chlubí každým přibraným dekem dítěte a kontrolují každý flíček na kůži.
Operace se protáhla na tři hodiny, náš Radeček měl po těch předešlých operacích spoustu srůstů v bříšku, takže pan primář musel odřezávat a postupovat velmi opatrně. Ještě špatně šlo sešívat tu stomii, protože Radeček měl vyvedené dvě dírky. Jeden vývod od žaludku přes střívko ven a druhý z venku přes střívko do konečníku. Protože kakal pouze tou první dírečkou, měl ji rozdilatovanou zhruba na 1,5 cm. Spodní druhou dírku nepoužíval, takže pomalu zarůstala a v den operace měla jenom 0,5 cm, takže se ty průměry sešívaly pěkně blbě. Ale pan primář to zvládl, udělal mu na bříšku housenku o 16 nohách a já jsu nyní nejšťastnější matka na celém světě.
Radečka odvezli na JIP, kde strávil 7 dnů bez stravy, pití a matky. Byl tlumen sedativy, ale přesto to muselo být hrozný. Až 4. den mu dali napít, jinak nic. Ten týden bez něj byl hrozný. Každý den jsem volala do nemocnice a můj nástup mi stále oddalovali. Ještě, že kojím, jinak bych se tam snad ani nedostala. Naštěstí se naskytlo volné místo, byl to zvláštní pocit, když jsem přišla po těch sedmi dnech za ním. Ležel v postýlce u okna a spal.
Já jsem ho Martine skoro nepoznala, jak byl zrychtovaný. Zhubl přes půl kila a u osmiměsíčního dítěte je to sakra poznat, poškrábaný – jak plakal a byl ochraptělý. Než jsme nastoupili do nemocnice, tak se už stavěl na nožičky a nyní neunesl ani hlavičku. Psychické následky má ještě dnes, v noci se každou hodinu budí, ale opravdu každou, nepřeháním a utiší se pouze kojením, ničím jiným.
Do špitálu jsem si přivezla vaničku a každý večer jsem ho koupala jak doma. Měla jsem tam celou domácnost, ponaučená z předešlých hospitalizací. Teplomet, rychlovarnou konvici, strouhátka apod. Vše mu ještě i dnes mixuji, aby se to spojení střev nevytrhlo. Nějak jsme to tam zvládli a doma se spravil. Ale ještě dva dny po návratu se na nikoho neusmál a plakal i na Radka. Hrozné bylo, že mu každou chvíli píchali antibiotika – ve dne, v noci, až z toho měl na nožičkách úplný hrčky. Ale Martine, co bylo na tom všem nejradostnějšího – on kaká! Nezapomenu na první posranou plinku. Bylo to ten den, kdy jsem za ním nastoupila a pan primář zrovna sloužil a šel ho zkontrolovat. A on vykakal hrču jak pěst. Znatelně se mu ulevilo a pan primář křičel „to je úžasný“ a já jsem na jeho pokyn lovila posranou plínu ze společného pytle již těch použitých. Ale jak ráda. Ještě dlouho jsem nemohla uvěřit tomu, že to už máme za sebou. Ten člověk, který ho operoval snad ani neví, co dělá pro lidi. Velice si ho vážím… Já pořád nechápu, jak může operovat takový malý tělíčko. Nyní už má Ráďa 7,5 kg, ale když ho operovali poprvé, měl 1 800 g a pan primář Chvátal mu udělal zcela nové břicho a prcku. Martine, jsem hrozně šťastná, ještě teď toho mám plnou hlavu, ale ještě se tam kousek najde na moji živnost a díky tady té práci jsem těch 8 měsíců přežila psychicky zdravá.“
Ano, tak to je. Zatímco jinde se zachraňují mimina, my tady u večeře bulíme nad starým psem. Někoho asi překvapím tvrzením, že zvířecí život nemám za méněcenný. To bychom byli už jenom krůček od rasového, věkového i pohlavního kastování hodnot životů. Život jako život. Proto kočka není míň než pes a víc než trpasličí křeček, starší člověk míň než puberťák s životem před sebou. To hlavní měřítko osobního strádání je, a mějte mě jenom za nezbytně nutného sobce a cynika, přece v tom, co se dotýká právě nás! Dnes je to pes, zítra andulka a jindy příbuzný. Brát na sebe útrapy jiných by přece nebylo o žití, ale pouze o ponurém přežívání.
Toho osudného dne, ke smutné nedělní večeři mám oblíbený Segedin, Stellu Artois na zapití a já se v tom nimrám, nimrám, ne a ne začít.
„Jez, nebo to budeš mít studený jak psí čumák,“ nařizuje mi manželka a bylo hotovo. I s dětmi se od stolu zvedáme a jdeme se podívat na Bonitčin zahradní hrobeček, kde zapalujeme zhasnutou svíčku. A pak, po návratu ke stolu, nevím proč se to stalo, i přesto, že jsem ukrutně vysazený na vychladlé jídlo, toho večera mi studená večeře a teplé pivo vůbec nevadilo.
Tak jenom to jsem chtěl, že hovno pro mě nikdy nebude sprostým slovem a nadávkou, která by měla urazit a zesměšňovat, ale jedině tím, kým ve své podstatě je. Výtvorem tolik potřebným, pro zdravý život nesmírně důležitým indikátorem.
Martin Hatala
Odkaz lesního muže
Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc
Martin Hatala
Je potřeba nakrmit koně
Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?
Martin Hatala
Až přijde Klárka
Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.
Martin Hatala
Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu
To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to
Martin Hatala
Myšičko myš, pojď ke mně blíž!
„Jste první,“ hlásil nám hostitel hned po pozdravu na uvítanou. A mně jako soutěživému snaživci začalo vrtat hlavou, co tím, že jsme první, myslel. V čem jsme první? Ať už to bylo v čemkoli, tak si zasloužíme cenu nebo aspoň
Martin Hatala
Vztah lékař-pacient o tom, na co jste nejspíš nikdy ani nepomysleli
Jsem praktický lékař a když mi v ordinaci pacient řekne, že byl na kontrole u Špačka, Ptáčka nebo Jukla, většinou a hlavně mladší ročníky decentně upozorním na to, jestli myslí pana doktora Špačka, Ptáčka anebo Jukla.
Martin Hatala
A co scénář a režie Elišky a Damiána?
Na tom, že pohádkový seriál nebude patřit mezi filmové skvosty se snad s většinou čtenářů shodnu, ale ono to v něm přece není jenom o nevýrazných Emmě Smetaně a Robertu Urbanovi. Prý námět dobrý, říkají diskuze, ale neřekl bych.
Martin Hatala
U rybníka se děly věci
Poté, co Karel s veterinárním lékařem dotelefonoval, povzdechl si. Zatímco jemu pracovní čas právě vypršel, veterinární klinika otevírá až za dvě hodiny. Naštěstí mu vzdálenější kolega s jeho požadavkem vyšel vstříc tím, že se mu
Martin Hatala
Jeli jsme na návštěvu za Viewym
Prostě mu tak říkám a píšu s měkkým i tvrdým, zatímco on si nechává říkat jinak, Gatsby jeden mrňavej! Co návštěvě předcházelo není důležité, zajímavější je to, že až do chvíle, kdy se setkání stále jenom blížilo, jsem se moc
Martin Hatala
Odborník na stehy
Tak si představ, že dnes po mně jedna pacientka chtěla, abych jí vytáhl stehy. No jo, copak o to, to není problém, ale ve zprávě od chirurga měla jasně napsáno, že až 14. den. A ona přišla kdy? Už osmý den! A že to prý nevadí,
Martin Hatala
Ne balada, ale snění o nenarozeném dítěti
Přestože nebudu dědečkem nejstarším ani nejmladším, určitě ani nejmilovanějším nebo nejbláznivějším na světě nebo jen v blízkém okolí, těším se na toho klučinu hrozně moc. Když se mě na něj někdo zeptá, z legrace odpovídám,
Martin Hatala
Zelený úchyl
„Jé, zlatíčko, ono je tam fotbal,“ zjistí Karel během přepínání televizních programů jakože náhodou. „Takže mi tím chceš říct, že dnešní večer bude zase zelený?“ rozčiluje se Johana zcela neprávem, protože:
Martin Hatala
Vlk v rouše beránčím?
Nic nenasvědčovalo tomu, že by to neměla být běžná zdvořilostní návštěva u sestry. Jenomže nebyla a vlastně nasvědčovalo. Od mediální prezidentské masírky před druhým volebním kolem nešlo utéct. Brzy se ukáže, že
Martin Hatala
Nejdražší parkování je v Hradci Králové
15 minut za tisícovku. Nevěříte? Po přečtení byste měli. Když ani tehdy ne, zkuste si to vyzkoušet. Byla půlka prosince, mínus sedm, na zemi sněhový poprašek, krátce po sedmé hodině ranní ještě tma a v úmyslu mám zaparkovat
Martin Hatala
Vánoční dárek, na který fakt nezapomenu
Na začátku osmdesátých let, to mi mohlo být asi čtrnáct, patnáct, taková ta telecí dospívací léta, kdy vám někde v obchodě tykají, jinde zas vykají, protože dospíváte v muže. Taky holky se vám začínají čím dál víc nejenom líbit,
Martin Hatala
Jak to, že nevyhrálo Chorvatsko?
A proč mělo? Protože mělo! Asi před půl rokem jsem si totiž náhodně přečetl článek jakéhosi věštce, který své abrakadabra zakončil sdělením, že mistrem světa ve fotbale se stane Chorvatsko. To jsem si zapamatoval, a ačkoli
Martin Hatala
Že je něco mezi nebem a zemí ani poslední neposedné klíče neprokázaly
Žádné nepřekvapivé tvrzení, že někdo ztrácí mobily, dokladovky, brýle, a jiný je spíš přes klíče. Klíčovou zapomnětlivost bych klíčově rozdělil na ty od domu a od aut. Já jsem středně přes brýle, které u mě předčí už jenom ztráty
Martin Hatala
Vždyť oni ani neví, kolik je 8x7!
„Být vámi, na tu Vaši Stužkovou bych šel, pane učiteli,“ vzpomněl jsem si na rozhovor, který se udál asi před rokem. Vymlouval se však na to, že se ještě necítí dobře. Já na to, že CRP má v pořádku, průjem už taky nemá a na tu
Martin Hatala
Horší než hadi v letadle
Skromně si sedám na zadní sedadlo auta, čekáme na posledního spolujezdce. Vstoupil, pozdravil, usmál se na mě, a jestli mám vzadu dost místa, zeptal se. Jo, dobrý, přitakal jsem, protože měl. Usmál se podruhé, zatáhl za páčku
Martin Hatala
Pizzožrouti
Společnou dovolenou v šesti Karel s manželkou už zažil a dopadla celkem dobře, takže další zaoceánský výlet pouze ve čtyřech by neměl dopadnout hůř, předpokládal optimisticky. Jenomže to by těmi dvěma dalšími nesměli být pouze
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 625
- Celková karma 16,54
- Průměrná čtenost 1553x
Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.
Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.
neviditelny text