nesázím, nelenil jsem, a po prvním chorvatském zápase jsem na jejich prvenství vsadil. Částka malá ani velká s kurzem 1:55 slibovala vcelku příjemné finanční zpestření.
Kam se na úspěch ze sportovního sázení hrabe sportka a jí podobné loterie s milióntinovou šancí vyhrát znatelnou sumu! Považte: 32 týmů, z kterých odbouráme 7 „břídilů“ a šance na výhruje1:25! To je v porovnání s taháním náhodných čísel nesrovnatelné! A protože fotbal nemá logiku, začátečníkům by stačilo na začátku mistrovství vsadit třeba po tisícovce na dva, tři průměrné týmy, a třeba raději jen na čtvrtfinále, semifinále... a mít trochu toho štěstíčka.
Já však vsadil vše na jednu kartu, protože proč bych měl jinak, že? Když Chorvatsko byla jistota! A věřte nebo ne, pracovní povinnosti mi nedovolily se o turnaj nějak blíže zajímat, natož sledovat hru nějakého Chorvatska. Věřte mi i to, že jsem byl naprosto v klidu, snad bych se díval jenom až na finále. I při něm bych nebyl nervózní, protože o triumfu Chorvatska jsem byl přesvědčen.
Až později se dozvídám, jaké štěstí mělo mé nevýrazné mužstvo při postupu ze skupiny, že kdyby belgický Lukaku netrefil jenom tyčku, mohlo být jinak, v dalším zápase museli dohánět brankové manko s bojovnými Japonci, které vyřadili až na pokutové kopy. Chudáci Brazilci, říkal jsem si před zápasem a přinutil se na jejich souboj dívat. Plichta, prodloužení, tak to zase vyhrají na penalty, byl jsem si jist. Jenomže co to? V prodloužení Chorvati inkasují, času na vyrovnání pramálo. I potom měli Brazilci vše ve svých rukou a míč na kopačkách jako přilepený, takže nic nenasvědčovalo tomu, že zápas ztratí.
Poprvé jsem znervózněl a smiřoval se s tím, jak jsem já, rozumný to hoch, nějakému pofidernímu věštci naletěl, že velký bazén na zahradě zase nebude. Jenomže Brazilci půjčují soupeři míč, rychlý protiútok a gól! Tři minuty před koncem, neuvěřitelné! Chorvaté dostávají v penaltovém rozstřelu zase šanci. A zase ji využívají! Fantazie! Postupují přes favorizované Brazilce!
Není pochyb o tom, že věštec je frajer, vyzdvihuji ho do nebes. Co na tom, že další překážkou jsou pro Chorvaty Argentinci. Bezmezně věřím v další postup, a pak už jenom finále s Francií nebo Marokem. A upřímně - bylo by mi úplně jedno, koho by ve finále porazili.
Nevím jak si to vysvětlit, ale stalo se něco pro mě nečekaného. O konec chorvatské pohádky se suverénně postarala skvělá Argentina. Ale líto mi toho bylo jenom chviličku, neúspěch jsem bral sportovně, ba našel jsem si na tom všem i jedno velké pozitivum. Vlastně je dobře, že jsem nevyhrál, a víte proč? Protože kdyby ano, hrozně moc by mě mrzelo, že jsem nevsadil víc. Prohra tak pro mě byla vysvobozením od trápení nad relativně skromnou sázkou.