No pasaran! po česku

25. 11. 2019 13:37:56
Věděl jsem o něm. Znali ho i jiní z okolí, ponejvíce z doslechu. O to větší chuť jsem měl se s ním setkat. S těžkým soupeřem, téměř s legendou. Dostat ho, nachytat ho, zničit krtka! Musím pro to udělat jen jedno jediné.

Dobře se na něj připravit a vydat se po silnici se zákazem vjezdu pro motorová vozidla. Přes les, přes rajón, který hlídá před živly, které si chtějí cestu lesem nedovoleně zkrátit.

Jednou, dvakrát, ba dokonce pětkrát jsem hlídaný úsek projel bez úhony, ale pošesté, kdy už jsem si začínal myslet, že zvěsti o něm jsou pouhé kecy, kecy, kecy, dočkal jsem se.

Přede mnou auta rovnou dvě, jedno přes silnici, postarší muž vedle haldy dřeva opodál. Nevystupuji, vyčkávám, všiml si mě vůbec? Snad to nebude až tak zlé, hned jak mě zmerčí, snad mi cestu uvolní. Všiml si mě, nestalo se tak. Deptá mě, vyčkává, jde na to fikaně. Nemusí spěchat, to já mám problém. Že by povídačky o cholerickém maniakovi lhaly? Nesměle troubnu, což byl pro něj něco jako výstřel z Aurory - povel k akci! Vyráží ke mně – ostře, rozhodně a rychle, bez oslovení.

„Povolení k průjezdu!“ dožaduje se gestapáckým způsobem, div u toho neposkočí nadšením. Takže řeči nelhaly, to musí být on. Povolenku samozřejmě nemám a ví to i on, protože je vydává. Jednám i já, vystupuji.

„Bráníte mi v průjezdu, uvolněte mi cestu!“ já na to.

„Jestli povolenku nemáte, okamžitě jeďte nazpátek, nebo zavolám policii!“ vyhrožuje.

„Ale vy schválně bráníte silničnímu provozu. Když vás nabourám, budete viníkem,“ meleme každý tu svou.

„To neuděláš,“ v klidu přechází na tykačku, „bylo by to pro tebe ještě horší.“

„Nevážený pane, vlastně ne, ty estébácká svině, jestli neustoupíš, zakroutím ti krkem!“ přiostřuji, a protože jsem mladší a nejméně o deset kilo těžší, troufám si na něj. To nečekal.

„Co si to dovoluješ? Povídám naposledy: hoď tam zpátečku a upaluj, odkud jsi přijel!“ zvyšuje hlas i on.

„To zrovna! Nemilý pane, co si hrajete na policajta – jakým právem hrajete? Tak co, kamarády-jakože kolegy jste už volal? Baví je sem jezdit pokaždé, když písknete? Jen do toho! Už o vás vědí, že si libujete v mafiánských praktikách samovolného vypisování povolenek svým kamarádíčkům, zavíráním závor přes cestu, kdy se vám zamane, i když je tady cyklotrasa, a o vaší zálibě v pirátském parkování přes cestu už taky ví? No měl byste, měl byste je informovat, a já vám pomůžu, kdybyste si na všechno nevzpomněl...“ vybízím ho, zneklidňuju přítomností deset centimetrů od něj. A to i přesto, že by se stejně přiklonili na jeho stranu, moje absence povolenky je víc než jeho auto uprostřed cesty. To ostatní o něm je nebude zajímat už vůbec!

Překvapivě neodpověděl, odsunul se. Uchopil mobil, do kterého jen krátce a tiše něco řekl. Těžko to bylo volání na policii, tak ho ještě popichuju, že nemám čas, ať hejbne kostrou, jinak že mu zvalchuju ten jeho vyžranej komunistickej ciferník, a že by hraběte, kterému spravuje část lesa, nejvíce však cizí silnici, mohla jeho estébácká minulost hodně zajímat.

Sice byl nervózní, ale i tak mi nepřipadalo, že by mu moje nařčení nějak zvlášť vadila. Byl na ně už tolik zvyklý, že mu nestálo za to se ani slovně bránit? Já už opravdu nevěděl jak na něj, jeho neochota aspoň trochu se hádat, mě odzbrojovala. Zřejmě změna taktiky, a úspěšná - v šachu mě držel on, protože projet jsem nemohl já. Vše se změnilo v okamžiku, kdy z lesa někdo vyšel. A hned se spolu začali hádat.

„Teda tati, co to tu slyším? Řekni mi, řekni, že to není pravda? Mlčíš, neříkáš nic, no samozřejmě! Když jsem to o tobě slyšel poprvé, podruhé, i potřetí, řekl jsem si, že lidi lžou, že jsou závistiví a vymysleli by si cokoli, aby ublížili, ale teď ti už fakt nevěřím!“ spílá otec synovi, až je mi z toho teskno.

„Jak s tím můžeš žít, řekni mi, řekni, co na to tvoje svědomí?“ nebere si syn servítky, až se mi v jeden moment zdá, že to s obviňováním přehání až tak, že cítím závan amatérského hereckého kýčovitého výkonu.

„Prosím tě nech mě být, jako bys neznal lidi, čeho všeho jsou schopni, co všechno si dovedou vymyslet, jen aby projeli. Nezákonně projeli, a já to tady hlídám. Sloužím vlasti, chápeš?“ využívá toho, že byl konečně puštěný ke slovu.

„Jasně, chápu, sloužíš vlasti, za všech režimů a za všech okolností, ty obrácený kabáte!“ a začíná na otce dorážet, ten se motá, motá, až téměř upadne.

Tak u toho nemusím být, to mi stačilo. Ještě chvilku a vjedou do sebe jako ti dva kohouti na smetišti. Musím pryč, chci pryč. Rodinné hádky, vyřizování si účtů z odhaleného tajemství, to není nic pro mě. Ani nechci vědět, jak to mezi nimi skončí, sršela ze mě lhostejnost, třebaže podnět k hádání jsem jim dal já. Neustále na sebe doráží, hádají se, a já se začínám vzdalovat, couvat s obojakým pocitem. Sice jsem neprojel, ale vyvolat nepříjemnou otco-synovskou hádku vytažením kostlivce ze skříně, určitým úspěchem je. Viděl bych to na remízu.

Na příště musím vymyslet strategii jinou – propracovanější, dokonalejší, tvrdší. A pořídit si k tomu mám buldozer? Inu, jak tvrdím – soupeř je to těžký...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Nechme už té taškařice, ten se už nevrátí,“ povídá syn, když pozoruje vzdalující se auto.

„Ale že ti trvalo, než ses objevil. Pročs nebyl rychlejší? Tos nemohl běžet? To já v tvých letech...“ stěžuje si otec na synovu hlemýždí pomoc.

„Vím, vím, všichni víme co ty, ale tvá mladá komoušská léta bych raději nevzpomínal. Taky se ti na to divadýlko, když jsi v nouzi, můžu klidně vykašlat! Nemysli si, že mě ten tyjátr bůhvíjak bere!“

„No, no, synku, moc si na mě nevyskakuj! A když jsme u toho, ty povolenku máš? Taky by se mohlo stát, že nenechám projet ani tebe!“

Autor: Martin Hatala | pondělí 25.11.2019 13:37 | karma článku: 16.62 | přečteno: 841x

Další články blogera

Martin Hatala

Odkaz lesního muže

Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc

23.2.2024 v 11:52 | Karma článku: 16.02 | Přečteno: 340 | Diskuse

Martin Hatala

Je potřeba nakrmit koně

Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?

3.2.2024 v 14:05 | Karma článku: 11.90 | Přečteno: 313 | Diskuse

Martin Hatala

Až přijde Klárka

Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.

27.1.2024 v 14:09 | Karma článku: 20.55 | Přečteno: 1089 | Diskuse

Martin Hatala

Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu

To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to

8.1.2024 v 15:51 | Karma článku: 28.51 | Přečteno: 1294 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 2 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.19 | Přečteno: 192 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.51 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.92 | Přečteno: 128 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 190 | Diskuse
VIP
Počet článků 625 Celková karma 16.16 Průměrná čtenost 1553

Myslete si o mně co chcete, stejně mě pravdivě nepoznáte. Ani z mých knížek - Martin Hattala: http://www.palmknihy.cz/web/   hatala.m@seznam.cz

Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.

Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.

 

neviditelny text

Recenzent - Knihy.iDNES.cz Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...