Závodník

21. 09. 2019 14:13:54
Jezdíte autem tak jako já nejraději svižně? Pak vás musím zarmoutit. Pravdivé povídání je o neklidném courání za pomalým autem, které vám otevře oči. Že přes prvotní černobílé vidění se dostanete k poznání mnohem vyššímu.

„Jedu takhle tábořit Škodou 100 na Oravu, spěchám, proto riskuji, projíždím přes Moravu. Řádí tam to strašidlo, vystupuje z bažin, žere hlavně Pražáky, jmenuje se Jožin,“ pobroukávám si při jízdě autem skvělou písničku.

Uf! Ještě, že nejsem z Práhy, ještě, že nejedu po dálnici přes Moravu na Oravu, a i když spěchám, neriskuji. A taky nesedím ve staré dobré Škodovce, časem jsem dospěl k třílitrové Audině, kterou projíždím přes Želené hory do Pardubic. Jožina z Bažina tak cestou sotva někdy potkám.

Možná ne Jožina, ale... Protože mě baví hrát si na závodníka, rád kroutím volantem a řežu zatáčky, nevyhýbám se tak třetitřídovým silnicím přes les. Když je trasa nahoru a dolů, tím líp, a když mě nikdo nezdržuje a v protisměru nepotkám náklaďák, jsem na vrcholu řidičského blaha. S rizikem to ale nepřeháním, vím, jak ošidné dovede být mokré listí pod pneumatikami, větev přes cestu nebo pomalý traktor v zatáčce.

Přesto tak nějak doufám, že žádná z těchto nepříjemností mě nepotká. Zrovna jako teď, když si to členitou silnicí ženu jako závodník... Ale ne! Už tak brzy? Když dojedu dýchavičného Favorita, mám po náladě. Kdyby se přede mnou aspoň nevlekl jako s hnojem. Ach ne! A zrovna žádné vhodné místo k předjetí. Už celé tři minuty se za ním ploužím. Do prčic! A když už nastane aspoň krátká rovinka, z nějakého nepochopitelného důvodu si to zamíří doprostřed cesty.

Třeba mě zatím nezaregistroval, proto bliknu, nadjedu si vlevo a zatroubím na něj. Nic! Ani tak mě před sebe nepustí. Vždyť se chová jako slepý, a že by ani neslyšel? Nejspíš je to tupec – ignorant, zakomplexovaný jedinec, který takhle nervuje všechny s lepším autem. Nechápu ho.

Nezbývá mi tak nic jiného, než zařadit trojku a přizpůsobit se mu. Protože se napodruhé ani napotřetí nenechá předjet, protože jede prostředkem!

Klid Marťo, šetři si nervy, uklidňuju sám sebe, rozčilování ti nesvědčí, zazávodíš si jindy. Ukaž mu, že nejsi až takový nafoukanec a frajírek, jak si o tobě myslí. Až mu na širší silnici při předjíždění ukážeš fakáče, uleví se ti do sytosti.

Pomohlo to, zklidnil jsem se. Dva kilometry klidné jízdy jsem pozoroval přírodu kolem. Sklánějící se stromy, které se po drsné zimě ještě nestačily narovnat, úctyhodně vysoké smrky kůrovcem napadené i ty ještě nenapadnuté, přes potůček žuchnuté mohutné tlející kmeny, s choroši malými i velkými. Míjím i dvě mýtiny s vysokou travou, ale když zpomalím a zaměřím se na jejich kraje, postřehnu obrovské kapradiny v mokřadách, v kterých se jistě najde i nízký mech.

No ještě, že jsem přibrzdil! Musel jsem, protože Favorit přede mnou zastavil. Důvod byl prostý. Dvěma autům se z vyvýšeného místa naskytl nádherný pohled. Ze silnice na nás majestátně civěl velký srnec! Uf! Tak tady bych letěl nejmíň šedesátkou! Stál nezaujatě, nehybně, ale když pohnul zadečkem, z příkopu se vyrojila jedna, a pak i druhá srnka. Ano, ano, ty chodí často ve dvojičkách, trojičkách! Když přešly, auto přede mnou se nerozjelo hned, a mně, takovému rychlíkovi, to vůbec nevadilo. Ve městě určuje rozjezd semaforní zelená a mé troubení, tady síla okamžiku.

Škoda, byl to poslední zkopeček jízdy lesem, po dvou dalších zatáčkách se před námi po obou stranách rozprostřelo pole. Silnice stále stejně široká, ale dlouhá rovina ke svižné jízdě jako stvořená. Čas k předjetí nastal. Tady jsem nemusel troubit, a fakáč jsem si taky odpustil. Vystrašenému staršímu řidiči jsem věnoval jenom nicneříkající pohled.

Ne, takhle jednoduše ne, musím k tomu něco říct, to nemůžu nechat jen tak. Po předjetí zapnu výstražné blinkry, obezřetně zpomaluju a zastavím koly mírně přes středovou čáru, ať si i on vyzkouší, jaké to je. Vystupuji, jdu za ním, ťukám na okénko. Nic, asi váhá. Ťukám podruhé a přikrčím se tak, aby mi viděl do obličeje. Bylo znát, jak mu ruční otevírání okénka jde ztuha.

„Dobrý den,“ pozdravil jsem, když se sklo pootevřelo do poloviny a zaseklo se. Pán utrousil něco o starém krámu a z auta překvapivě vystoupil. Už, už mi chtěl něco povědět, ale já byl rychlejší.

„ Děkuji vám za to, že jste mě nenechal předjet. Jel bych rychle a ty srnky... na to radši ani nepomyslet,“ kaju se. Můj zachránce reaguje klidně a rozvážně.

„Taky dobrej. Je jich tam hodně, a takhle brzy zrána na ně natrefím skoro pokaždé. Nejste první, koho takhle prudím, takhle to dělám už léta. Ale vy jediný jste mi poděkoval.“

Autor: Martin Hatala | sobota 21.9.2019 14:13 | karma článku: 43.83 | přečteno: 10148x

Další články blogera

Martin Hatala

Odkaz lesního muže

Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc

23.2.2024 v 11:52 | Karma článku: 16.02 | Přečteno: 340 | Diskuse

Martin Hatala

Je potřeba nakrmit koně

Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?

3.2.2024 v 14:05 | Karma článku: 11.90 | Přečteno: 313 | Diskuse

Martin Hatala

Až přijde Klárka

Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.

27.1.2024 v 14:09 | Karma článku: 20.55 | Přečteno: 1089 | Diskuse

Martin Hatala

Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu

To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to

8.1.2024 v 15:51 | Karma článku: 28.51 | Přečteno: 1294 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Martin Irein

Laura

Auto zastaví u chodníku. Pod lampou stojí muž, který je společensky indisponovaný. Brzy se zorientuje, vratkým krokem se přiblíží k zadním dveřím auta, po další chvíli se mu podaří vzít za kliku a na sedadlo se svalí jako lavina.

29.3.2024 v 16:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 | Diskuse

Václav Kunft

Velký pátek

Otevírání hor a vydávání pokladů nemá nic společného s křesťanským Velkým pátkem. Je to stará pohanská tradice spojená s příchodem jara. Mytologické téma je smrt a znovuzrození.

29.3.2024 v 11:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma článku: 10.25 | Přečteno: 166 | Diskuse

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 161 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.53 | Přečteno: 209 | Diskuse
VIP
Počet článků 625 Celková karma 16.16 Průměrná čtenost 1553

Myslete si o mně co chcete, stejně mě pravdivě nepoznáte. Ani z mých knížek - Martin Hattala: http://www.palmknihy.cz/web/   hatala.m@seznam.cz

Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.

Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.

 

neviditelny text

Recenzent - Knihy.iDNES.cz Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...