Zase nám na dovolené v horách padá čerstvý sníh, četl jsem na veřejné síti úžasnou zprávu od kamaráda a mimo jiné jsem si vzpomněl na to, jak jsem i já míval radost z každé sněhové vločky na Hané. Teď na Vysočině to mám jiné, až tam se mi dostává toho, po čem jsem každou zimu toužil. Stačí přejít silnici a hurá do lyžařské stopy. Ať sněží nebo nesněží, ať už mrzne nebo je na nule, ale nikdy, proboha nikdy jsem ani nepomyslel na to, že padá čerstvý sníh, nebo že čerstvě prší! A že zrovna letos sněhu je! Stále nechápete co pořád mám s tím padajícím čerstvým sněhem a deštěm? Úplně to samé jako s dřevěným prknem!
Copak může padat sníh nějaký jiný než čerstvý? Zkažený, shnilý, s prošlou záruční lhůtou? A prkno může být jiné než dřevěné?
Aby nevznikla nějaká mýlka, já nemám nic proti čerstvosti, informaci o tom, že na sjezdovkách leží čerstvý (právě napadlý,) prašan beru, protože za tři dny už takový nebude, a čerstvé pečivo je na tom podobně.
Ale nesnesu třeba debilitu s názvem výrobku Čerstvé máslo. Má to snad znamenat, že jenom toto máslo bude čerstvé i za půl roku, když se tím pyšní na obalu? Jsou snad ostatní másla v čerstvosti horší?
Co potom reklamní žvásty a nápisy o čerstvém ovoci a zelenině, které k nám přicestovaly přes půlku světa? Utržené jako dorostenci, pasažéři jako dospělí, aby v regálech těch pár dní dožily! A údajně stále čerstvá! Jedině snad dobou strávenou v obchodu. Mdlá a bez chuti, od nezralosti po hnilobu! Růžová rajčata bez vůně rajčat, syrové banány, kiwi kyselá, manga tvrdá. Dle vašich zkušeností si v dalším výčtu pokračujte sami. A to si porovnejte s požitkem zakousnutí do právě utržené zralé broskve nebo hrušky. Co tohle potom je, když údajně čerstvými blumami z Itálie by se daly tlouct hřebíky?
Ano, to mě štve: Když se věci nenazývají pravými jmény, když se nad slovy nepřemýšlí, když rozhoduje lež, prodejnost, líbivost, laxnost. A to je velice scestný trend. Špatnou rodinnou výchovou počínaje, opětováním slovních paskvilů v médiích pokračujíc, zhýčkaností a zparchantělostí konče.
Proto jsem nemohl vystát nadšení známých, mimochodem postav mamutů z doby ledové, že trávili dovolenou na malém ostrůvku, jak tam vždycky prosínkovali o kousíček malého masíčka navíc, aby neměli hládeček. Nakonec z nich vypadlo i to, jak moc je rozčílilo, když jim jednou pokojská zapomněla vyměnit ručníček velký jako kráva.
Pořád nechápete? Buď ostrůvek nebo malý ostrov, buď malé maso nebo masíčko. Za rok se od nich nejspíš dočkám malilinkatého ostrůvečku a žďobíčkovatého kousilínku masínka, dost možná i změny jejich pohlaví alá volné zápěstí. Vskutku zajímavý slovně - chlapský posun od válečných zákopů, kde si vojáci říkali o jídlo stylem „naval kus flákoty nebo ti vydlabu palici,“ což je pro mě mnohem stravitelnější.