Rodinný pedofil

I přes přitažlivý a jasný název si nemyslím, že něco zásadního prozrazuji. Ono totiž - co se kolikrát jeví na první pohled černobíle, může být po prozření úplně jiné, jasně barevné. A proto - važme svá slova, úsudky, závěry.

Karel a Marek se znali už od dětství. Prožili spolu pubertu i dospělost, první lásky a rozchody, mladistvé nerozvážnosti. Jejich přátelství neoslabilo vysokoškolské studium, neskolilo ho ani Markovo manželství. Novomanžele navštěvoval často a rád, hostem byl vždycky vítaným, jejich výborné vztahy se utužovaly. Vídali se jednou, někdy i dvakrát týdně, strávili spolu nejeden výlet, spoustu oslav a přátelských rozhovorů. Kdo to je, ten veselý pán v brýlích? ptali se často Marka. To je Karel, náš rodinný přítel, odpovídal s úsměvem.  A jak už to u nejlepších přátel bývá, věděli o sobě vše. Možná však, že jenom téměř vše...

Když se Markovi a Klárce narodila Zuzanka, bylo to, jako kdyby patřila i Karlovi. Byl to impulz k intenzivnějším návštěvám, obdarovávání, jeho nadšení neznalo mezí. Často a rád vypomáhal i jako babička na hlídání, bral to jako samozřejmost – když jsou všichni jako jedna velká rodina. Čas ubíhal a procházky s kočárkem brzy vystřídaly ty pěší, Zuzance utekl rok, dva, byly tři – s Karlem jako dva nerozluční kamarádi - Malá a Velký.

Je velké štěstí mít tě, tak vřelý vztah k dítěti se u dospělého jen tak nevidí, byli mu vděčni spokojení manželé. A já jsem zase rád, že vám se Zuzankou můžu pomoct, pohlídat ji, odpovídal nadšeně.

Hrál si s ní na pískovišti, kde plácali bábovičky, cachtali se v bazénku, zalívali zahrádku dětskou konvičkou, vyblbli se spolu všelijak. Venku hráli na honěnou, kroužili jako letadlo, doma ji učil říkanky a četl pohádky, tak to před usnutím měla nejraději. Karel se Zuzance věnoval opravdu svědomitě a hodně. Až jednou…

Když si jednoho podzimního dne v zahradě pod kaštanem vyhráli, rádi se pak šli ohřát dovnitř. Bylo už chladněji, vhodný čas na teplý čaj nebo kávu.

„Zuzanko, a co ty tepláčky z venku? Sundej si je!“

„Ne, ne!“ odpověděla rozmile vzdorně.

No, znáte děti, ne? Když si něco zamanou… Karel si sedl ke stolu, před sebou kafe s bábovkou, Zuzanka mu sedla na klín. Nečinnost Karel neměl rád, tak ho napadlo, že by si spolu mohli zahopsat, zahrát na „Tak jedou páni, tak jedou dámy, vojáci, cikáni, pak zas jak jedou žebráci…“ Hnedle se Zuzanka rozveselila. Hopsala málo, víc, pak zas úplně nejvíc, až jí z toho rozbolel zadeček a nechtěla dál. Ach, ty dětské manýry, a nikdo tomu nevěnoval pozornost, protože hopsání nejsou skoky do měkké peřiny. Návštěva se odehrávala a skončila jako obvykle - pohádkou s přáním dobré noci.

„Maminko, mě bolí zadeček,“ stěžovala si Zuzanka hned ráno a maminka bolístku pofoukala. „Ještě pořád to bolí,“ a večer při koupání se maminka na zadeček podívala. Co ta modřina? Tu máš od čeho?

„Nevím, od hopsání, asi.“

Ještě toho večera se sešla rodinná rada.

„Co myslíš? Je to možné?“ A to jako myslíš? Ale prosím tě, za Karla bych dal ruku do ohně! „No ale jak, jak mi to vysvětlíš? Tak velká modřina na jednom místě, ne po celém zadku! To přece není normální, to přece jinak nejde, než tak!“ Já ti fakt nevím, nemůžu tomu uvěřit, to bych do něj neřekl. Ale proč až teď, a ne hned? Proč jsme si něčeho nevšimli dřív? „Proč, proč, protože proto! Nepodezírali jsme ho, byli jsme důvěřiví a slepí, ale někdy to na něj prasknout muselo!“

Když se Karel ozval, jestli by se za nimi zase nemohl přijít podívat, poprvé v životě ho odmítli s tím, že mají jinou návštěvu. Tak aspoň chvilku se Zuzankou na procházku, loudil. To už vůbec ne! Tak razantně mu košem sice nedali, to si jen mysleli.

I tak z toho byl Karel hodně špatný, nešťastný. A když se za několik dní potázal se stejným výsledkem, zneklidnilo ho to, zavětřil. Něco se stalo, něco se děje – ale co? Nevěděl, tápal, vzpomínal. Provinil se snad on? Čím? Mrzelo ho to, i když neznal důvod. Potřetí už nezavolal – bloumal, čekal, bylo mu příšerně.

„Zuzanko, přines mi svoje tepláčky do koupelny, vyperu ti je!“ a poslušná holčička je mamince přináší.

„Co to? Co to tady máš v zadní kapse?“

„To jsou kaštánky přece!“ Pochybení, trapnost, uvědomění chyby, nepřiznání viny. Slabost, nedostatek odvahy, alibismus. Když se na ulici s Karlem míjeli, odvraceli tvář a se Zuzankou plné ruce práce, protože byla k neudržení jak svobody chtivý pes v řetězech.

Přesto mu nikdy nezavolali, neoslovili ho, neomluvili se. Projevit zájem Karlovi nedovolovala zase jeho důstojnost. Pro někoho, kdo nemůže mít vlastní děti, nastaly ty nejhorší časy v životě. Bylo mu jako každému, kdo přišel o dítě už podruhé.

Autor: Martin Hatala | pondělí 3.9.2018 14:37 | karma článku: 34,07 | přečteno: 3377x
  • Další články autora

Martin Hatala

Odkaz lesního muže

Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc

23.2.2024 v 11:52 | Karma: 16,54 | Přečteno: 361x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Je potřeba nakrmit koně

Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?

3.2.2024 v 14:05 | Karma: 12,53 | Přečteno: 325x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Až přijde Klárka

Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.

27.1.2024 v 14:09 | Karma: 20,55 | Přečteno: 1090x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu

To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to

8.1.2024 v 15:51 | Karma: 28,61 | Přečteno: 1298x | Diskuse| Společnost

Martin Hatala

Myšičko myš, pojď ke mně blíž!

„Jste první,“ hlásil nám hostitel hned po pozdravu na uvítanou. A mně jako soutěživému snaživci začalo vrtat hlavou, co tím, že jsme první, myslel. V čem jsme první? Ať už to bylo v čemkoli, tak si zasloužíme cenu nebo aspoň

6.11.2023 v 13:51 | Karma: 17,75 | Přečteno: 539x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Vztah lékař-pacient o tom, na co jste nejspíš nikdy ani nepomysleli

Jsem praktický lékař a když mi v ordinaci pacient řekne, že byl na kontrole u Špačka, Ptáčka nebo Jukla, většinou a hlavně mladší ročníky decentně upozorním na to, jestli myslí pana doktora Špačka, Ptáčka anebo Jukla.

15.10.2023 v 17:04 | Karma: 34,61 | Přečteno: 6160x | Diskuse| Společnost

Martin Hatala

A co scénář a režie Elišky a Damiána?

Na tom, že pohádkový seriál nebude patřit mezi filmové skvosty se snad s většinou čtenářů shodnu, ale ono to v něm přece není jenom o nevýrazných Emmě Smetaně a Robertu Urbanovi. Prý námět dobrý, říkají diskuze, ale neřekl bych.

17.9.2023 v 8:10 | Karma: 23,52 | Přečteno: 963x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

U rybníka se děly věci

Poté, co Karel s veterinárním lékařem dotelefonoval, povzdechl si. Zatímco jemu pracovní čas právě vypršel, veterinární klinika otevírá až za dvě hodiny. Naštěstí mu vzdálenější kolega s jeho požadavkem vyšel vstříc tím, že se mu

2.8.2023 v 14:29 | Karma: 15,87 | Přečteno: 535x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Jeli jsme na návštěvu za Viewym

Prostě mu tak říkám a píšu s měkkým i tvrdým, zatímco on si nechává říkat jinak, Gatsby jeden mrňavej! Co návštěvě předcházelo není důležité, zajímavější je to, že až do chvíle, kdy se setkání stále jenom blížilo, jsem se moc

6.7.2023 v 16:39 | Karma: 14,02 | Přečteno: 357x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Odborník na stehy

Tak si představ, že dnes po mně jedna pacientka chtěla, abych jí vytáhl stehy. No jo, copak o to, to není problém, ale ve zprávě od chirurga měla jasně napsáno, že až 14. den. A ona přišla kdy? Už osmý den! A že to prý nevadí,

3.6.2023 v 14:18 | Karma: 20,77 | Přečteno: 779x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Ne balada, ale snění o nenarozeném dítěti

Přestože nebudu dědečkem nejstarším ani nejmladším, určitě ani nejmilovanějším nebo nejbláznivějším na světě nebo jen v blízkém okolí, těším se na toho klučinu hrozně moc. Když se mě na něj někdo zeptá, z legrace odpovídám,

22.4.2023 v 18:36 | Karma: 14,94 | Přečteno: 317x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Zelený úchyl

„Jé, zlatíčko, ono je tam fotbal,“ zjistí Karel během přepínání televizních programů jakože náhodou. „Takže mi tím chceš říct, že dnešní večer bude zase zelený?“ rozčiluje se Johana zcela neprávem, protože:

5.4.2023 v 16:53 | Karma: 13,46 | Přečteno: 352x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Vlk v rouše beránčím?

Nic nenasvědčovalo tomu, že by to neměla být běžná zdvořilostní návštěva u sestry. Jenomže nebyla a vlastně nasvědčovalo. Od mediální prezidentské masírky před druhým volebním kolem nešlo utéct. Brzy se ukáže, že

22.1.2023 v 12:36 | Karma: 19,34 | Přečteno: 661x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Nejdražší parkování je v Hradci Králové

15 minut za tisícovku. Nevěříte? Po přečtení byste měli. Když ani tehdy ne, zkuste si to vyzkoušet. Byla půlka prosince, mínus sedm, na zemi sněhový poprašek, krátce po sedmé hodině ranní ještě tma a v úmyslu mám zaparkovat

1.1.2023 v 12:54 | Karma: 24,05 | Přečteno: 883x | Diskuse| Společnost

Martin Hatala

Vánoční dárek, na který fakt nezapomenu

Na začátku osmdesátých let, to mi mohlo být asi čtrnáct, patnáct, taková ta telecí dospívací léta, kdy vám někde v obchodě tykají, jinde zas vykají, protože dospíváte v muže. Taky holky se vám začínají čím dál víc nejenom líbit,

25.12.2022 v 13:44 | Karma: 31,96 | Přečteno: 2655x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Jak to, že nevyhrálo Chorvatsko?

A proč mělo? Protože mělo! Asi před půl rokem jsem si totiž náhodně přečetl článek jakéhosi věštce, který své abrakadabra zakončil sdělením, že mistrem světa ve fotbale se stane Chorvatsko. To jsem si zapamatoval, a ačkoli

20.12.2022 v 16:23 | Karma: 16,05 | Přečteno: 507x | Diskuse| Sport

Martin Hatala

Že je něco mezi nebem a zemí ani poslední neposedné klíče neprokázaly

Žádné nepřekvapivé tvrzení, že někdo ztrácí mobily, dokladovky, brýle, a jiný je spíš přes klíče. Klíčovou zapomnětlivost bych klíčově rozdělil na ty od domu a od aut. Já jsem středně přes brýle, které u mě předčí už jenom ztráty

11.12.2022 v 15:06 | Karma: 14,80 | Přečteno: 266x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Vždyť oni ani neví, kolik je 8x7!

„Být vámi, na tu Vaši Stužkovou bych šel, pane učiteli,“ vzpomněl jsem si na rozhovor, který se udál asi před rokem. Vymlouval se však na to, že se ještě necítí dobře. Já na to, že CRP má v pořádku, průjem už taky nemá a na tu

21.11.2022 v 12:14 | Karma: 30,80 | Přečteno: 876x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Horší než hadi v letadle

Skromně si sedám na zadní sedadlo auta, čekáme na posledního spolujezdce. Vstoupil, pozdravil, usmál se na mě, a jestli mám vzadu dost místa, zeptal se. Jo, dobrý, přitakal jsem, protože měl. Usmál se podruhé, zatáhl za páčku

6.11.2022 v 10:58 | Karma: 24,02 | Přečteno: 1121x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Hatala

Pizzožrouti

Společnou dovolenou v šesti Karel s manželkou už zažil a dopadla celkem dobře, takže další zaoceánský výlet pouze ve čtyřech by neměl dopadnout hůř, předpokládal optimisticky. Jenomže to by těmi dvěma dalšími nesměli být pouze

28.10.2022 v 14:08 | Karma: 16,67 | Přečteno: 595x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 625
  • Celková karma 16,54
  • Průměrná čtenost 1553x
Myslete si o mně co chcete, stejně mě pravdivě nepoznáte. Ani z mých knížek - Martin Hattala: http://www.palmknihy.cz/web/   hatala.m@seznam.cz

Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.

Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.

 

neviditelny text

Seznam rubrik

Oblíbené blogy