Kdo jsou Hrobaři silnic
v jízdě, má dopravní prostředek přednost, takže jenom někdo s pomatenou myslí se může zachovat tak, že odtud upřednostňuje blížící se autobus. Jako by snad někomu nestačilo brzdění při výjezdu z kruháku kvůli nevhodně umístěným přechodům pro chodce, to zas někdo musí přijít na další hovadinu, kterou si dokazuje co? Čechrá si tím ego? Vyléčil si onen řidič pochroumaný charakter? Jestli ano, tak hodně prapodivným způsobem, na špatném místě, nevhodným až nebezpečným manévrem.
Ano, všichni řidiči mají předvídat, být připraveni na kdejakou dopravní svízel, tak jezděme dvacítkou, to se snad nikdy nic vážného nestane, a bude po problémech. Ale proč si nebezpečné situace vytvářet cíleně a nesmyslně? Opakuji, že v případě jízdy na kruhovém objezdu dáváním přednosti autu, které se na vjezd do něj teprve chystalo.
Jasně, každý to známe, můžou nastat okolnosti, kdy je solidárnost na místě. Třeba v případě, kdy kolona aut jede po hlavní krokem, takže zástupy aut z vedlejší silnice jsou bez šance. Tam to při brzdění v případě nepozornosti řidiče za ním odnesou jenom nárazníky, ale na kruháku, po kterém jela tři auta a jedno se do něj vjet chystalo, to pro mě byla odzbrojující novinka, tam jsem dupnutí na brzdu opravdu nečekal. A já se ptám – panebože proč? Proč, když máme jasně dané předpisy? Když je nebudeme uznávat, je to už kousek k zastavování na křižovatkách ve všech směrech, na semaforech na zelenou, k umanutému řízení podle svého. Ať žije galimatyáš, všichni si jezděme podle momentální nálady, nechme se ovládat city, ať to u nás vypadá třeba jako v Káhira City.
A jestli si myslíte, že zveličuju, nebo si dokonce vymýšlím, tak druhý silniční příklad stojí taky za to. Jedu po hlavní, přibližuju se k připojovacímu pruhu, dlouhému asi 300 metrů. Auto v něm ujede asi 50 metrů, blinkr vlevo a zastavuje. Pokorně čeká, až bude mít volno, před sebou 250 připojovacích metrů! Šílenost, hazardérství, sebrat řidičák! Jet za ním já, neubrzdím to a má mě v kufru. Jindy jsem byl jsem svědkem toho, jak auto v připojovacím pruhu jede pomalinku, pomalinku, vyčkává, to na hlavní se mu přibližuje a radši zpomaluje také, protože se nemůže uhnout vlevo, až pruh končil. Oba zastavují a dávají si přednost, gentlemani jedni! Zastřelit, vymýtit, pobytu na silnicí neschopen!
Totiž: Kdyby to „připojovací auto“ rozfofrovalo tak, jak má, jen by se vsunulo a šťastní by byli všichni! Když jedu v připojovacím pruhu já, mrknu se, jak to vlevo vypadá, a podle situace přidám, uberu, rozmyslím se, vjedu. Chce to jen trochu střídmého odhadu a nebát se. Snad nikdy se mi nestalo, že bych přijel až na konec připojovacího pruhu a musel čekat.
A co uhýbání aut doleva kvůli usnadnění připojování z pruhu? Jen když to jde, samozřejmě. Teď si to asi u mnohých pohorším, ale nejsem tomu nakloněn. Taky proto, že jako spolujezdec v sanitce jsem byl účastníkem toho, jak řidič „připojovacímu autu“ doleva solidárně uhýbal, až do poškrábání autobusu plného hudebníků. I taková může být odměna za řidičovu ohleduplnost. Že vám se to stát nemůže, protože se pokaždé stoprocentně přesvědčíte? Takové sebevědomí vám přeju a závidím, ale vězte, že člověk je tvor omylný, tak proč riskovat, když se nemusí? Naučme se raději z připojovacího pruhu správně vyjíždět! A to jsem ještě nezmínil zipování a loudaly, kteří jedou s telefonem 70, a když hovor skončí, tak 110. Co na tom, že ti za ním žalostně trpí.
Kolikrát mám pocit, že hodně řidičů si v ustrašené a pomalé jízdě dokonce libuje. Křižovatkou projíždějí pomalu a pět vteřin po zelené, padesátkou jedou už sto metrů před cedulí, aby se obcí vlekli čtyřicítkou, a to i v noci, přibrzďují před každou zatáčkou, aby se snad nevyklopili, při odbočování vpravo si nadjíždí tak, jako kdyby vezli pět vagónů, doleva se zas drží pravé krajnice, i když levým kolem by měli být co nejblíž středu, a někteří řidiči i se silnými vozy brzdí dopravu na dálnici tím, že jedou takzvaně na úsporu. Tak se ptám proč, proč to všechno? Nejspíš proto, aby svým neumětelstvím obírali schopné řidiče o měsíce života.
Martin Hatala
Odkaz lesního muže
Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc
Martin Hatala
Je potřeba nakrmit koně
Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?
Martin Hatala
Až přijde Klárka
Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.
Martin Hatala
Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu
To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to
Martin Hatala
Myšičko myš, pojď ke mně blíž!
„Jste první,“ hlásil nám hostitel hned po pozdravu na uvítanou. A mně jako soutěživému snaživci začalo vrtat hlavou, co tím, že jsme první, myslel. V čem jsme první? Ať už to bylo v čemkoli, tak si zasloužíme cenu nebo aspoň
Martin Hatala
Vztah lékař-pacient o tom, na co jste nejspíš nikdy ani nepomysleli
Jsem praktický lékař a když mi v ordinaci pacient řekne, že byl na kontrole u Špačka, Ptáčka nebo Jukla, většinou a hlavně mladší ročníky decentně upozorním na to, jestli myslí pana doktora Špačka, Ptáčka anebo Jukla.
Martin Hatala
A co scénář a režie Elišky a Damiána?
Na tom, že pohádkový seriál nebude patřit mezi filmové skvosty se snad s většinou čtenářů shodnu, ale ono to v něm přece není jenom o nevýrazných Emmě Smetaně a Robertu Urbanovi. Prý námět dobrý, říkají diskuze, ale neřekl bych.
Martin Hatala
U rybníka se děly věci
Poté, co Karel s veterinárním lékařem dotelefonoval, povzdechl si. Zatímco jemu pracovní čas právě vypršel, veterinární klinika otevírá až za dvě hodiny. Naštěstí mu vzdálenější kolega s jeho požadavkem vyšel vstříc tím, že se mu
Martin Hatala
Jeli jsme na návštěvu za Viewym
Prostě mu tak říkám a píšu s měkkým i tvrdým, zatímco on si nechává říkat jinak, Gatsby jeden mrňavej! Co návštěvě předcházelo není důležité, zajímavější je to, že až do chvíle, kdy se setkání stále jenom blížilo, jsem se moc
Martin Hatala
Odborník na stehy
Tak si představ, že dnes po mně jedna pacientka chtěla, abych jí vytáhl stehy. No jo, copak o to, to není problém, ale ve zprávě od chirurga měla jasně napsáno, že až 14. den. A ona přišla kdy? Už osmý den! A že to prý nevadí,
Martin Hatala
Ne balada, ale snění o nenarozeném dítěti
Přestože nebudu dědečkem nejstarším ani nejmladším, určitě ani nejmilovanějším nebo nejbláznivějším na světě nebo jen v blízkém okolí, těším se na toho klučinu hrozně moc. Když se mě na něj někdo zeptá, z legrace odpovídám,
Martin Hatala
Zelený úchyl
„Jé, zlatíčko, ono je tam fotbal,“ zjistí Karel během přepínání televizních programů jakože náhodou. „Takže mi tím chceš říct, že dnešní večer bude zase zelený?“ rozčiluje se Johana zcela neprávem, protože:
Martin Hatala
Vlk v rouše beránčím?
Nic nenasvědčovalo tomu, že by to neměla být běžná zdvořilostní návštěva u sestry. Jenomže nebyla a vlastně nasvědčovalo. Od mediální prezidentské masírky před druhým volebním kolem nešlo utéct. Brzy se ukáže, že
Martin Hatala
Nejdražší parkování je v Hradci Králové
15 minut za tisícovku. Nevěříte? Po přečtení byste měli. Když ani tehdy ne, zkuste si to vyzkoušet. Byla půlka prosince, mínus sedm, na zemi sněhový poprašek, krátce po sedmé hodině ranní ještě tma a v úmyslu mám zaparkovat
Martin Hatala
Vánoční dárek, na který fakt nezapomenu
Na začátku osmdesátých let, to mi mohlo být asi čtrnáct, patnáct, taková ta telecí dospívací léta, kdy vám někde v obchodě tykají, jinde zas vykají, protože dospíváte v muže. Taky holky se vám začínají čím dál víc nejenom líbit,
Martin Hatala
Jak to, že nevyhrálo Chorvatsko?
A proč mělo? Protože mělo! Asi před půl rokem jsem si totiž náhodně přečetl článek jakéhosi věštce, který své abrakadabra zakončil sdělením, že mistrem světa ve fotbale se stane Chorvatsko. To jsem si zapamatoval, a ačkoli
Martin Hatala
Že je něco mezi nebem a zemí ani poslední neposedné klíče neprokázaly
Žádné nepřekvapivé tvrzení, že někdo ztrácí mobily, dokladovky, brýle, a jiný je spíš přes klíče. Klíčovou zapomnětlivost bych klíčově rozdělil na ty od domu a od aut. Já jsem středně přes brýle, které u mě předčí už jenom ztráty
Martin Hatala
Vždyť oni ani neví, kolik je 8x7!
„Být vámi, na tu Vaši Stužkovou bych šel, pane učiteli,“ vzpomněl jsem si na rozhovor, který se udál asi před rokem. Vymlouval se však na to, že se ještě necítí dobře. Já na to, že CRP má v pořádku, průjem už taky nemá a na tu
Martin Hatala
Horší než hadi v letadle
Skromně si sedám na zadní sedadlo auta, čekáme na posledního spolujezdce. Vstoupil, pozdravil, usmál se na mě, a jestli mám vzadu dost místa, zeptal se. Jo, dobrý, přitakal jsem, protože měl. Usmál se podruhé, zatáhl za páčku
Martin Hatala
Pizzožrouti
Společnou dovolenou v šesti Karel s manželkou už zažil a dopadla celkem dobře, takže další zaoceánský výlet pouze ve čtyřech by neměl dopadnout hůř, předpokládal optimisticky. Jenomže to by těmi dvěma dalšími nesměli být pouze
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 625
- Celková karma 16,54
- Průměrná čtenost 1553x
Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.
Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.
neviditelny text