Slovní hatmatilka i jiná zvěrstva v televizních pořadech
pikosekundu, ale protože je chytlavá a řekla ji televizní sélebrita, pojme ji za zcela běžnou. A co je na tom to nejhorší, předává ji dál.
Příkladem nevkusu můžou posloužit zamýšleně zábavné pořady, které jsou přičiněním herců trapné (Tajemství těla) až úchylné (Tvoje tvář má známý hlas). K prvnímu: Herec se nadrmolí lékařská fakta, která ze sebe vysype stejně rychle jako je zapomene, přičemž dojem nezachrání ani na pět minut pozvaný spinální chirurg. Nevím proč, ale v každém herci je snad zakořeněno, že herecké historky, což je velká část tohoto pořadu, musí pobavit. Mě ne. Představuji si: Koptovi se do pořadu nechce, je přemlouván asi takto: Hele Vašku, nebuď línej, lidi tě rádi vidí, něco veselého žbleptneš a budeš mít vyděláno. To něco zábavného Kopta zazdil historkou o tom, jak při bruslení v mládí objevil pod ledem mrtvolu. Navíc smyšlenou a vskutku k bizarnímu popukání. K druhému estrádnímu nevkusu: Údajně houfně sledovaná Tvář nebo Hlas, opravdu nevím, jak bych už jen ten zavádějící název měl zkrátit, diváky zaujala. Mě ne. Úchylnost tohoto televizního divu spatřuji v travesti, pro některé aktéry snad i transvesti šou. Nevím jak vy, ale já mám rád herce v divadle a ve filmech, všude jinde jim to pokulhává, skřípe a vrže, až je mi za ně stydno. Protože něco tak zvráceného jsem vydržel sledovat asi půl hodiny, konkrétní ukázky nabízím ze sportovního prostředí. Ať neperu jenom do chudáků umělců.
Do popředí diváckého zájmu se zaslouženě dere populární biatlon, nad jehož komentováním se často usmívám: Jak může profík v oboru do mikrofonu předčasně tvrdit, když závodník minul při ještě nedokončené střelbě terč, že půjde na jedno trestné kolečko. Jeho zbožné přání se často nesplnilo a Veveřice Verča, asi proto, že ráda běhá, si dává rovnou dvojitý okružní nášup. Stejný případ nastává s dobíjením. Třeba Krčmář ve štafetě poprvé minul, ale i když ještě nedostřílel, komentátor to ví hned a nejlíp: bude dobíjet jednou. To určitě! Třikrát! Asi proto, že český reprezentant tak rád střílí. Nebo: Komentátor má o vítězce jasno už dva kilometry před cílem, jako by si ani v nejmenším nepřipouštěl záludnost tratě, možnost vytuhnutí, pádu, rychlosprintu dotírající soupeřky… A když se mu jeho jistota opravdu splní, svým diletantstvím přispěje do nebohého mlýna i střihač s režisérem tím, že se televizní divák musí bažit pohledu na půlminutovou radost vítězky, přičemž napínavý souboj o druhé místo přenosový odborník z neznámých důvodů ignoruje. Zrovna v tomto by si mohl notovat se sporťákem, který nás v televizních zprávách informuje o tom, kdo biatlonový závod vyhrál, kolikátá byla Koukalová, jako by druhé a třetí místo neexistovalo. Rovněž zajímavý je přístup k nelichotivému umístění ostatních českých reprezentantek, které raději galantně zamlčí.
Profesionální důvěru by si u diváků neměl získat ani reportér, který nepovažuje za nutné nás v v souhrnu tenisových, fotbalových a hokejových obrazových zpráv informovat o tom, kdo v kterých „dresech“ hraje. Co je mi platné, že znám názvy mužstev, když nevím, kdo komu v ukázce střílí góly. Možná to neví ani on sám, protože rozeznat třeba hokejové bílomodré od modrobílých jde snad jenom podle rozdílných reklam na dresech, a to ještě hodně obtížně.
Abych snad neopomněl kopanou, spěchám s komentátorovým tvrzením, že „v sektoru domácích fanoušků se valí hustý černý dým,“ ale já zřetelně vidím dým bílý až šedý. Dovolil bych si také podotknout, že by mě zajímalo, jak vypadá dým řídký. Dvacet minut před koncem fotbalového utkání se na obrazovce objevuje pobídka k hlasování o nejlepšího hráče a pět minut před závěrečným hvizdem je hlasování ukončeno. Já jen, že dvacet minut, to máte skoro čtvrtinu zápasu, během které se mohou dít na hřišti věci! Takže když se někomu zrovna v té době poštěstí, má smůlu, protože si své střelecké hody špatně naplánoval.
„Přesnou přihrávkou, která byla jen byla o půl metru delší,“ mě komentátor také nepotěšil, což ještě vylepšil „výborným centrem, který však nenašel adresáta.“ „Vítěznou radost z eufórie“ také nechápu, jako i to, když redaktoři hodnotí utkání chvilku před koncem tak, že výhru domácího mužstva považují za naprosto zaslouženou. Jenomže pak hosté dají v nastavení náhodný gól, a najednou je tu, světe div se, zasloužená remíza. Ještě jsem si vzpomněl na hodně dávnou tragédku, která si při komentování doplňkového basketbalového utkání mladých hráčů pletla „zámezí se zázemím,“ takže míč v autu byl stále v zázemí. Obdobnou neznalostí se velmi dlouho honosil královéhradecký fotbalový stadiónový hlasatel, který zval diváky ke koupi „pernamentek.“ Ale to nic, oba případy jsou už promlčené.
A teď opačně, naučně! Vidím se v, takže velice dobře chápu jednu filmovou postavu. A sice povahu precizního a zásadového bojovníka proti všem nesmyslům a lžím, ve filmu plicní rakovinou nemocného podivína (herec Chris Cooper) jménem Robert W. Cody z amerického filmu Interstate 60. Ve své malé roli usiloval učinit přítrž všem nesmyslům a lžím, jehož názor mu na vizitce doplňovalo motto: „Říkej co říct chceš a mysli to vážně!“ Snad nejvíce ho vystihla scéna na čerpací stanici, v které Cody nabízí otravnému pobudovi jablko za to, když mu umyje okno auta. Ten se moc se diví, i když jeho cedule jasně hlásá, že hledá práci za jídlo. Cody na to: Je jídlo jablko? Je! Je mytí okna práce? Je! Cody v tom nevidí problém, žebrák ano a cuká se. A jak tato scéna skončí? To se musí vidět, protože hodně vyhroceně!
Takže tak. Přiznal jsem se, že jsem se díval na zábavné pořady, až mi z nich bylo zle, dívám se na televizní sportovní přenosy a dělám, že neslyším. Teď zrovna zatápím v kamnech, mačkám leták a je to tam taky: Na uzeninu nás Globus láká tvrzením „Kvalita je u nás zahrnuta v ceně.“ Ačkoli chápu, co se tím myslí, sdělení je nešťastné a papír vhazuji tam, kde jedině patří. Ale hoří skvěle, to zas jo.
Rozpálený závěr prodlužuji dalším písemným skvostem, a sice počinem překladatelů zahraničních filmů, kteří ve snaze zachránit spisovnost aspoň na pražské úrovni, filmy často titulkují: „Jseš v pohodě?“ A já bych odpověděl: „Ne, nésu, z něčeho takového je mi vždycky šoufl,“ velmi mírně zkonstatováno.
Martin Hatala
Odkaz lesního muže
Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc
Martin Hatala
Je potřeba nakrmit koně
Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?
Martin Hatala
Až přijde Klárka
Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.
Martin Hatala
Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu
To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to
Martin Hatala
Myšičko myš, pojď ke mně blíž!
„Jste první,“ hlásil nám hostitel hned po pozdravu na uvítanou. A mně jako soutěživému snaživci začalo vrtat hlavou, co tím, že jsme první, myslel. V čem jsme první? Ať už to bylo v čemkoli, tak si zasloužíme cenu nebo aspoň
Martin Hatala
Vztah lékař-pacient o tom, na co jste nejspíš nikdy ani nepomysleli
Jsem praktický lékař a když mi v ordinaci pacient řekne, že byl na kontrole u Špačka, Ptáčka nebo Jukla, většinou a hlavně mladší ročníky decentně upozorním na to, jestli myslí pana doktora Špačka, Ptáčka anebo Jukla.
Martin Hatala
A co scénář a režie Elišky a Damiána?
Na tom, že pohádkový seriál nebude patřit mezi filmové skvosty se snad s většinou čtenářů shodnu, ale ono to v něm přece není jenom o nevýrazných Emmě Smetaně a Robertu Urbanovi. Prý námět dobrý, říkají diskuze, ale neřekl bych.
Martin Hatala
U rybníka se děly věci
Poté, co Karel s veterinárním lékařem dotelefonoval, povzdechl si. Zatímco jemu pracovní čas právě vypršel, veterinární klinika otevírá až za dvě hodiny. Naštěstí mu vzdálenější kolega s jeho požadavkem vyšel vstříc tím, že se mu
Martin Hatala
Jeli jsme na návštěvu za Viewym
Prostě mu tak říkám a píšu s měkkým i tvrdým, zatímco on si nechává říkat jinak, Gatsby jeden mrňavej! Co návštěvě předcházelo není důležité, zajímavější je to, že až do chvíle, kdy se setkání stále jenom blížilo, jsem se moc
Martin Hatala
Odborník na stehy
Tak si představ, že dnes po mně jedna pacientka chtěla, abych jí vytáhl stehy. No jo, copak o to, to není problém, ale ve zprávě od chirurga měla jasně napsáno, že až 14. den. A ona přišla kdy? Už osmý den! A že to prý nevadí,
Martin Hatala
Ne balada, ale snění o nenarozeném dítěti
Přestože nebudu dědečkem nejstarším ani nejmladším, určitě ani nejmilovanějším nebo nejbláznivějším na světě nebo jen v blízkém okolí, těším se na toho klučinu hrozně moc. Když se mě na něj někdo zeptá, z legrace odpovídám,
Martin Hatala
Zelený úchyl
„Jé, zlatíčko, ono je tam fotbal,“ zjistí Karel během přepínání televizních programů jakože náhodou. „Takže mi tím chceš říct, že dnešní večer bude zase zelený?“ rozčiluje se Johana zcela neprávem, protože:
Martin Hatala
Vlk v rouše beránčím?
Nic nenasvědčovalo tomu, že by to neměla být běžná zdvořilostní návštěva u sestry. Jenomže nebyla a vlastně nasvědčovalo. Od mediální prezidentské masírky před druhým volebním kolem nešlo utéct. Brzy se ukáže, že
Martin Hatala
Nejdražší parkování je v Hradci Králové
15 minut za tisícovku. Nevěříte? Po přečtení byste měli. Když ani tehdy ne, zkuste si to vyzkoušet. Byla půlka prosince, mínus sedm, na zemi sněhový poprašek, krátce po sedmé hodině ranní ještě tma a v úmyslu mám zaparkovat
Martin Hatala
Vánoční dárek, na který fakt nezapomenu
Na začátku osmdesátých let, to mi mohlo být asi čtrnáct, patnáct, taková ta telecí dospívací léta, kdy vám někde v obchodě tykají, jinde zas vykají, protože dospíváte v muže. Taky holky se vám začínají čím dál víc nejenom líbit,
Martin Hatala
Jak to, že nevyhrálo Chorvatsko?
A proč mělo? Protože mělo! Asi před půl rokem jsem si totiž náhodně přečetl článek jakéhosi věštce, který své abrakadabra zakončil sdělením, že mistrem světa ve fotbale se stane Chorvatsko. To jsem si zapamatoval, a ačkoli
Martin Hatala
Že je něco mezi nebem a zemí ani poslední neposedné klíče neprokázaly
Žádné nepřekvapivé tvrzení, že někdo ztrácí mobily, dokladovky, brýle, a jiný je spíš přes klíče. Klíčovou zapomnětlivost bych klíčově rozdělil na ty od domu a od aut. Já jsem středně přes brýle, které u mě předčí už jenom ztráty
Martin Hatala
Vždyť oni ani neví, kolik je 8x7!
„Být vámi, na tu Vaši Stužkovou bych šel, pane učiteli,“ vzpomněl jsem si na rozhovor, který se udál asi před rokem. Vymlouval se však na to, že se ještě necítí dobře. Já na to, že CRP má v pořádku, průjem už taky nemá a na tu
Martin Hatala
Horší než hadi v letadle
Skromně si sedám na zadní sedadlo auta, čekáme na posledního spolujezdce. Vstoupil, pozdravil, usmál se na mě, a jestli mám vzadu dost místa, zeptal se. Jo, dobrý, přitakal jsem, protože měl. Usmál se podruhé, zatáhl za páčku
Martin Hatala
Pizzožrouti
Společnou dovolenou v šesti Karel s manželkou už zažil a dopadla celkem dobře, takže další zaoceánský výlet pouze ve čtyřech by neměl dopadnout hůř, předpokládal optimisticky. Jenomže to by těmi dvěma dalšími nesměli být pouze
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 625
- Celková karma 16,54
- Průměrná čtenost 1553x
Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.
Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.
neviditelny text