Chcete zhubnout? Být zdravý? Zapomeňte!
odpolední příchod pana doktora.
Už přišel? Už je tady pan doktor? Až přijde, dej vědět, zajímalo sestry i některé čekající pacientky. Tolik zájmu, až jsem nabyl dojmu, že pan doktor je Bůh, že až se zjeví, všichni kolem se postaví do pozoru a budou mu provolávat slávu. No,… pan doktor přišel a - nebyl to Bůh. Ani jím být nemusel, protože i tak vypadal jako zjevení. Padesátiletý štramák sportovního, černovlasého, italského typu, sympatického vzhledu, a vůbec – další komplimenty si doplňte sami podle vlastní chuti. Určitě se nespletete. Jen co se za tímto švihákem zavřely dveře ambulance, přiběhl k němu první sestřičkovský zadeček, pak se u něj zavrtěl druhý a krátce se ohřál i třetí, jeden hezčí než druhý,… pak přišla na řadu prdel moje.
To máte z přetěžování a ani nemusíte hrát tenis nebo golf, dozvídám se. Jednostranná námaha je vždycky potíž - stačí dva dny hrabat listí, nůžkami prostříhat zahradu, dělat sádrokartonáře, pracovitého zedníka, lidi si neuvědomují, že měkké tkáně nejsou z oceli. A přitom by stačilo dodržovat odpočinek, poslouchat tělo, nechtít mít všechno hned. Pak bych tady nemusel mít uklízečku s boulema v loktech a skladníka s předloktími nateklými jak válce. Asi konečně uklízečka, která umí uklízet, zaradoval jsem se, a ne jenom univerzální hadrová objížděčka čehokoli, co se dá lehce posunout nebo dokonce nadzvednout, ale pak mi došlo, že tím útočí i na mě. Tak jsem se ozval, že já hraju tenis jednou, maximálně dvakrát týdně, to je přece úplně nic oproti profíkům! No jo, ale vy jste amatér s prapodivnými údery, co za sebou nemá armádu radilů, masérů, fyzioterapeutů, saun a vířivek, odzbrojil mě. A nejenom slovně.
Když jsem se svlékl, zděsil jsem se ze sebe. Ztuhlý krk, s grimasou uskutečněný vrávoravý dřep, tuku jako velryba. To pan doktor vypadá pod tričkem zaručeně výstavněji, ohne se jako proutek, nadšeně a s úsměvem. Vymámím z něj, že má o 13 kilo míň než já. To neukecám jenom na těžké kosti, zastyděl jsem se. Tedy: Co tady vlastně dělám? Já mám cvičit, běhat, nežrat! Půjdu do toho a začnu hned! Kontrolu mám za 3 měsíce, koncentrace dvou lékařských Bohů na malém prostoru se tak jistě už brzy zapíše do Guinessovy knihy rekordů. Ale ještě předtím si musím ještě něco nakoupit. Samozřejmě, že jídlo…
Ne, ne, ne! Dnes opravdu jenom sudý počet kousků pečiva, domlouvám si u pekárny v nejmenovaném marketu. Ano, hezky pěkně rozpolcovaně – dvě housky, dva rohlíky, to aby mě nelákalo najednou sníst tři. Tak to bychom pro začátek měli. Míjím oddělení sladkých koláčů a buchet vlevo, zákusků vpravo. A co to nevidím? Všechno je zlevněné! Jen tak letmo se podívám, to mi bude stačit, myslím si. Tvrdím totiž, že mě kolikrát uspokojí něco dobrého byť jenom zahlédnout a nasytím se tak pouhým pohledem. Jenomže toho večera to zdá se, jaksi neplatilo. Vždyť sleva byla poloviční! Zbývalo jen se rozhodnout: vlevo nebo vpravo? Které zlo je menší? Usoudil jsem, že dnes to pravé. Paní přede mnou kupuje zákusků celou krabici, sotva jde zavřít. Asi nějaký mejdan s kafíčkem a kusem toho sladkého na přeslazenou dobrou noc, pomyslím si. Ale budiž, pro jednou, takhle zhřešit zcela výjimečně, proč ne. Jenomže pak jsem paní uviděl zepředu. Ne, to určitě nebylo stadium pokročilého těhotenství, krabici se zcela jistě ulehčí už za pokladnou. Ještě je přede mnou Ukrajinec, ten je při těle ještě obstojně. Předem hlásí, že bude kupovat dva zákusky, jenomže nakonec z toho byly čtyři a mladá prodavačka nepříliš nadšeně měnila tácek za krabici. Poté co jsem nahlásil dva zákusky i já, s podezíravostí se na mě koukla, ale já trval na svém. Když jsem vytrval, poděkovala a usmála se. Třeba mi balila nejenom zákusky, ale i mě… Tak to bychom měli - nenechat se zviklat, neoblomně si trvat na svém, to k základům zdravotně-hubnoucího procesu určitě patří. A jak se tak holedbám dílčím úspěchem, bez povšimnutí míjím ovoce, zeleninu, bulgur, pohanku, čočku, rukolu...
Cesta rovnou za nosem mě dovedla až k oddělení pracovních nástrojů. No to je ono, o tom přece taky byla řeč. O pohybu! A pak jsem ji uviděl – lásku na první pohled, na první sek. Sekyru ve slevě za 220! No nekupte to! Jenomže – nemluvil on pan doktor taky o přetěžování? To sice ano, ale on mě nezná, já se mám rád, já si nerad ubližuju. Já si totiž při sekání milerád odpočinu, dám si pivíčko nebo kafíčko s něčím. A sakra, to by asi nebylo dobré, co? Takže ani se střídmou prací to s ozdravěním moc nevytrhnu. Ale copak se dá kvalitně odpočívat s douškem pramenité vody? Cestou domů jsem měl o čem přemýšlet. Dva kilometry autem.
Také druhého dne nad kávou s těmi dvěma zákusky taky. První byl boží, ale ten druhý nějaký divný, nebyl snad už nakyslý? Já ho snad vyhodím! Stejně moc nestál, tak jaképak štrapácie s ním! Dobře mu tak, kalorické bombě jedné, tolik kilojoulů v ní je! Už, už jsem byl o jeho odpadkovém osudu rozhodnutý, když v tom jsem si uvědomil, že mi na něm nelahodí vlastně jenom jeho prostřední vrstva s proužkem kyselé marmelády. Nakonec šla jenom ta šla pryč, dvě třetiny sladkého zvěrstva zůstaly. Ale i to je dobré, i to je úspěch, vždyť někdo by nebyl schopen ani toho, přičemž myšlenku, že drtivé většině by ke kávě stačil zákusek pouze jeden nebo dokonce žádný, si ne a ne připustit. K duši i k tělu.
Ale stejně, nevím, nevím. Když tak pozoruji tu opřenou sekyrku v rohu, doposud netknutou, ušpiněný talířek po zákuskách, činy k lepší postavě a pevnějšímu zdraví by měly vypadat určitě jinak. Přitom já nechci jenom pidikrůčky, já chci mílové kroky, jenomže nevím jak na to, jak na mě. Jediná moje spása je pan doktor, kterého se na to musím podrobněji zeptat. Vydržet tři měsíce do kontroly pro mě nebude žádný problém. Do té doby si budu muset vystačit s pokračováním diety po svém - kupováním nevhodných pracovních nástrojů a zákusků s marmeládou, šidit se ukrajováním houskových knedlíků na úzko a vyždibováním špekatých kousků z klobásek.
Martin Hatala
Odkaz lesního muže
Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc
Martin Hatala
Je potřeba nakrmit koně
Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?
Martin Hatala
Až přijde Klárka
Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.
Martin Hatala
Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu
To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to
Martin Hatala
Myšičko myš, pojď ke mně blíž!
„Jste první,“ hlásil nám hostitel hned po pozdravu na uvítanou. A mně jako soutěživému snaživci začalo vrtat hlavou, co tím, že jsme první, myslel. V čem jsme první? Ať už to bylo v čemkoli, tak si zasloužíme cenu nebo aspoň
Martin Hatala
Vztah lékař-pacient o tom, na co jste nejspíš nikdy ani nepomysleli
Jsem praktický lékař a když mi v ordinaci pacient řekne, že byl na kontrole u Špačka, Ptáčka nebo Jukla, většinou a hlavně mladší ročníky decentně upozorním na to, jestli myslí pana doktora Špačka, Ptáčka anebo Jukla.
Martin Hatala
A co scénář a režie Elišky a Damiána?
Na tom, že pohádkový seriál nebude patřit mezi filmové skvosty se snad s většinou čtenářů shodnu, ale ono to v něm přece není jenom o nevýrazných Emmě Smetaně a Robertu Urbanovi. Prý námět dobrý, říkají diskuze, ale neřekl bych.
Martin Hatala
U rybníka se děly věci
Poté, co Karel s veterinárním lékařem dotelefonoval, povzdechl si. Zatímco jemu pracovní čas právě vypršel, veterinární klinika otevírá až za dvě hodiny. Naštěstí mu vzdálenější kolega s jeho požadavkem vyšel vstříc tím, že se mu
Martin Hatala
Jeli jsme na návštěvu za Viewym
Prostě mu tak říkám a píšu s měkkým i tvrdým, zatímco on si nechává říkat jinak, Gatsby jeden mrňavej! Co návštěvě předcházelo není důležité, zajímavější je to, že až do chvíle, kdy se setkání stále jenom blížilo, jsem se moc
Martin Hatala
Odborník na stehy
Tak si představ, že dnes po mně jedna pacientka chtěla, abych jí vytáhl stehy. No jo, copak o to, to není problém, ale ve zprávě od chirurga měla jasně napsáno, že až 14. den. A ona přišla kdy? Už osmý den! A že to prý nevadí,
Martin Hatala
Ne balada, ale snění o nenarozeném dítěti
Přestože nebudu dědečkem nejstarším ani nejmladším, určitě ani nejmilovanějším nebo nejbláznivějším na světě nebo jen v blízkém okolí, těším se na toho klučinu hrozně moc. Když se mě na něj někdo zeptá, z legrace odpovídám,
Martin Hatala
Zelený úchyl
„Jé, zlatíčko, ono je tam fotbal,“ zjistí Karel během přepínání televizních programů jakože náhodou. „Takže mi tím chceš říct, že dnešní večer bude zase zelený?“ rozčiluje se Johana zcela neprávem, protože:
Martin Hatala
Vlk v rouše beránčím?
Nic nenasvědčovalo tomu, že by to neměla být běžná zdvořilostní návštěva u sestry. Jenomže nebyla a vlastně nasvědčovalo. Od mediální prezidentské masírky před druhým volebním kolem nešlo utéct. Brzy se ukáže, že
Martin Hatala
Nejdražší parkování je v Hradci Králové
15 minut za tisícovku. Nevěříte? Po přečtení byste měli. Když ani tehdy ne, zkuste si to vyzkoušet. Byla půlka prosince, mínus sedm, na zemi sněhový poprašek, krátce po sedmé hodině ranní ještě tma a v úmyslu mám zaparkovat
Martin Hatala
Vánoční dárek, na který fakt nezapomenu
Na začátku osmdesátých let, to mi mohlo být asi čtrnáct, patnáct, taková ta telecí dospívací léta, kdy vám někde v obchodě tykají, jinde zas vykají, protože dospíváte v muže. Taky holky se vám začínají čím dál víc nejenom líbit,
Martin Hatala
Jak to, že nevyhrálo Chorvatsko?
A proč mělo? Protože mělo! Asi před půl rokem jsem si totiž náhodně přečetl článek jakéhosi věštce, který své abrakadabra zakončil sdělením, že mistrem světa ve fotbale se stane Chorvatsko. To jsem si zapamatoval, a ačkoli
Martin Hatala
Že je něco mezi nebem a zemí ani poslední neposedné klíče neprokázaly
Žádné nepřekvapivé tvrzení, že někdo ztrácí mobily, dokladovky, brýle, a jiný je spíš přes klíče. Klíčovou zapomnětlivost bych klíčově rozdělil na ty od domu a od aut. Já jsem středně přes brýle, které u mě předčí už jenom ztráty
Martin Hatala
Vždyť oni ani neví, kolik je 8x7!
„Být vámi, na tu Vaši Stužkovou bych šel, pane učiteli,“ vzpomněl jsem si na rozhovor, který se udál asi před rokem. Vymlouval se však na to, že se ještě necítí dobře. Já na to, že CRP má v pořádku, průjem už taky nemá a na tu
Martin Hatala
Horší než hadi v letadle
Skromně si sedám na zadní sedadlo auta, čekáme na posledního spolujezdce. Vstoupil, pozdravil, usmál se na mě, a jestli mám vzadu dost místa, zeptal se. Jo, dobrý, přitakal jsem, protože měl. Usmál se podruhé, zatáhl za páčku
Martin Hatala
Pizzožrouti
Společnou dovolenou v šesti Karel s manželkou už zažil a dopadla celkem dobře, takže další zaoceánský výlet pouze ve čtyřech by neměl dopadnout hůř, předpokládal optimisticky. Jenomže to by těmi dvěma dalšími nesměli být pouze
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 625
- Celková karma 16,54
- Průměrná čtenost 1553x
Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.
Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.
neviditelny text